Věc C‑238/15

Maria do Céu Bragança Linares Verruga a další

v.

Ministre de l’Enseignement supérieur et de la Recherche

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal administratif (správní soud, Lucembursko)]

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb osob – Rovné zacházení – Sociální výhody – Nařízení (EU) č. 492/2011 – Článek 7 odst. 2 – Finanční podpora na vysokoškolské studium – Podmínka stanovená pro studenty, kteří nemají bydliště na území dotčeného členského státu, být dětmi pracovníků, kteří ke dni podání žádosti o finanční podporu byli zaměstnaní nebo vykonávali samostatně výdělečnou činnost v tomto členském státě nepřetržitě po dobu alespoň pěti let – Nepřímá diskriminace – Odůvodnění – Cíl směřující ke zvýšení podílu tuzemských osob s vysokoškolským vzděláním – Vhodnost – Proporcionalita“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. prosince 2016

1. Volný pohyb osob–Pracovníci–Rovné zacházení–Sociální výhody–Pojem–Podpora na životní náklady a stipendium poskytnuté za účelem vysokoškolského studia vedoucího k získání profesní kvalifikace–Zahrnutí–Osoby, na něž se vztahuje zásada rovného zacházení–Děti migrujícího pracovníka

   (Nařízení Rady č. 1612/68, čl. 7 odst. 2)

2. Volný pohyb osob–Pracovníci–Rovné zacházení–Sociální výhody–Vnitrostátní právní úprava, která váže poskytnutí finanční podpory státu na vysokoškolské studium pro studenty, kteří nemají bydliště na území dotčeného členského státu, být dětmi pracovníků, kteří ke dni podání žádosti o finanční podporu byli zaměstnaní nebo vykonávali samostatně výdělečnou činnost v tomto členském státě nepřetržitě po dobu alespoň pěti let–Nepřípustnost–Odůvodnění–Nedostatek–Porušení zásady proporcionality

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011, čl. 7 odst. 2)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 40)

2.  Článek 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 je třeba vykládat v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, které vážou poskytnutí finanční podpory na vysokoškolské studium studentům, kteří nemají bydliště v tomto členském státě, na podmínku, že přinejmenším jeden z rodičů tohoto studenta nepřetržitě pracoval v tomto členském státě po dobu alespoň pěti let v okamžiku podání žádosti o finanční podporu, ale nestanoví takovou podmínku, pokud jde o studenty s bydlištěm na území uvedeného členského státu s cílem podpořit zvýšení podílu tuzemských osob s vysokoškolským vzděláním.

   Takové rozlišování na základě bydliště totiž může působit především v neprospěch státních příslušníků jiných členských států, neboť osobami, které v příslušném členském státě nemají bydliště, jsou nejčastěji osoby, které nejsou jeho státními příslušníky a představuje tak nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, kterou by bylo možno připustit pouze za podmínky, že je objektivně odůvodněná. V tomto ohledu sociální cíl spočívající ve významném zvýšení podílu osob s bydlištěm v tomto členském státě, které mají vysokoškolské vzdělání, který směřuje k podpoře vysokoškolského studia, je cílem obecného zájmu, který je uznán na úrovni Unie. Kromě toho je podmínka minimální a nepřetržité doby práce rodiče – příhraničního pracovníka přiměřená a nezbytná k dosažení uvedeného cíle. Jeví se totiž jako legitimní, že se členský stát poskytující podporu snaží ujistit, že příhraniční pracovník má skutečnou integrační vazbu se společností tím, že požaduje dostatečnou vazbu, aby bylo zabráněno nebezpečí „stipendijní turistiky“. Uvedená podmínka je přitom s to odrážet takovou vazbu těchto pracovníků, jakož i přiměřenou pravděpodobnost návratu studenta do dotyčného členského státu po ukončení studia. Uvedená podmínka však překračuje meze toho, co je nezbytné pro dosažení legitimního cíle, vzhledem k tomu, že příslušným orgánům neumožňuje poskytnout podporu, když rodiče i přes několik krátkých přerušení v dotyčném členském státě pracovali po značnou dobu v průběhu doby předcházející podání této žádosti, jelikož tato přerušení nemohou zpřetrhat vazbu mezi žadatelem o finanční podporu a dotyčným členským státem.

   (viz body 43–47, 57, 58, 69, 70 a výrok)