Věc C‑282/15

Queisser Pharma GmbH & Co. KG

proti

Bundesrepublik Deutschland

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Braunschweig)

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb zboží – Články 34 až 36 SFEU – Čistě vnitrostátní situace – Bezpečnost potravin – Nařízení (ES) č. 178/2002 – Článek 6 – Zásada analýzy rizika – Článek 7 – Zásada předběžné opatrnosti – Nařízení (ES) č. 1925/2006 – Právní předpisy členského státu zakazující vyrábět doplňky stravy obsahující aminokyseliny a uvádět je na trh – Situace, v níž dočasná výjimka z tohoto zákazu závisí na volném uvážení vnitrostátního orgánu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 19. ledna 2017

Sbližování právních předpisů – Bezpečnost potravin – Nařízení č. 178/2002 – Hodnocení rizika a uplatnění zásady předběžné opatrnosti – Přijetí vnitrostátní právní úpravy zakazující vyrábět některé doplňky stravy a uvádět je na trh, aniž byla provedena komplexní analýza rizika – Možnost výjimky podle volného uvážení příslušného orgánu a jen na omezenou dobu i tehdy, jestliže nejsou dotčené látky škodlivé – Nepřípustnost

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002, články 6 a 7)

Články 6 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou předpisy, o které se jedná ve věci v původním řízení, které zakazují vyrábět jakýkoli doplněk stravy obsahující aminokyseliny, zpracovávat jej nebo uvádět na trh – ledaže vnitrostátní orgán, který má v tomto ohledu posuzovací pravomoc, udělí výjimku – pokud jsou tyto právní předpisy založeny na analýze rizika vztahující se jen k určitým aminokyselinám, což musí ověřit předkládající soud. Tyto články musí být v každém případě vykládány tak, že brání takovýmto vnitrostátním právním předpisům, pokud tyto předpisy stanoví, že výjimky ze zákazu stanoveného uvedenými právními předpisy mohou být uděleny jen na určitou dobu i tehdy, když bylo prokázáno, že látka není škodlivá.

Správné použití zásady předběžné opatrnosti v tomto ohledu předpokládá zaprvé identifikaci případných negativních důsledků dotčených látek nebo potravin pro zdraví a zadruhé důkladné posouzení zdravotních rizik založené na nejspolehlivějších dostupných vědeckých poznatcích a nejnovějších výsledcích mezinárodního výzkumu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. září 2003, Monsanto Agricoltura Italia a další, C‑236/01, EU:C:2003:431, bod 113, jakož i ze dne 28. ledna 2010, Komise v. Francie, C‑333/08, EU:C:2010:44, bod 92). Vyjde-li tedy najevo, že je nemožné s jistotou určit tvrzené riziko nebo jeho rozsah z důvodu nedostatečných, nepřesvědčivých nebo nepřesných výsledků provedených studií, avšak pravděpodobnost skutečné škody pro veřejné zdraví za předpokladu realizace rizika trvá, pak zásada předběžné opatrnosti odůvodňuje přijetí omezujících opatření, pokud tato opatření nejsou diskriminační a jsou objektivní (rozsudek ze dne 28. ledna 2010, Komise v. Francie, C‑333/08, EU:C:2010:44, bod 93 a citovaná judikatura). Článek 7 odst. 2 nařízení č. 178/2002 kromě toho stanoví, že opatření přijatá podle čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení musí být přiměřená a nesmějí omezovat obchod více, než je nezbytné pro dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví zvolené v Unii s přihlédnutím k technické a ekonomické proveditelnosti a dalším faktorům považovaným za daných okolností za opodstatněné. Tato opatření musí být navíc přezkoumána po uplynutí přiměřené doby, která závisí na povaze identifikovaného rizika pro život nebo zdraví a na druhu vědeckých informací nezbytných k odstranění vědecké nejistoty a k provedení komplexnějšího hodnocení rizika.

Takováto nejistota, která je neoddělitelná od konceptu předběžné opatrnosti, ovlivňuje rozsah posuzovací pravomoci členského státu, a odráží se tedy ve způsobu uplatnění zásady proporcionality. Za takových okolností je nutno připustit, že členský stát může v souladu se zásadou předběžné opatrnosti přijmout ochranná opatření a nemusí čekat na to, až se plně projeví skutečná a závažná povaha těchto rizik. Hodnocení rizika však nemůže vycházet z čistě hypotetických úvah (rozsudek ze dne 28. ledna 2010, Komise v. Francie, C‑333/08, EU:C:2010:44, bod 91 a citovaná judikatura).

(viz body 56, 57, 59, 60, 68 a výrok)