Věc C‑64/15

BP Europa SE

proti

Haupzollamt Hamburg-Stadt,

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof)

„Řízení o předběžné otázce — Daně — Obecná úprava spotřebních daní — Směrnice 2008/118/ES — Nesrovnalost, která nastala během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani — Přeprava zboží v režimu s podmíněným osvobozením od daně — Chybějící zboží v okamžiku dodání — Výběr spotřební daně v případě chybějícího důkazu o zničení nebo ztrátě zboží“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 28. ledna 2016

1. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Doslovný, systematický a teleologický výklad

2. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Spotřební daně – Směrnice 2008/118 – Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně – Pojem uvedené přepravy – Skutečné přijetí dotčeného zboží příjemcem

   (Směrnice Rady 2008/118, čl. 20 odst. 2)

3. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Spotřební daně – Směrnice 2008/118 – Nesrovnalost, která nastala během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně – Rozdíl mezi nesrovnalostí, která nastala během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani a úplným zničení nebo nenahraditelnou ztrátou uvedeného zboží

   [Směrnice Rady 2008/118, čl. 7 odst. 2 písm. a) a článek 4 a čl. 10 odst. 2]

4. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Spotřební daně – Směrnice 2008/118 – Nesrovnalost, která nastala během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně – Nesrovnalost, která se týká pouze části zboží – Použitelnost čl. 10 odst. 4 uvedené směrnice

   (Směrnice Rady 2008/118, čl. 10 odst. 4)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 28)

2.  Článek 20 odst. 2 směrnice Rady 2008/118 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12 musí být vykládán v tom smyslu, že přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně je ukončena podle tohoto ustanovení v okamžiku, kdy příjemce tohoto zboží na konci úplné vykládky dotčeného zboží z dopravního prostředku konstatoval, že ve srovnání s množstvím, které mu mělo být dodáno, určité množství tohoto zboží chybí.

   Znění čl. 20 odst. 2 směrnice 2008/118 se totiž týká samotného zboží, aniž odkazuje na prostředky, kterými je přepravováno. Pro určení okamžiku dodání zboží je třeba zohlednit skutečné přijetí tohoto zboží jako takového jejich příjemcem, a nikoli pouze dopravení schrány k jeho pojmutí, ať již je tato schrána jakákoli.

   Článek 20 této směrnice je součástí kapitoly IV, nadepsané „Přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně“. K ustanovením této kapitoly patří ustanovení čl. 19 odst. 2 písm. c) uvedené směrnice, podle něhož musí příjemce souhlasit s veškerými kontrolami, které příslušným orgánům členského státu určení umožní se přesvědčit, že dotčené zboží bylo skutečně přijato. Unijní normotvůrce tak zamýšlel učinit z tohoto skutečného přijetí zboží rozhodující složku podmínek, za nichž musí být přeprava tohoto zboží v režimu s podmíněným osvobozením od daně posuzována při jeho dodání. Žádné jiné ustanovení uvedené kapitoly nevyžaduje odlišný výklad.

   Navíc cílem ustanovení čl. 20 odst. 2 směrnice 2008/118, která upřesňují okamžik, kdy je přeprava zboží podléhajícího spotřební dani v režimu podmíněného osvobození od daně ukončena, je definovat okamžik, kdy se takové zboží považuje za propuštěné ke spotřebě, a tudíž určit okamžik, kdy za toto zboží vzniká daňová povinnost.

   Dále vzhledem k tomu, že spotřební daň je daní ze spotřeby určitého zboží, jak uvádí bod 9 odůvodnění směrnice 2008/118, která se odvíjí od množství zboží nabízeného ke spotřebě, musí být okamžik vzniku daňové povinnosti k této dani stanoven tak, aby mohlo být přesně určeno množství dotčeného zboží.

   (viz body 29–32, 35, výrok 1)

3.  Ustanovení čl. 7 odst. 2 písm. a) ve spojení s čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/118 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12 musí být vykládána v tom smyslu, že situace, které upravují tato ustanovení, se liší od situace uvedené v čl. 7 odst. 4 této směrnice a že okolnost, že ve vnitrostátním ustanovení provádějícím čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/118 není výslovně uvedeno, že nesrovnalost, kterou upravuje toto ustanovení směrnice, musí mít za následek propuštění dotčeného zboží ke spotřebě, nemůže bránit použití tohoto vnitrostátního ustanovení, jestliže je zjištěno manko, které nezbytně implikuje takové propuštění ke spotřebě.

   Článek 10 odst. 2 a čl. 7 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/118 se totiž týkají případu, kdy nesrovnalost, která byla zjištěna během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně, měla za následek jeho propuštění ke spotřebě opuštěním tohoto režimu. Vnitrostátní ustanovení, které provádí čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/118, tedy nemůže v zásadě stanovit, že se má za to, že k takové nesrovnalosti došlo v členském státě a v okamžiku, kdy byla zjištěna, aniž je tato domněnka podmíněna tím, že tato nesrovnalost měla za následek propuštění dotčeného zboží ke spotřebě.

   Toto zjištění chybějícího množství při dodání zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně svědčí o situaci, která již musela nutně nastat, v níž chybějící zboží nebylo dodáno, a jehož přeprava tedy nebyla ukončena v souladu s čl. 20 odst. 2 směrnice 2008/118. Tato situace tedy představuje nesrovnalost ve smyslu čl. 10 odst. 6 této směrnice. Nesrovnalost takové povahy má nezbytně za následek opuštění režimu s podmíněným osvobozením od daně, a v důsledku toho propuštění ke spotřebě, jak je předpokládá čl. 7 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice.

   Kromě toho, nesrovnalost, kterou upravuje čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/118, se týká jiné situace, než je situace uvedená v čl. 7 odst. 4 této směrnice, tj. jiné, než je situace „úplné[ho] zničení nebo nenahraditeln[é] ztrát[y] zboží podléhajícího spotřební dani“. Pokud je předložen důkaz o takovém úplném zničení nebo nenahraditelné ztrátě zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně, nemůže se tedy v této situaci jednat o propuštění ke spotřebě ve smyslu čl. 7 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/118, a proto nelze ani použit čl. 10 odst. 2 této směrnice. Situace, na které se tedy vztahují tato ustanovení, se liší od situace uvedené v čl. 7 odst. 4 této směrnice.

   (viz body 38, 39, 43, 45–47, výrok 2)

4.  Článek 10 odst. 4 směrnice 2008/118 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12 musí být vykládán v tom smyslu, že se použije nejen v případech, kdy na místo určení nedorazilo celé množství zboží přepravovaného v režimu s podmíněným osvobozením od daně, nýbrž i v případech, kdy na místo určení nedorazila pouze část tohoto zboží.

   Znění čl. 10 odst. 4 směrnice 2008/118 totiž neomezuje použití tohoto ustanovení pouze na případ, kdy na místo určení nedorazí celé množství zboží přepravovaného v režimu s podmíněným osvobozením od daně. Článek 10 odst. 4 směrnice 2008/118 zapadá do kontextu, v němž unijní normotvůrce zamýšlel upravit všechny případy nesrovnalostí, tedy včetně těch, které se týkají pouze části přepravy.

   (viz body 50, 52, 54, výrok 3)