Věc C‑496/15

Alphonse Eschenbrenner

proti

Bundesagentur für Arbeit

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landessozialgericht Rheinland-Pfalz, Mainz)

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb pracovníků – Článek 45 SFEU – Nařízení (EU) č. 492/2011 – Článek 7 – Rovné zacházení – Příhraniční pracovník podléhající dani z příjmů v členském státě bydliště – Peněžitá náhrada poskytovaná členským státem zaměstnání v souvislosti s úpadkem zaměstnavatele – Způsoby výpočtu peněžité náhrady v souvislosti s úpadkem – Fiktivní zohlednění daně z příjmů členského státu zaměstnání – Peněžitá náhrada v souvislosti s úpadkem nižší než dosavadní čistá odměna za práci – Dvoustranná dohoda o zamezení dvojímu zdanění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. března 2017

Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Příhraniční pracovník podléhající dani z příjmů v členském státě bydliště – Peněžitá náhrada poskytovaná členským státem zaměstnání v souvislosti s úpadkem zaměstnavatele – Způsoby výpočtu peněžité náhrady v souvislosti s úpadkem – Fiktivní zohlednění daně z příjmů členského státu zaměstnání – Přípustnost

(Článek 45 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011, článek 7)

Článek 45 SFEU a článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, byla částka peněžité náhrady v souvislosti s úpadkem, přiznaná členským státem příhraničnímu pracovníkovi, který nepodléhá dani z příjmů v tomto státě ani není povinen k dani z této náhrady, stanovena tak, že se od odměny za práci, která slouží jako základ pro výpočet uvedené peněžité náhrady v souvislosti s úpadkem, odečte daň z příjmu použitelná v uvedeném státě, což má za následek, že tento příhraniční pracovník neobdrží na rozdíl od osob bydlících a pracujících v tomtéž státě náhradu odpovídající jeho dosavadní čisté odměně za práci. Okolnost, že tento pracovník nemá vůči svému zaměstnavateli pohledávku odpovídající části jeho dosavadní hrubé mzdy, kterou neobdržel z důvodu tohoto odpočtu, není v tomto ohledu relevantní.

(viz bod 59 a výrok)