Věc T‑567/14

Group OOD

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví

„Ochranná známka Evropské unie — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie GROUP Company TOURISM & TRAVEL — Starší národní nezapsané obrazové ochranné známky GROUP Company TOURISM & TRAVEL — Relativní důvod pro zamítnutí zápisu — Použití vnitrostátního práva — Článek 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 207/2009 — Důkazy dokládající obsah vnitrostátního práva — Pravidlo 19 odst. 2 písm. d) nařízení (ES) č. 2868/95 — Nezohlednění důkazů předložených před odvolacím senátem — Posuzovací pravomoc odvolacího senátu — Článek 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 29. června 2016

1. Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Legalita rozhodnutí odvolacího senátu – Zohlednění skutečností vycházejících z vnitrostátních právních předpisů nebo z vnitrostátní judikatury, které nebyly uplatněny u Úřadu, pro účely výkladu vnitrostátního práva – Přípustnost – Meze

   [Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 4 a článek 65; nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 19 odst. 2 písm. d)]

2. Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Námitky podané majitelem nezapsané ochranné známky nebo jiného označení používaného v obchodním styku – Podmínky – Výklad s ohledem na unijní právo – Posouzení s ohledem na kritéria stanovená vnitrostátním právem upravujícím uplatněné označení

   (Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 4)

3. Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Námitky podané majitelem nezapsané ochranné známky nebo jiného označení používaného v obchodním styku – Označení, které svému majiteli přiznává právo zakázat užívání pozdější ochranné známky – Důkazní břemeno

   [Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 4 písm. b); nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 19 odst. 2 písm. d)]

4. Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Žaloba podaná proti rozhodnutí námitkového oddělení Úřadu – Přezkum odvolacím senátem – Rozsah – Skutečnost a důkazy, které na podporu námitek nebyly předloženy ve lhůtě stanovené za tímto účelem – Zohlednění – Posuzovací pravomoc odvolacího senátu

   [Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 4 a čl. 76 odst. 2; nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 19 odst. 2 písm. d) a pravidlo 50 odst. 1 třetí pododstavec]

5. Ochranná známka Evropské unie – Vyjádření třetích stran a námitky – Skutečnosti, důkazy a vyjádření předložené na podporu námitek – Důkaz o nabytí, pokračující existenci a rozsahu ochrany staršího práva uvedeného v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 – Skutečnosti, jejichž cílem je prokázat obsah použitelného vnitrostátního práva – Účel – Neexistence nezbytnosti předložit znění právních předpisů vycházející z úředního zdroje

   [Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 4; nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 19 odst. 2 písm. d)]

6. Ochranná známka Evropské unie – Definice a nabytí ochranné známky Evropské unie – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Námitky podané majitelem nezapsané ochranné známky nebo jiného označení používaného v obchodním styku – Podmínky – Posouzení s ohledem na kritéria stanovená vnitrostátním právem upravujícím uplatněné označení – Ověření obsahu vnitrostátního práva – Rozsah

   (Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 4)

1.  Cílem žaloby podané k Tribunálu je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví ve smyslu článku 65 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie. Úkolem Tribunálu tedy není znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle důkazů předložených poprvé před Tribunálem.

   Je zajisté pravda, že účastníkům řízení ani Tribunálu nelze zabránit v tom, aby se při výkladu vnitrostátního práva, na které odkazuje právo Evropské unie, inspirovali skutečnostmi vycházejícími z vnitrostátních právních předpisů, vnitrostátní judikatury nebo odborné literatury, jelikož se nejedná o to, že je odvolacímu senátu vytýkáno, že nezohlednil skutkové okolnosti v určitém vnitrostátním rozsudku, ale o to, že je dovolávána judikatura nebo odborná literatura na podporu žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného použití ustanovení vnitrostátního práva odvolacím senátem.

   Nic to však nemění na tom, že v rámci námitek založených na existenci staršího práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 dokumenty obsahující vnitrostátní právní ustanovení nejsou důkazy vycházejícími z vnitrostátních právních předpisů, které mohou inspirovat Tribunál při výkladu vnitrostátního práva, ale jsou důkazy, jejichž cílem je prokázat obsah použitelného vnitrostátního práva ve smyslu pravidla 19 odst. 2 písm. d) nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tyto dokumenty nepředložila v rámci správního řízení u Úřadu, je třeba je prohlásit za nepřípustné.

   (viz body 19–21)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 26–28)

3.  Pro použití ustanovení čl. 8 odst. 4 písm. b) nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie je třeba zohlednit zejména uplatňovanou vnitrostátní právní úpravu a soudní rozhodnutí vydaná v dotyčném členském státě. Na tomto základě musí osoba, která podává námitky, prokázat, že dotčené označení spadá do působnosti uplatňovaných právních předpisů členského státu a umožňuje zakázat užívání pozdější ochranné známky.

