Věc C‑207/15 P

NISSAN JIDOSHA v. EUIPO

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

„Kasační opravný prostředek — Ochranná známka Evropské unie — Obrazová ochranná známka obsahující prvek ‚CVTC‘ — Žádosti o obnovu podané pro část výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka zapsána — Dodatečná lhůta — Nařízení (ES) č. 207/2009 — Článek 47 — Zásada právní jistoty“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 22. června 2016

1. Právo Evropské unie – Výklad – Vícejazyčné texty – Rozdíly mezi jednotlivými jazykovými verzemi – Zohlednění celkové systematiky a účelu dotčené právní úpravy

2. Ochranná známka Evropské unie – Doba platnosti, obnova a změna ochranné známky – Obnova ochranné známky – Lhůty – Podání žádosti o částečnou obnovu a uhrazení s tím souvisejících poplatků v původní lhůtě – Doplnění žádosti během dodatečné lhůty – Přípustnost

   (Nařízení Rady č. 207/2009, článek 46 a čl. 47 odst. 2 až 5)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 43)

2.  Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že čl. 47 odst. 3 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie, jakož i zásada právní jistoty brání podání žádosti o obnovu týkající se některých tříd výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka Evropské unie zapsána, v průběhu dodatečné lhůty, když byla dříve v průběhu lhůty uvedené v první větě uvedeného ustanovení podána žádost o obnovu týkající se jiných tříd nebo služeb, na které se vztahuje tatáž ochranná známka.

   Článek 47 odst. 3 nařízení č. 207/2009 zní ve verzi ve francouzském jazyce, již Tribunál zkoumal v napadeném rozsudku, takto: „[l]a demande de renouvellement est à présenter dans un délai de six mois expirant le dernier jour du mois au cours duquel la période de protection prend fin. Les taxes doivent également être acquittées dans ce délai. À défaut, la demande peut encore être présentée et les taxes acquittées dans un délai supplémentaire de six mois prenant cours le lendemain du jour visé dans la première phrase, sous réserve du paiement d’une surtaxe au cours dudit délai supplémentaire“.

   Je však třeba konstatovat, že některé jazykové verze čl. 47 odst. 3 třetí věty nařízení č. 207/2009 se liší od textu uvedeného v předchozím bodě tím, že nepoužívají výraz „à défaut“, z něhož Tribunál vycházel v bodě 38 napadeného rozsudku, ani jiné podobné výrazy.

   V každém případě nelze z výrazu „à défaut“ použitého ve verzi uvedeného ustanovení ve francouzském jazyce jasně a jednoznačně dovodit, že v dodatečné lhůtě lze žádost o obnovu ochranné známky Evropské unie podat jedině výjimečně, pokud nebyla dříve podána žádná jiná žádost v tomto smyslu.

   Naopak znění čl. 47 odst. 3 třetí věty nařízení č. 207/2009 ve všech jazykových verzích uvedených v předchozích bodech nasvědčuje tomu, že unijní zákonodárce podmínil podání žádosti o obnovu ochranné známky Evropské unie v dodatečné lhůtě pouze platbou příplatku, jež představuje jediný prvek umožňující odlišit žádost o obnovu podanou za těchto podmínek od žádosti podané v původní lhůtě šesti měsíců.

   Kromě toho není celková systematika čl. 47 odst. 3 nařízení č. 207/2009 takové povahy, aby tento výklad zpochybnila.

   V tomto ohledu je třeba uvést, že především podle čl. 47 odst. 4 tohoto nařízení platí, že je-li žádost o obnovu podána pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka Evropské unie zapsána, je zápis obnoven pouze pro tyto výrobky nebo služby, kdežto čl. 47 odst. 5 uvedeného nařízení stanoví, že obnovení zápisu nabývá účinku dnem následujícím po dni uplynutí doby platnosti zápisu a zapisuje se do rejstříku.

   Je nutno konstatovat, že z těchto ustanovení nevyplývá, že by bylo zakázáno podat ve lhůtách uvedených v čl. 47 odst. 3 nařízení č. 207/2009 žádosti o obnovu ochranné známky Evropské unie postupně a pro různé třídy výrobků nebo služeb.

   Kromě toho cíle sledované nařízením č. 207/2009 nasvědčují výkladu, podle něhož je třeba uvedené žádosti o obnovu připustit za podmínky, že jsou podány před uplynutím dodatečné lhůty.

   K této otázce je třeba podotknout, že unijní zákonodárce tím, že přiznává možnost souvisle žádat o obnovování zápisu ochranné známky Evropské unie na období deseti let a tím, že stanoví dvě po sobě jdoucí lhůty, v jejichž průběhu lze o obnovu žádat v souladu s články 46 a 47 nařízení č. 207/2009, usiluje o to, aby majitelům ochranných známek Evropské unie bylo usnadněno zachování jejich výlučných práv s přihlédnutím k hospodářskému významu ochrany přiznané těmito ochrannými známkami.

   V tomto ohledu je třeba zdůraznit, jak plyne i ze sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, ze dne 24. května 2011, nadepsaného „Jednotný trh práv duševního vlastnictví – Podpora kreativity a inovací za účelem zajištění hospodářského růstu, vysoce kvalitních pracovních míst a prvotřídních výrobků a služeb v Evropě“ [COM(2011) 287 final] (s. 7), že ochrana ochranných známek vytváří příznivé podmínky pro investice do kvality výrobků a služeb zejména v odvětvích, která silně závisejí na pověsti ochranné známky a věrnosti spotřebitele.

   Sledování tohoto cíle v rámci nařízení č. 207/2009 rovněž potvrzuje skutečnost, že podle čl. 47 odst. 2 tohoto nařízení musí EUIPO v přiměřeném předstihu informovat majitele ochranné známky Evropské unie a osobu, která má v rejstříku zapsané právo k ochranné známce Evropské unie, o uplynutí doby platnosti zápisu. Dále na základě článku 81 uvedeného nařízení lze majiteli ochranné známky Evropské unie, který při prokazatelném zachování péče vyžadované okolnostmi nebyl schopen dodržet vůči EUIPO lhůtu, na žádost jeho práva navrátit, pokud podá žádost nejdéle do jednoho roku od uplynutí zmeškané lhůty.

   (viz body 44, 45, 47–55, 58)