Věc C‑191/15

Verein für Konsumenteninformation

v.

Amazon EU Sàrl

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof)

„Řízení o předběžné otázce — Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 864/2007 a nařízení (ES) č. 593/2008 — Ochrana spotřebitelů — Směrnice 93/13/EHS — Ochrana údajů — Směrnice 95/46/ES — Kupní smlouvy uzavřené on-line se spotřebiteli s bydlištěm v jiných členských státech — Zneužívající klauzule — Všeobecné smluvní podmínky obsahující ujednání o volbě rozhodného práva ve prospěch práva členského státu, ve kterém má společnost své sídlo — Určení práva rozhodného pro určení nepřiměřeného charakteru ujednání obsaženého ve všeobecných smluvních podmínkách v rámci žaloby na zdržení se jednání — Určení práva rozhodného pro zpracování osobních údajů spotřebitelů“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 28. července 2016

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy – Nařízení č. 593/2008 – Právo rozhodné pro mimosmluvní závazkové vztahy – Nařízení č. 864/2007 – Žaloba na zdržení se jednání pro použití údajně zneužívajících klauzulí v kupních smlouvách uzavřených on-line se spotřebiteli s bydlištěm v jiných členských státech, než má obchodník – Rozhodné právo

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007, čl. 1 odst. 3 a čl. 6 odst. 1, a č. 593/2008, čl. 1 odst. 3 a čl. 6 odst. 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22; směrnice Rady 93/13, čl. 8)

2. Ochrana spotřebitelů – Nepřiměřené podmínky ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Zneužívající klauzule ve smyslu článku 3 – Pojem – Ustanovení smlouvy uzavřené on-line formulované tak, že uvádí spotřebitele v omyl, pokud jde o právo rozhodné pro smlouvu – Zahrnutí – Posouzení zneužívající povahy vnitrostátním soudem – Kritéria

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, čl. 6 odst. 2; směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1)

3. Sbližování právních předpisů – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Směrnice 95/46 – Použitelné vnitrostátní právo – Zpracování prováděné podnikem elektronického obchodu zaměřujícím svoji činnost na členský stát – Použití práva dotčeného členského státu – Podmínka

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 95/46, čl. 4 odst. 1 písm. a)]

1.  Nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) musí být vykládána v tom smyslu, že aniž jsou dotčena ustanovení čl. 1 odst. 3 obou těchto nařízení, musí být právo rozhodné pro žalobu na zdržení se jednání ve smyslu směrnice 2009/22 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů podanou proti používání údajně nepřípustných smluvních ujednání podnikem se sídlem v jednom členském státu, který uzavírá smlouvy formou elektronického obchodního styku se spotřebiteli s bydlištěm v jiných členských státech, a zejména ve státě sídla soudu, určeno v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Řím II, kdežto právo rozhodné pro posouzení daného smluvního ujednání musí být vždy určeno na základě nařízení Řím I, a to bez ohledu na to, zda je toto posouzení prováděno v rámci individuální žaloby či kolektivní žaloby.

   Nicméně při posouzení zneužívající povahy daného smluvního ujednání v rámci žaloby na zdržení se jednání, z čl. 6 odst. 2 nařízení Řím I vyplývá, že volbou rozhodného práva není dotčeno použití imperativních ustanovení stanovených právem země, ve které mají bydliště spotřebitelé, jejichž zájmy jsou hájeny prostřednictvím této žaloby. Tato ustanovení mohou zahrnovat ustanovení, kterými se provádí směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách, a to potud, pokud v souladu s jejím článkem 8 zajišťují nejvyšší úroveň ochrany spotřebitelů.

   (viz body 59, 60, výrok 1)

2.  Článek 3 odst. 1 směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že ujednání obsažené ve všeobecných smluvních podmínkách obchodníka, které nebylo sjednáno individuálně, a podle kterého se právem členského státu sídla tohoto obchodníka řídí smlouva uzavřená formou elektronického obchodu se spotřebitelem, je zneužívající klauzulí v rozsahu, v němž uvádí tohoto spotřebitele v omyl tím, že u něj vyvolává dojem, že se na smlouvu použije pouze právo tohoto členského státu, aniž spotřebitele informoval, že se na něj na základě čl. 6 odst. 2 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) vztahuje ochrana, kterou mu zajišťují imperativní ustanovení práva, které by bylo rozhodné v případě neexistence tohoto ujednání, přičemž přísluší vnitrostátnímu soudu, aby ve světle všech relevantních okolností tuto skutečnost ověřil.

   (viz bod 71, výrok 2)

3.  Článek 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů musí být vykládán v tom smyslu, že zpracování osobních údajů prováděné podnikem elektronického obchodu se řídí právem členského státu, na který tento podnik zaměřuje svou činnost, pokud se prokáže, že tento podnik zpracovává dotyčné údaje v rámci činností provozovny nacházející se v tomto členském státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda tomu tak je.

   V tomto ohledu, i když skutečnost, že podnik zodpovědný za zpracování osobních údajů nemá ani dceřinou společnost ani pobočku v členském státě, nevylučuje, aby tam mohl mít provozovnu ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46, taková provozovna nemůže existovat jen z důvodu, že internetová stránka dotyčného podniku je v tomto státě přístupná. Spíše je třeba vyhodnotit, jak míru stability zařízení, tak skutečný charakter výkonu činnosti v dotyčném členském státě.

   (viz body 76, 77, 81, výrok 3)