1.

Viz znění rozhodnutí.

(viz body 31 a 32)

2.

Článek 296 SFEU nelze vykládat v tom smyslu, že by Komise byla povinna v odůvodnění rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům založeném na čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise preventivně odmítnout jakýkoliv hypotetický argument, který by v další fázi mohl být v rozporu s jejím posouzením.

Jelikož žalobce ve své potvrzující žádosti o přístup nezpochybnil použitelnost čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001, Komise se může omezit na pozitivní výčet důvodů, na jejichž základě se domnívá, že uvedené ustanovení je použitelné, aniž by byla povinna odmítnout nebo podrobit kritice jiné případné výklady tohoto ustanovení.

(viz bod 35)

3.

Pokud orgán rozhodne o odepření přístupu k dokumentu, o jehož zpřístupnění byl požádán, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou stanovenou v článku 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, na kterou se tento orgán odvolává. Riziko takového ohrožení musí být mimoto důvodně předvídatelné, nikoli čistě hypotetické. Pouhá okolnost, že se dokument týká zájmu chráněného určitou výjimkou, nemůže stačit k odůvodnění použití této výjimky.

Dotčený orgán však může své rozhodnutí opřít o obecné předpoklady uplatnitelné na určité kategorie dokumentů vzhledem k tomu, že na žádosti o zpřístupnění týkající se dokumentů téže povahy lze použít podobné obecné úvahy.

Aby mohl být obecný předpoklad platně namítán vůči osobě, která žádá o přístup k dokumentům na základě nařízení č. 1049/2001, je nutné, aby požadované dokumenty patřily do téže kategorie dokumentů nebo byly téže povahy. Toto kritérium je kvalitativní i kvantitativní, tj. že se požadované dokumenty vážou k témuž řízení, a nikoli pouze kvantitativní, tj. velký či malý počet dokumentů, kterých se žádosti o přístup týkají.

A dále, uplatnění obecných předpokladů je vedeno především nutností zajistit řádný průběh dotčených řízení a zaručit, že jejich cíle nebudou ohroženy. Uznání obecného předpokladu tak může být založeno na neslučitelnosti zpřístupnění dokumentů z určitých řízení s jejich řádným průběhem a na riziku jejich ohrožení, přičemž obecné předpoklady umožňují chránit integritu průběhu řízení omezením zásahů ze strany třetích osob. Uplatnění zvláštních pravidel stanovených právním aktem týkajícím se řízení vedeného před unijním orgánem, pro jehož potřeby byly požadované dokumenty předloženy, je jedním z kritérií, která mohou odůvodňovat uznání obecného předpokladu.

(viz body 59, 63, 66, 67 a 75)

4.

Použití výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise předpokládá, aby bylo prokázáno, že přístup k dokumentu, který orgán vypracoval k dotčenému vnitřnímu použití, může konkrétně a skutečně ohrozit ochranu rozhodovacího procesu tohoto orgánu a že toto riziko ohrožení je rozumně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické.

Navíc k tomu, aby bylo možné výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 uplatnit, musí být ohrožení rozhodovacího procesu vážné. O takový případ se jedná zejména tehdy, když má zpřístupnění požadovaných dokumentů zásadní vliv na rozhodovací proces. Posouzení vážnosti závisí na všech okolnostech dané věci, zejména na negativních účincích na rozhodovací proces, kterých se orgán dovolává v souvislosti se zpřístupněním předmětných dokumentů.

Není však požadováno, aby orgány předložily důkazy, které mohou existenci takového rizika prokázat. V tomto ohledu postačuje, že napadené rozhodnutí obsahuje hmatatelné poznatky umožňující dojít k závěru, že riziko ohrožení rozhodovacího procesu bylo v době jeho přijetí rozumně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické, přičemž zejména zmiňuje, že v této době existovaly objektivní důvody umožňující rozumně předvídat, že by k takovému ohrožení došlo v případě zpřístupnění dotyčným požadovaných dokumentů.

(viz body 60–62)

5.

Pokud Komise připravuje a vypracovává návrhy politik, přísluší jí dbát na to, aby jednala zcela nezávisle a aby její návrhy sledovaly výhradně obecný zájem. Komise může za tímto účelem vycházet z posouzení dopadů vypracovaných pro účely přípravy a vypracování takových návrhů.

Posouzení dopadů zejména umožňuje shromáždit informace, na jejichž základě bude moci Komise posoudit zejména vhodnost, nezbytnost, povahu a obsah takových návrhů. Jelikož zpráva o posouzení dopadů obsahuje srovnání jednotlivých variant politik zamýšlených v této fázi, nese s sebou zpřístupnění této zprávy, byť jen ve fázi návrhu, jakož i stanovisek výboru k němu zvýšené riziko, že se třetí osoby budou mimo rámec veřejné konzultace pořádané Komisí snažit cíleně ovlivňovat volbu varianty politiky Komise a směřování návrhu politiky Komise, který má předložit.

