Věc C‑461/15

E.ON Kraftwerke GmbH

proti

Bundesrepublik Deutschland

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Berlin)

„Řízení o předběžné otázce — Životní prostředí — Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Evropské unii — Směrnice 2003/87/ES — Harmonizované přidělování bezplatných povolenek na emise — Rozhodnutí 2011/278/EU — Změna přidělování — Článek 24 odst. 1 — Informační povinnost provozovatele zařízení — Rozsah“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 8. září 2016

Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 2003/87 – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Přechodný režim přidělování bezplatných povolenek – Povinnost členských států zajistit, aby provozovatelé předložili informace o změnách svých zařízení – Rozsah

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, článek 10a; rozhodnutí Komise 2011/278, čl. 24 odst. 1)

Článek 24 odst. 1 rozhodnutí 2011/278, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice 2003/87, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát od podniků, na které se vztahuje povinnost obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Evropské unii a tyto povolenky jsou jim bezplatně přiděleny, vyžadoval, aby poskytovaly informace týkající se všech plánovaných nebo skutečných změn kapacity, úrovně činnosti a provozu zařízení, a zároveň tento požadavek neomezil jen na informace týkající se změn, jež by měly na toto přidělování dopad.

Z ustanovení článku 24 tohoto rozhodnutí totiž plyne, že jejich cílem je zohlednit změny provozu zařízení jednak proto, aby nejprve členské státy mohly stanovit množství povolenek na emise bezplatně přidělených každému stávajícímu zařízení na jejich území, a jednak proto, aby Komise následně mohla stanovit konečné celkové roční množství bezplatně přidělených povolenek.

V této souvislosti je třeba podotknout, že členské státy musí zajistit, aby údaje shromážděné od provozovatelů a použité pro účely přidělení byly úplné, jednotné a vykazovaly nejvyšší možnou míru přesnosti. Je tudíž na členských státech, aby samy určily, jaké údaje, jež budou relevantní pro příslušné orgány, musí být od provozovatelů shromážděny.

(viz body 36, 37, 40 a výrok)