Věc C‑149/15

Sabrina Wathelet

v.

Garage Bietheres & Fils SPRL

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Liège)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 1999/44/ES – Prodej spotřebního zboží a záruka na toto zboží – Působnost – Pojem ‚prodávající‘ – Prostředník – Mimořádné okolnosti“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. listopadu 2016

1. Právo Evropské unie–Výklad–Zásady–Autonomní a jednotný výklad

2. Ochrana spotřebitelů–Prodej spotřebního zboží a záruka na toto zboží–Směrnice 1999/14–Působnost–Prodávající–Pojem–Podnikatel jednající jako prostředník na účet prodávajícího nepodnikatele, který o tomto svém postavení nakupujícího spotřebitele řádně neinformoval–Zahrnutí

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44, čl. 1 odst. 2 písm. c)]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 28)

2.  Pojem „prodávající“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i podnikatele jednajícího jako prostředník na účet fyzické osoby, který nakupujícího spotřebitele řádně neinformoval o tom, že majitelem prodávaného zboží je fyzická osoba, což musí ověřit vnitrostátní soud při zohlednění veškerých okolností projednávané věci. Výše uvedený výklad není odvislý od toho, zda je prostředník za svoje zprostředkování odměněn.

   Článek 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 totiž vymezuje okruh osob, na které se může spotřebitel obrátit při uplatňování svých práv plynoucích z uvedené směrnice. V důsledku toho je povědomí spotřebitele o identitě prodávajícího, a zejména o jejím postavení soukromé osoby, nebo podnikatele, nutné k tomu, aby mu umožnilo těžit z ochrany, kterou mu poskytuje uvedená směrnice.

   Za okolností, kdy může být spotřebitel snadno uveden v omyl způsobem, jímž k prodeji dochází, je mu třeba poskytnout větší ochranu. Odpovědnost prodávajícího plynoucí ze směrnice 1999/44 proto musí být možné uplatnit i na prostředníka, který tím, jak vůči spotřebiteli vystupuje, u něj může vyvolat zmatení, kdy by tento věřil, že tento prostředník je majitelem prodávaného zboží.

   Kromě toho vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda může být podnikatel považován za prodávajícího ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44, pokud spotřebitele řádně neinformoval o tom, že není majitelem dotčeného zboží. V tomto ohledu může být relevantní zejména míra účasti a úsilí prostředníka při prodeji, okolnosti, za nichž bylo zboží prezentováno spotřebiteli, jakož i jednání posledně uvedeného, z čehož může být možné určit, zda tento spotřebitel mohl porozumět tomu, že prostředník jednal na účet jednotlivce.

   (viz body 37, 41, 44, 45 a výrok)