Věc C‑216/15

Betriebsrat der Ruhrlandklinik gGmbH

v.

Ruhrlandklinik gGmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2008/104/ES – Agenturní zaměstnávání – Působnost – Pojem ‚zaměstnanec‘ – Pojem ‚hospodářská činnost‘ – Ošetřovatelé bez pracovní smlouvy, které přiděluje ke zdravotnickému zařízení neziskové sdružení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 17. listopadu 2016

Sociální politika – Agenturní zaměstnávání – Směrnice 2008/104 – Působnost – Pojem „zaměstnanec“ – Člen neziskového sdružení, který v hlavním poměru a pod vedením uživatele za odměnu vykonává práci a je mu z tohoto důvodu v dotyčném členském státě poskytována ochrana – Neexistence pracovní smlouvy s uvedeným sdružením – Zahrnutí – Pojem „hospodářská činnost“ – Neziskové sdružení, které přiděluje zdravotnickým zařízením a zařízením pečovatelské služby ošetřovatele za finanční náhradu pokrývající náklady na zaměstnance a administrativní náklady – Zahrnutí

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104, čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 3 odst. 1 písm. a) a c) a čl. 3 odst. 2]

Článek 1 odst. 1 a 2 směrnice 2008/104 o agenturním zaměstnávání musí být vykládán v tom smyslu, že do působnosti této směrnice spadá situace, kdy neziskové sdružení přidělí uživateli za finanční náhradu jednoho ze svých členů, aby u něj jako v hlavním poměru a pod jeho vedením vykonával za odměnu práci, pokud je uvedenému členovi z tohoto důvodu v dotyčném členském státě poskytována ochrana, což musí ověřit předkládající soud, i když tento člen nemá podle vnitrostátního práva postavení zaměstnance, protože s uvedeným sdružením neuzavřel pracovní smlouvu.

Zaprvé musí být pojem „zaměstnanec“ ve smyslu směrnice 2008/104 vykládán tak, že zahrnuje všechny osoby, které vykonávají práci, to znamená, že po určitou dobu ve prospěch jiné osoby pod jejím vedením vykonávají činnosti, za které pobírají odměnu, a z tohoto důvodu je jim v dotyčném členském státě poskytována ochrana, a to bez ohledu na právní kvalifikaci jejich pracovněprávního vztahu ve vnitrostátním právu, povahu právního vztahu mezi těmito dvěma osobami a formu tohoto vztahu.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž platí, že základní charakteristikou pracovního poměru je okolnost, že určitá osoba vykonává po určitou dobu ve prospěch jiné osoby a pod jejím vedením činnosti, za které pobírá odměnu, přičemž právní kvalifikace podle vnitrostátního práva, forma tohoto vztahu ani povaha právního vztahu mezi těmito dvěma osobami nejsou v tomto ohledu určující. Kromě toho z čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/104, jakož i z čl. 3 odst. 1 písm. c) této směrnice, který definuje pojem „zaměstnanec agentury práce“, vyplývá, že se tato směrnice nevztahuje pouze na zaměstnance, kteří uzavřeli s agenturou práce pracovní smlouvu, nýbrž i na ty, kteří jsou s takovou agenturou v „pracovněprávním vztahu“.

Z toho vyplývá, že právní kvalifikace vztahu mezi dotčenou osobou a agenturou práce ve vnitrostátním právu, povaha jejich právních vztahů, ani forma tohoto vztahu nejsou pro účely kvalifikace této osoby jakožto „zaměstnance“ ve smyslu směrnice 2008/104 určující.

Okolnost, že směrnicí 2008/104 nejsou podle jejího čl. 3 odst. 2 dotčeny vnitrostátní právní předpisy, pokud jde o definici zaměstnance, tento závěr nemůže zpochybnit.

Význam tohoto ustanovení totiž spočívá pouze v tom, že unijní normotvůrce měl v úmyslu zachovat pravomoc členských států vymezit osoby, které spadají pod pojem „zaměstnanec“ ve smyslu vnitrostátního práva a mají být chráněny v rámci jejich vnitrostátní právní úpravy, což je otázka, kterou nemá směrnice 2008/104 harmonizovat.

Uvedené ustanovení naproti tomu nelze vyložit tak, že unijní normotvůrce rezignoval na vymezení rozsahu působnosti tohoto pojmu ve smyslu směrnice 2008/104, a tedy i její působnosti ratione personae. Unijní normotvůrce totiž neponechal členským státům pravomoc uvedený pojem jednostranně definovat, ale sám v čl. 3 odst. 1 písm. a) této směrnice vymezil jeho hrubé obrysy, což ostatně učinil i v případě definice „zaměstnance agentury práce“ v čl. 3 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice.

Zadruhé takové sdružení, jako je asociace, které přiděluje zdravotnickým zařízením a zařízením pečovatelské služby ošetřovatele za finanční náhradu pokrývající náklady na zaměstnance a administrativní náklady, provozuje hospodářskou činnost ve smyslu čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice.

Skutečnost, že uvedená asociace provozuje hospodářskou činnost neziskové povahy, není podle samotného znění čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/104 a ustálené judikatury Soudního dvora v tomto ohledu relevantní. Relevantní není ani právní forma asociace, která byla založena jako sdružení, jelikož se netýká hospodářské povahy provozované činnosti.

(viz body 27–32, 43, 46–48 a výrok)