Věc C‑339/15

Trestní řízení

proti

Lucu Vanderborghtovi

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg te Brussel, strafzaken (nizozemskojazyčný soud prvního stupně v Bruselu, trestní věci, Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce – Článek 56 SFEU – Volný pohyb služeb – Poskytování péče o dutinu ústní a zuby – Vnitrostátní právní úprava, která absolutně zakazuje reklamu na služby péče o dutinu ústní a zuby – Existence přeshraničního prvku – Ochrana veřejného zdraví – Proporcionalita – Směrnice 2000/31/ES – Služba informační společnosti – Reklama uváděná prostřednictvím internetové stránky – Příslušník regulovaného povolání – Profesní předpisy – Směrnice 2005/29/ES – Nekalé obchodní praktiky – Vnitrostátní právní předpisy týkající se zdraví – Vnitrostátní právní předpisy upravující regulovaná povolání“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. května 2017

1. Sbližování právních předpisů–Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům–Směrnice 2005/29–Vnitrostátní právní úprava, která absolutně zakazuje reklamu na služby péče o dutinu ústní a zuby–Přípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29, článek 8)

2. Sbližování právních předpisů–Elektronický obchod–Směrnice 2000/31–Poskytování služeb informační společnosti–Povolení obchodních sdělení, jež jsou součástí takové služby poskytované příslušníkem regulovaného povolání–Pojem ‚obchodní sdělení‘–Reklama uváděná prostřednictvím internetové stránky vytvořené zubním lékařem týkající se péče o dutinu ústní a zuby–Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31, bod 18 odůvodnění, čl. 2 písm. f) a článek 8)

3. Sbližování právních předpisů–Elektronický obchod–Směrnice 2000/31–Poskytování služeb informační společnosti–Povolení obchodních sdělení, jež jsou součástí takové služby poskytované příslušníkem regulovaného povolání–Vnitrostátní právní úprava, která absolutně zakazuje, aby zubní lékař uváděl jakoukoli reklamu, včetně prostřednictvím elektronických prostředků, na své služby péče o dutinu ústní a zuby–Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31, čl. 8 odst. 1)

4. Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Meze–Otázka vznesená v souvislosti se sporem omezeným na jediný členský stát–Pravomoc s ohledem na případné dotčení osob pocházejících z jiných členských států

   (Článek 267 SFEU)

5. Volný pohyb služeb–Svoboda usazování–Ustanovení Smlouvy–Přezkum vnitrostátního opatření spadajícího pod tyto dvě základní svobody–Kritéria pro určení použitelných pravidel

   (Články 49 a 56 SFEU)

6. Volný pohyb služeb–Omezení–Stomatologické služby–Vnitrostátní právní úprava, která absolutně zakazuje reklamu na služby péče o dutinu ústní a zuby–Nepřípustnost–Odůvodnění–Ochrana veřejného zdraví–Neexistence–Porušení zásady proporcionality

   (Článek 56 SFEU)

1.  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která chrání veřejné zdraví a důstojnost profese zubního lékaře jednak tím, že všeobecně a absolutně zakazuje veškerou reklamu na poskytování péče o dutinu ústní a zuby, a jednak tím, že stanoví určité požadavky na diskrétnost vývěsních štítů ordinací zubních lékařů.

   (viz bod 30, výrok 1)

2.  V bodě 18 odůvodnění směrnice 2000/31 je upřesněno, že pojem „služby informační společnosti“ zahrnuje širokou škálu hospodářských činností, které probíhají on-line, a že se neomezuje výhradně na služby umožňující uzavírání smluv on-line, ale vztahuje se rovněž, pokud jde o hospodářskou činnost, na služby, které nehradí ti, kdo je přijímají, jako např. služby poskytující informace on-line nebo obchodní sdělení. Za těchto okolností je třeba mít za to, že reklama on-line může být službou informační společnosti ve smyslu směrnice 2000/31 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Mc Fadden,C‑484/14, EU:C:2016:689, body 41 a 42).

   Kromě toho je v čl. 2 písm. f) této směrnice upřesněno, že se pojem „obchodní sdělení“ vztahuje mimo jiné na všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře služeb osoby, která vykonává regulované povolání. Z toho vyplývá, že reklama na poskytování péče o dutinu ústní a zuby, která je sdělována prostřednictvím internetové stránky vytvořené příslušníkem regulovaného povolání, je ve smyslu článku 8 směrnice 2000/31 obchodním sdělením, které je součástí služby informační společnosti nebo které tuto službu představuje.

   (viz body 36–39)

3.  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která všeobecně a absolutně zakazuje veškerou reklamu na poskytování péče o dutinu ústní a zuby, když zakazuje veškeré elektronické formy obchodního sdělení, včetně sdělení prostřednictvím internetové stránky vytvořené zubním lékařem.

   Je totiž třeba uvést, že unijní normotvůrce nevyjmul regulovaná povolání ze zásady přípustnosti obchodních sdělení on-line, která je stanovena v čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/31. Proto platí, že byť toto ustanovení umožňuje zohlednit při vypracovávání příslušných profesních předpisů zvláštní povahu zdravotnických povolání, a to tím, že upravuje, v případě potřeby i velmi podrobně, formy a podmínky, které se uplatní na obchodní sdělení on-line, na která odkazuje uvedené ustanovení, mimo jiné, aby bylo zajištěno, že nebude narušena důvěra pacientů v tato povolání, nic to nemění na tom, že tyto profesní předpisy nemohou platně všeobecně a absolutně zakazovat veškeré formy reklamy on-line, jejímž účelem je podpora činnosti osoby vykonávající takové povolání.

   (viz body 48–50, výrok 2)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 53, 56)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 58)

6.  Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která všeobecně a absolutně zakazuje veškerou reklamu na poskytování péče o dutinu ústní a zuby.

   Stran nezbytnosti takového omezení volného pohybu služeb, jaké je dotčeno v původním řízení, je třeba zohlednit skutečnost, že zdraví a život člověka zaujímají první místo mezi statky a zájmy chráněnými Smlouvou a že členským státům v zásadě přísluší rozhodnout o úrovni, na které zamýšlí zajistit ochranu veřejného zdraví, a o způsobu, jímž má být této úrovně dosaženo. Vzhledem k tomu, že v jednotlivých členských státech se tato úroveň může lišit, je jim třeba přiznat prostor pro uvážení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Ker-OptikaC‑108/09, EU:C:2010:725, bod 58, a rozsudek ze dne 12. listopadu 2015, Visnapuu,C‑198/14, EU:C:2015:751, bod 118). I přes tento prostor pro uvážení je nicméně třeba mít za to, že omezení vyplývající z použití vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení, která všeobecně a absolutně zakazuje veškerou reklamu na poskytování péče o dutinu ústní a zuby, překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů sledovaných touto právní úpravou, které jsou připomenuty v bodě 66 tohoto rozsudku.

   Neplatí totiž, že by veškerá reklamní sdělení, která jsou touto právní úpravou zakázána, mohla jako taková vyvolávat účinky, které by byly v rozporu s cíli uvedenými v bodě 69 tohoto rozsudku. Za těchto okolností je třeba mít za to, že cílů sledovaných právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení by bylo možné dosáhnout méně omezujícími opatřeními, která by upravila, v případě potřeby i velmi podrobně, formy a podmínky, kterými lze platně ošetřit komunikační nástroje využívané zubními lékaři, aniž by jim ovšem všeobecně a absolutně zakazovala veškeré formy reklamy.

   (viz body 71–73, 75, 76, výrok 3)