Pro účely uplatnění výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise je tudíž Komise oprávněna předpokládat, aniž by provedla konkrétní a individuální přezkum všech dokumentů vypracovaných v rámci přípravy posouzení dopadů, že zpřístupnění těchto dokumentů v zásadě vážně ohrožuje její rozhodovací proces směřující k vypracování návrhu politiky.

Tento obecný předpoklad může platit do doby, než Komise přijme rozhodnutí o případném návrhu politiky, to znamená do okamžiku, než bude politický podnět schválen nebo od něho bude upuštěno. Uplatní se bez ohledu na Komisí případně zamýšlenou povahu návrhu (legislativní či jinou).

(viz body 83, 85, 87, 96, 97, 99 a 100)

6.

Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 117)

7.

Záměry a zájmy sledované žádostmi dotyčného o přístup nemají vliv na uplatnění obecného předpokladu, na jehož základě mohla Komise přístup k požadovaným dokumentům odepřít.

(viz bod 121)

8.

Závěry Evropského veřejného ochránce práv jako takové unijní soudy nezavazují, ale mohou představovat nanejvýš náznak porušení zásady řádné správy dotyčným orgánem. Řízení před Veřejným ochráncem práv, který nemá pravomoc přijímat závazná rozhodnutí, je totiž mimosoudním prostředkem, který pro občany Unie představuje alternativu k žalobě k unijnímu soudu a která splňuje specifická kritéria a nemá nutně tentýž cíl, jako soudní žaloba. Výklad unijního práva uskutečněný Veřejným ochráncem práv nemůže vázat unijní soud tím spíše.

(viz body 122 a 123)

9.

Pokud jde o argument založený na tom, že veřejnost má zájem na pochopení a sledování vývoje posouzení dopadů jakožto základů legislativních návrhů, aby byla schopna využívat práva účastnit se demokratických procesů vyvoláním veřejné diskuze, je třeba připomenout, že zájem žalobce na doplnění informací, jež má dotyčný orgán k dispozici, a na aktivní účasti na probíhajícím procesu nepředstavuje převažující veřejný zájem, a to i když uvedený žalobce jedná jakožto nevládní organizace v souladu s předmětem své činnosti, který spočívá v ochraně životního prostředí.

Obdobně zájem zúčastněných stran, které se zúčastnily konzultace organizované Komisí v rámci provádění posouzení dopadů, jakož i jakékoliv další zúčastněné osoby na doplnění informací zohledněných tímto orgánem na základě takové konzultace i na aktivní účasti na procesu vypracovávání návrhu politiky nepředstavuje převažující veřejný zájem, a to i kdyby daná osoba byla neziskovou organizací, jejímž cílem by byla ochrana životního prostředí.

(viz body 150 a 151)

1.

Viz znění rozhodnutí.

(viz body 31 a 32)

2.

Článek 296 SFEU nelze vykládat v tom smyslu, že by Komise byla povinna v odůvodnění rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům založeném na čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise preventivně odmítnout jakýkoliv hypotetický argument, který by v další fázi mohl být v rozporu s jejím posouzením.

Jelikož žalobce ve své potvrzující žádosti o přístup nezpochybnil použitelnost čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001, Komise se může omezit na pozitivní výčet důvodů, na jejichž základě se domnívá, že uvedené ustanovení je použitelné, aniž by byla povinna odmítnout nebo podrobit kritice jiné případné výklady tohoto ustanovení.

(viz bod 35)

3.

Pokud orgán rozhodne o odepření přístupu k dokumentu, o jehož zpřístupnění byl požádán, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou stanovenou v článku 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, na kterou se tento orgán odvolává. Riziko takového ohrožení musí být mimoto důvodně předvídatelné, nikoli čistě hypotetické. Pouhá okolnost, že se dokument týká zájmu chráněného určitou výjimkou, nemůže stačit k odůvodnění použití této výjimky.

Dotčený orgán však může své rozhodnutí opřít o obecné předpoklady uplatnitelné na určité kategorie dokumentů vzhledem k tomu, že na žádosti o zpřístupnění týkající se dokumentů téže povahy lze použít podobné obecné úvahy.

Aby mohl být obecný předpoklad platně namítán vůči osobě, která žádá o přístup k dokumentům na základě nařízení č. 1049/2001, je nutné, aby požadované dokumenty patřily do téže kategorie dokumentů nebo byly téže povahy. Toto kritérium je kvalitativní i kvantitativní, tj. že se požadované dokumenty vážou k témuž řízení, a nikoli pouze kvantitativní, tj. velký či malý počet dokumentů, kterých se žádosti o přístup týkají.

A dále, uplatnění obecných předpokladů je vedeno především nutností zajistit řádný průběh dotčených řízení a zaručit, že jejich cíle nebudou ohroženy. Uznání obecného předpokladu tak může být založeno na neslučitelnosti zpřístupnění dokumentů z určitých řízení s jejich řádným průběhem a na riziku jejich ohrožení, přičemž obecné předpoklady umožňují chránit integritu průběhu řízení omezením zásahů ze strany třetích osob. Uplatnění zvláštních pravidel stanovených právním aktem týkajícím se řízení vedeného před unijním orgánem, pro jehož potřeby byly požadované dokumenty předloženy, je jedním z kritérií, která mohou odůvodňovat uznání obecného předpokladu.

