Věc C‑230/15

Brite Strike Technologies Inc.

v.

Brite Strike Technologies SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank Den Haag)

„Řízení o předběžné otázce — Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Článek 22 bod 4 — Soudní příslušnost pro spory v oblasti práv duševního vlastnictví — Článek 71 — Smlouvy uzavřené členskými státy ve zvláště vymezených věcech — Úmluva Beneluxu o duševním vlastnictví — Soudní příslušnost pro spory týkající se ochranných známek a průmyslových vzorů Beneluxu — Článek 350 SFEU“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. července 2016

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Článek 71 – Oblast působnosti – Vztahy k úmluvám upravujícím zvláštní oblast – Úmluvy uzavřené některými členskými státy – Zahrnutí – Povinná účast třetích zemí – Neexistence

   [Nařízení Rady č. 44/2001, články 69 a 71 odst. 2 bod a)]

2. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Vztahy k úmluvám upravujícím zvláštní oblast – Uzavření nových smluv nebo změna již platných smluv členskými státy, které zavádějí pravidla, jež mají přednost před tímto nařízením – Nepřípustnost

   (Nařízení Rady č. 44/2001, článek 71; Úmluva ze dne 27. září 1968, článek 57)

3. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Vztahy k úmluvám upravujícím zvláštní oblast – Úmluva Beneluxu o duševním vlastnictví – Nepoužitelnost nařízení – Podmínky – Regionální unie, která je napřed v uskutečňování vnitřního trhu a nezbytnost odchylky k řádnému fungování režimu Beneluxu – Dodržování zásad právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti

   (Článek 350 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, článek 24 bod 4; nařízení Rady č. 44/2001, bod 11 a 12 odůvodnění a článek 22 bod 4 a článek 71)

1.  Navzdory použití výrazu „smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy“, který nasvědčuje tomu, že pod článek 71 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech spadají pouze smlouvy uzavřené všemi členskými státy, ze znění odst. 2 písm. a) vyplývá, že pod něj spadají rovněž smlouvy, které nebyly uzavřeny některými členskými státy. Kromě toho ze znění článku 69 spolu s článkem 71 nařízení č. 44/2001 vyplývá, že toto posledně uvedené ustanovení nelze vykládat v tom smyslu, že jej lze použít ve vztahu ke smlouvám zavazujícím několik členských států toliko za podmínky, že jeden nebo více třetích států budou rovněž smluvními stranami této smlouvy.

   (viz body 49, 50)

2.  Ačkoli vztah mezi pravidly pro určení příslušnosti stanovenými v nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a těmi obsaženými v některých smlouvách uzavřených mezi členskými státy byl článkem 71 nařízení č. 44/2001 upraven ve prospěch těchto smluv, neumožňovalo naopak toto ustanovení členským státům uzavřením nových nebo změnou již platných smluv zavést pravidla, která mají přednost před tímto nařízením.

   Omezení působnosti článku 71 nařízení č. 44/2001 ve srovnání s článkem 57 Bruselské úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, který toto posledně uvedené ustanovení nahradil, odpovídá totiž ustálené judikatuře, podle které již členské státy nejsou po zavedení společných pravidel oprávněny uzavírat mezinárodní dohody s dopadem na tato pravidla. Toto omezení platí rovněž pro uzavírání smluv mezi samotnými členskými státy.

   (viz body 51–54)

3.  Článek 71 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve spojení s článkem 350 SFEU nebrání tomu, aby se pravidlo pro určení příslušnosti pro spory týkající se ochranných známek a průmyslových vzorů Beneluxu uvedené v článku 4.6 Úmluvy Beneluxu o duševním vlastnictví (ochranné známky a vzory) (ÚBDV) vztahovalo na tyto spory.

   V tomto ohledu článek 350 SFEU umožňuje Belgickému království, Lucemburskému velkovévodství a Nizozemskému království, odchýlením se od unijních pravidel, zachování v platnosti pravidel, která se použijí v rámci jejich regionální unie, pokud je tato regionální unie dále v uskutečňování vnitřního trhu a pokud je taková odchylka odůvodněná tím, že je nezbytná k řádnému fungování režimu Beneluxu.

   Pokud jde o první z těchto požadavků, byly v rámci Beneluxu ochranné známky a průmyslové vzory dotyčných tří členských států nahrazeny právy s jednotným účinkem. Tento režim, který existuje souběžně s režimem unijních jednotných právních titulů, je – ač zahrnuje částečnou harmonizaci provedenou směrnicí 2008/95, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, a směrnicí 98/71 o právní ochraně (průmyslových) vzorů – pokročilejší oproti posledně uvedenému režimu. Ochranné známky a průmyslové vzory Beneluxu totiž podléhají zcela jednotné právní úpravě a společným institucionálním a procesním pravidlům. Mezi posledně uvedené patří i článek 4.6 ÚBDV.

   Pokud jde o druhý požadavek, jelikož se ochranné známky a průmyslové vzory Beneluxu řídí v dotyčných třech členských státech pokročilým režimem soudního systému Beneluxu založeném na decentralizovaném systému spojeném s mechanismem předběžných otázek k Soudnímu dvoru Beneluxu, a vícejazyčnou povahu této regionální unie, může být pravidlo zakotvené v článku 4.6 ÚBDV, které je založené zejména na bydlišti žalovaného a zajišťuje tak, aby mohly být spory týkající se těchto oblastí řešeny soudem jednoho z těchto tří členských států, namísto jejich koncentrace na základě čl. 22 bodu 4 nařízení č. 44/2001, poté čl. 24 bodu 4 nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech před nizozemskými soudy místa, na jehož území jsou centralizovány přihlášky a zápisy a je veden rejstřík, kvalifikováno jako nezbytné pro řádné fungování režimu ochranných známek a průmyslových vzorů Beneluxu.

   Konečně takové ustanovení, jako je článek 4.6 ÚBDV, který je založen na příslušnosti podle zásady místa bydliště žalovaného, doplněný dalšími kritérii pro určení příslušnosti představujícími úzkou vazbu s předmětem sporu, je v souladu se zásadami, které jsou základem soudní spolupráce ve věcech občanských a obchodních v rámci Unie, jako jsou zásady uvedené, pokud jde o příslušnost, v bodech 11 a 12 odůvodnění nařízení č. 44/2001, týkající se právní jistoty pro jednotlivce a řádného výkonu spravedlnosti.

   (viz body 57, 59, 60, 63–66 a výrok)