Věc C‑348/15

Stadt Wiener Neustadt

v.

Niederösterreichische Landesregierung,

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof)

„Řízení o předběžné otázce – Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337/EHS – Směrnice 2011/92/EU – Působnost – Pojem ‚zvláštní vnitrostátní právní předpis‘ – Neposouzení vlivů na životní prostředí – Pravomocné povolení – Dodatečné legislativní zhojení neposouzení vlivů na životní prostředí – Zásada spolupráce – Článek 4 SEU“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 17. listopadu 2016

1. Životní prostředí–Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí–Směrnice 85/337–Působnost–Záměr přijatý vnitrostátním právním předpisem–Vyloučení–Podmínky–Posouzení vnitrostátním soudem

   (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11, čl. 1 odst. 2 a 5)

2. Životní prostředí–Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí–Směrnice 85/337–Vnitrostátní právní úprava, která staví účinky dodatečného povolení na roveň účinkům územního povolení vydaného před provedením prací–Nepřípustnost

   (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11, čl. 2 odst. 1)

3. Právo Evropské unie–Přímý účinek–Vnitrostátní procesní podmínky–Podmínky použití–Respektování zásady rovnocennosti a zásady efektivity–Neexistence pravidel v unijním právu ohledně lhůt pro podání žaloby proti povolením vydaným za porušení povinnosti předchozího posouzení vlivů na životní prostředí–Stanovení rozumné lhůty pro podání žaloby dotyčným členským státem–Přípustnost

   (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11, čl. 2 odst. 1)

4. Životní prostředí–Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí–Směrnice 85/337–Působnost–Záměr přijatý na základě rozhodnutí přijatého za porušení povinnosti posoudit jeho vlivy na životní prostředí, ale nicméně považovaný za v souladu s vnitrostátním právem–Zahrnutí–Vnitrostátní právní úprava, která stanoví dodatečné legislativní zhojení rozhodnutí o povolení–Nepřípustnost

   (Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11, čl. 1 odst. 5)

5. Životní prostředí–Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí–Směrnice 85/337–Povinnost příslušných orgánů provést posouzení před vydáním povolení–Neprovedení posouzení–Povinnost orgánů toto napravit–Dosah–Vnitrostátní právní úprava, která brání podání žaloby na nápravu porušení povinnosti, ačkoliv lhůta, kterou stanoví vnitrostátní právo, neuplynula–Nepřípustnost

   (Článek 4 odst. 3 SEU; směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11, čl. 2 odst. 1)

1.  Článek 1 odst. 5 směrnice 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice 97/11, podrobuje vyloučení záměru z působnosti této směrnice dvěma podmínkám. Zaprvé záměr musí být přijímán zvláštním právním předpisem. Zadruhé cílů této směrnice, včetně cíle spočívajícího v poskytování informací, musí být dosahováno prostřednictvím zákonodárného procesu.

   První podmínka znamená, že legislativní akt má stejné vlastnosti jako povolení ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 85/337. Musí zejména opravňovat oznamovatele uskutečnit záměr a musí, stejně jako povolení, po jejich zohlednění zákonodárcem obsahovat všechny prvky záměru, které jsou relevantní pro posouzení vlivů na životní prostředí. Legislativní akt tak musí potvrdit, že pokud jde o dotčený záměr, cílů směrnice 85/337 bylo dosaženo. Tak tomu není, jestliže akt neobsahuje prvky nezbytné pro posouzení vlivů povolení tohoto záměru na životní prostředí.

   Druhá podmínka znamená, že cílů směrnice 85/337 je dosaženo zákonodárným procesem. Z toho vyplývá, že zákonodárce musí mít v okamžiku přijetí záměru k dispozici dostatečné informace. V tomto ohledu musí informace, které má oznamovatel poskytnout, zahrnovat alespoň popis záměru obsahující informace o jeho umístění, povaze a rozsahu, popis zamýšlených opatření k vyloučení a omezení významných škodlivých vlivů, a je‑li to možné, i k jejich nápravě a údaje nezbytné ke zjištění a posouzení hlavních vlivů, které by záměr mohl mít na životní prostředí.

   Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda obě tyto podmínky byly dodrženy, s ohledem na jak obsah přijatého zákona, tak na celý zákonodárný proces, který vedl k jeho přijetí, a zejména na přípravné akty a parlamentní rozpravy.

   (viz body 26–31)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 36, 37)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 40–42)

4.  Článek 1 odst. 5 směrnice 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice 97/11, musí být vykládán v tom smyslu, že z působnosti směrnice nevylučuje záměr, kterého se týká právní předpis, podle kterého musí být záměr, který byl předmětem rozhodnutí přijatého v rozporu s povinností posoudit jeho vlivy na životní prostředí, a ve vztahu ke kterému uplynula lhůta pro podání žaloby na neplatnost, považován za legálně povolený. Unijní právo brání takovému právnímu předpisu v rozsahu, v němž stanoví, že se pro takový záměr považuje předchozí posouzení vlivů na životní prostředí za provedené.

   S touto směrnicí totiž není slučitelné vnitrostátní ustanovení, ze kterého vyplývá, že záměry, jejichž povolení nepodléhá z důvodu uplynutí lhůty pro podání žaloby stanovené vnitrostátními právními předpisy přímým opravným prostředkům, jsou čistě a jednoduše považovány za legálně povolené ve vztahu k povinnosti posouzení vlivů na životní prostředí. V tomto ohledu směrnice 85/337 už jako taková brání ustanovení takové povahy, již protože právním účinkem takového ustanovení je zbavit příslušné orgány povinnosti zohlednit skutečnost, že záměr ve smyslu této směrnice byl proveden, aniž byly jeho vlivy na životní prostředí předmětem posouzení, a dbát na to, aby bylo takové posouzení provedeno, když práce nebo fyzické zásahy spojené s tímto závěrem vyžadují pozdější povolení.

   (viz body 43, 44, 49 a výrok)

5.  Členské státy jsou povinny nahradit každou škodu, která vznikla z důvodu neprovedení posouzení vlivů na životní prostředí. Vnitrostátní orgány jsou za tímto účelem povinny přijmout veškerá obecná či specifická opatření směřující k nápravě takového opomenutí.

   V tomto ohledu, i když podmínky takové žaloby na náhradu škody, obzvláště podmínky týkající se otázky, zda každá protiprávnost musí být považována za vadu, jakož i podmínky týkající se stanovení příčinné souvislosti spadají, pokud chybí ustanovení unijního práva, do vnitrostátního práva, a i když taková žaloba musí být omezena určitou lhůtou, s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity, nic to nemění na tom, že na základě zásady efektivity musí být možné tuto žalobu podat za rozumných podmínek. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud vnitrostátní ustanovení brání po uplynutí dané lhůty jakékoliv žalobě na nápravu porušení povinnosti posouzení vlivů na životní prostředí, uvedené v čl. 2 odst. 1 směrnice 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice 97/11, ačkoliv lhůta, kterou vnitrostátní právo omezuje možnost podání žaloby na nápravu škody, neuplynula, je i z tohoto důvodu neslučitelné s unijním právem.

   (viz body 45–48)