(viz body 59, 63, 66, 67 a 75)

4.

Použití výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise předpokládá, aby bylo prokázáno, že přístup k dokumentu, který orgán vypracoval k dotčenému vnitřnímu použití, může konkrétně a skutečně ohrozit ochranu rozhodovacího procesu tohoto orgánu a že toto riziko ohrožení je rozumně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické.

Navíc k tomu, aby bylo možné výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 uplatnit, musí být ohrožení rozhodovacího procesu vážné. O takový případ se jedná zejména tehdy, když má zpřístupnění požadovaných dokumentů zásadní vliv na rozhodovací proces. Posouzení vážnosti závisí na všech okolnostech dané věci, zejména na negativních účincích na rozhodovací proces, kterých se orgán dovolává v souvislosti se zpřístupněním předmětných dokumentů.

Není však požadováno, aby orgány předložily důkazy, které mohou existenci takového rizika prokázat. V tomto ohledu postačuje, že napadené rozhodnutí obsahuje hmatatelné poznatky umožňující dojít k závěru, že riziko ohrožení rozhodovacího procesu bylo v době jeho přijetí rozumně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické, přičemž zejména zmiňuje, že v této době existovaly objektivní důvody umožňující rozumně předvídat, že by k takovému ohrožení došlo v případě zpřístupnění dotyčným požadovaných dokumentů.

(viz body 60–62)

5.

Pokud Komise připravuje a vypracovává návrhy politik, přísluší jí dbát na to, aby jednala zcela nezávisle a aby její návrhy sledovaly výhradně obecný zájem. Komise může za tímto účelem vycházet z posouzení dopadů vypracovaných pro účely přípravy a vypracování takových návrhů.

Posouzení dopadů zejména umožňuje shromáždit informace, na jejichž základě bude moci Komise posoudit zejména vhodnost, nezbytnost, povahu a obsah takových návrhů. Jelikož zpráva o posouzení dopadů obsahuje srovnání jednotlivých variant politik zamýšlených v této fázi, nese s sebou zpřístupnění této zprávy, byť jen ve fázi návrhu, jakož i stanovisek výboru k němu zvýšené riziko, že se třetí osoby budou mimo rámec veřejné konzultace pořádané Komisí snažit cíleně ovlivňovat volbu varianty politiky Komise a směřování návrhu politiky Komise, který má předložit.

Pro účely uplatnění výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise je tudíž Komise oprávněna předpokládat, aniž by provedla konkrétní a individuální přezkum všech dokumentů vypracovaných v rámci přípravy posouzení dopadů, že zpřístupnění těchto dokumentů v zásadě vážně ohrožuje její rozhodovací proces směřující k vypracování návrhu politiky.

Tento obecný předpoklad může platit do doby, než Komise přijme rozhodnutí o případném návrhu politiky, to znamená do okamžiku, než bude politický podnět schválen nebo od něho bude upuštěno. Uplatní se bez ohledu na Komisí případně zamýšlenou povahu návrhu (legislativní či jinou).

(viz body 83, 85, 87, 96, 97, 99 a 100)

6.

Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 117)

7.

Záměry a zájmy sledované žádostmi dotyčného o přístup nemají vliv na uplatnění obecného předpokladu, na jehož základě mohla Komise přístup k požadovaným dokumentům odepřít.

(viz bod 121)

8.

Závěry Evropského veřejného ochránce práv jako takové unijní soudy nezavazují, ale mohou představovat nanejvýš náznak porušení zásady řádné správy dotyčným orgánem. Řízení před Veřejným ochráncem práv, který nemá pravomoc přijímat závazná rozhodnutí, je totiž mimosoudním prostředkem, který pro občany Unie představuje alternativu k žalobě k unijnímu soudu a která splňuje specifická kritéria a nemá nutně tentýž cíl, jako soudní žaloba. Výklad unijního práva uskutečněný Veřejným ochráncem práv nemůže vázat unijní soud tím spíše.

(viz body 122 a 123)

9.

Pokud jde o argument založený na tom, že veřejnost má zájem na pochopení a sledování vývoje posouzení dopadů jakožto základů legislativních návrhů, aby byla schopna využívat práva účastnit se demokratických procesů vyvoláním veřejné diskuze, je třeba připomenout, že zájem žalobce na doplnění informací, jež má dotyčný orgán k dispozici, a na aktivní účasti na probíhajícím procesu nepředstavuje převažující veřejný zájem, a to i když uvedený žalobce jedná jakožto nevládní organizace v souladu s předmětem své činnosti, který spočívá v ochraně životního prostředí.

Obdobně zájem zúčastněných stran, které se zúčastnily konzultace organizované Komisí v rámci provádění posouzení dopadů, jakož i jakékoliv další zúčastněné osoby na doplnění informací zohledněných tímto orgánem na základě takové konzultace i na aktivní účasti na procesu vypracovávání návrhu politiky nepředstavuje převažující veřejný zájem, a to i kdyby daná osoba byla neziskovou organizací, jejímž cílem by byla ochrana životního prostředí.

(viz body 150 a 151)