   Kromě toho pravidlo 19 odst. 2 písm. d) nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, ukládá osobě, která námitky podala, povinnost předložit Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví nejen údaje svědčící o tom, že splňuje podmínky požadované podle vnitrostátních právních předpisů, o jejichž použití žádá, aby mohla podat námitky proti zápisu ochranné známky Evropské unie na základě staršího práva, ale také údaje dokládající, co je obsahem těchto právních předpisů. V případě neexistence jakéhokoli tvrzení nebo důkazu v tomto smyslu předloženého účastníky řízení tedy Úřad nemá povinnost shromažďovat z moci úřední důkazy týkající se použitelného vnitrostátního práva.

   (viz body 29, 33, 34)

4.  V rámci námitek založených na existenci staršího práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie pravidlo 19 odst. 2 písm. d) nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, přesně a taxativně neuvádí dokumenty, které je třeba poskytnout na podporu námitek. Jelikož posledně uvedené ustanovení tedy uvádí pouze povinnost předložit důkaz o nabytí, pokračující existenci a rozsahu ochrany staršího práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 bez dalšího upřesnění, osoba, která podala námitky, nemusí vědět, které přesně stanovené dokumenty má na podporu námitek předložit. Za těchto podmínek nemusí být posuzovací pravomoc odvolacího senátu, pokud jde o možnost zohlednit skutečnosti a důkazy předložené opožděně uvedenou v čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, vykonávána restriktivně.

   Odvolací senát, který ani restriktivně nevyužil posuzovací pravomoci, přestože jí byl nadán, a neodůvodnil, proč v této souvislosti odmítl zohlednit odkazy na použitelné právo, které u něj byly předloženy, tedy porušil čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jakož i pravidlo 50 odst. 1 třetí pododstavec nařízení č. 2868/95.

   (viz body 53, 55, 56, 59, 61)

5.  V rámci námitek založených na existenci staršího práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie pravidlo 19 odst. 2 písm. d) nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, přesně a taxativně neuvádí skutečnosti prokazující existenci, platnost a rozsah ochrany staršího práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, které osoba, která námitky podala a takové právo uplatňuje, musí u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví předložit. Relevantní vnitrostátní právní předpisy je tudíž možné považovat za jednu z okolností, které představují důkaz o nabytí, pokračující existenci a ochraně staršího práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.

   Nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95 ani judikatura však neurčují způsob, jakým má být prokázán obsah vnitrostátních právních předpisů. V tomto ohledu důkazy týkající se vnitrostátního práva, které jsou od osoby, která podala námitky, vyžadovány, mají Úřadu umožnit, aby správně a jednoznačně identifikoval použitelné právo. Tyto informace týkající se použitelné právní úpravy musí umožnit Úřadu, aby pochopil a uplatnil obsah těchto vnitrostátních předpisů, podmínky pro získání ochrany a její rozsah, a umožnit navrhovateli vykonávat právo se v řízení účinně bránit.

   K dosažení těchto cílů přitom znění právních předpisů vycházející z úředního zdroje nezbytné není.

   (viz body 58, 69, 70)

6.  Přísluší příslušným oddělením Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví, aby posoudila, zda jsou údaje předložené osobou, která podala námitky, k doložení obsahu vnitrostátní právní normy, které se osoba, která podala námitky, dovolává, rozhodné a nakolik jsou významné. Vzhledem k tomu, že použití vnitrostátního práva může vést ke zjištění existence důvodu pro zamítnutí zápisu ochranné známky Evropské unie, jeví se nezbytným, aby Úřad mohl před tím, než námitkám proti zápisu takové ochranné známky vyhoví, ověřit význam údajů předložených osobou, která námitky podala, pokud jde o jemu příslušející dokazování obsahu vnitrostátní práva.

   Za okolností, kdy má Úřad přihlédnout zejména k vnitrostátnímu právu členského státu, v němž starší právo, na kterém se námitky zakládají, požívá ochrany, se tak musí obeznámit z moci úřední, způsobem, který považuje za účelný, s vnitrostátními právními předpisy dotyčného členského státu, pokud je takové obeznámení nezbytné pro posouzení podmínek použití relativního důvodu pro zamítnutí zápisu, zejména pokud jde o věcnou správnost tvrzených skutečností nebo důkazní sílu předložených dokladů. Tuto povinnost se případně obeznámit z moci úřední s vnitrostátními právními předpisy má Úřad v případě, že již má k dispozici údaje týkající se těchto předpisů buď ve formě tvrzení, co se týče jejich obsahu, nebo ve formě důkazů předložených v rámci diskuze, jejichž důkazní síla byla uplatněna.

   V tomto ohledu má Úřad v rámci své ověřovací pravomoci využít všechny jemu dostupné prostředky, aby se obeznámil s použitelným vnitrostátním právem, a provést důkladnější přezkum obsahu a rozsahu ustanovení uplatněného vnitrostátního práva z hlediska argumentů předložených osobou, která podala námitky, a to buď z moci úřední, nebo vyzváním osoby, která podala námitky, aby podepřela informace, které u Úřadu předložila.

   (viz body 77–79, 82)