Věc T‑312/14

Federazione nazionale delle cooperative della pesca (Federcoopesca) a další

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost — Rybolov — Kontrolní režim Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky — Rozhodnutí Komise, kterým se zavádí akční plán na odstranění nedostatků italského systému kontroly rybolovu — Akt, který sám o sobě nemění právní postavení žalobce — Nedostatek osobního dotčení — Nepřípustnost“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 7. července 2015

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Žaloba sdružení, které prosazuje obecné zájmy určité kategorie fyzických nebo právnických osob – Přípustnost – Podmínka – Osobní aktivní legitimace jeho členů

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní akty s obecnou působností [nařizovací akty] – Akty, které nevyžadují přijetí prováděcích opatření a které se bezprostředně dotýkají žalobce – Akt, který sám o sobě nemění právní postavení žalobce – Nepřípustnost

   (Článek 230 čtvrtý pododstavec ES; čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

4. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní akty s obecnou působností [nařizovací akty] – Rozhodnutí Komise přijaté na základě nařízení č. 1224/2009, kterým se zavádí akční plán na odstranění nedostatků vnitrostátního systému kontroly rybolovu – Nezávaznost akčního plánu vůči fyzickým nebo právnickým osobám – Akt, který sám o sobě nemění právní postavení žalobce – Nepřípustnost

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 1224/2009, čl. 102 odst. 4)

5. Akty orgánů – Směrnice – Provedení členskými státy – Nezbytnost zajistit účinnost směrnic – Povinnosti vnitrostátních soudů – Povinnost konformního výkladu – Dosah – Výklad vnitrostátního práva contra legem – Vynětí

   (Článek 288 třetí pododstavec SFEU)

6. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Osobní dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Komise přijaté na základě nařízení č. 1224/2009, kterým se zavádí akční plán na odstranění nedostatků vnitrostátního systému kontroly rybolovu – Žaloba podaná sdružením rybářů – Neexistence procesních záruk stanovených v jeho prospěch – Nedostatek osobního dotčení – Nepřípustnost

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 1224/2009, čl. 102 odst. 4)

7. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Možnost být osobně dotčen rozhodnutím obecné povahy – Podmínky – Rozhodnutí Komise v oblasti rybolovu – Žalobci, kteří mají rybolovná práva nejisté povahy – Nedostatek osobního dotčení – Nepřípustnost

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 1224/2009, články 6 a 7)

1.  Přípustnost žaloby na neplatnost podané sdružením, které je založeno za účelem podpory kolektivních zájmů určité kategorie jednotlivců, závisí, není-li samo aktivně legitimováno, na okolnosti, zda tuto žalobu mohli jeho členové podat individuálně.

   (viz bod 18)

2.  Článek 263 čtvrtý pododstavec třetí část SFEU lze použít jak s ohledem na účel tohoto ustanovení, tak i na skutečnost, že tvůrci Smlouvy spojili podmínku bezprostředního dotčení s dodatečnou podmínkou týkající se neexistence prováděcího opatření, pouze na zpochybnění aktů spadajících pod první z obou předpokladů, který zahrnuje podmínku bezprostředního dotčení, což je podmínka týkající se napadených aktů, které samy, tedy nezávisle na jakémkoli prováděcím opatření, mění právní postavení žalobce. Pokud tedy napadený akt sám o sobě nemění právní postavení žalobce, je toto zjištění dostačující k učinění závěru, že nelze použít čl. 263 čtvrtý pododstavec třetí část SFEU, a to aniž by bylo v tomto případě nutné ověřit, zda tento akt obsahuje prováděcí opatření vůči žalobci.

   (viz body 42, 43)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 33–36)

4.  V článku 102 odst. 4 nařízení č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky se Rada omezila na to, že zmocnila Komisi, aby v součinnosti s příslušnými vnitrostátními orgány vypracovala akční plán sestávající ze souboru opatření přijatých těmito orgány na vnitrostátní úrovni a dále zajistila, že se pro ně tento plán stane závazným. Z tohoto ustanovení tedy nevyplývá, že by Komise měla pravomoc přijmout jednostranné akty použitelné přímo na osoby profesně činé v oblasti rybolovu v určitém členském státě.

   Rozhodnutí přijaté podle čl. 102 odst. 4 nařízení č. 1224/2009 tudíž nemění samo o sobě, tedy nezávisle na jakémkoli prováděcím opatření, právní postavení jakékoli jiné fyzické nebo právnické osoby, než je členský stát, který je jejím adresátem. Nemění tedy sama o sobě zejména právní postavení osob profesně činných v oblasti rybolovu. V důsledku toho se žalobce pro účely přípustnosti své žaloby proti takovému rozhodnutí nemůže dovolávat čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části SFEU. Tento závěr se uplatní, aniž by bylo nutné určit, zda uvedené rozhodnutí představuje akt s obecnou působností [nařizovací akt] ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části SFEU. Není ani nutné zkoumat, zda takové rozhodnutí vyžaduje přijetí prováděcího opatření vůči žalobci, neboť takové zkoumání by předpokládalo, že unijní soud vychází z postavení osoby, která se dovolává práva podat žalobu na základě tohoto ustanovení, a nikoli z postavení jiných subjektů.

   Takové rozhodnutí, jako je rozhodnutí přijaté na základě čl. 102 odst. 4 nařízení č. 1224/2009, kromě toho nemůže ukládat povinnosti jednotlivci, a nelze se jej tedy jako takového vůči němu dovolávat.

   (viz body 46, 47, 52, 55, 56, 59)

5.  Zásada konformního výkladu vnitrostátního práva má určité meze. Povinnost vnitrostátního soudu přihlížet k obsahu směrnice, pokud vykládá a používá relevantní pravidla vnitrostátního práva, je tak omezena obecnými právními zásadami a nemůže sloužit jako základ pro výklad vnitrostátního práva contra legem.

   (viz bod 60)

6.  Jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, pouze tehdy, jsou-li tímto rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát. Možnost určit více či méně přesně počet, nebo dokonce i totožnost právních subjektů, na něž se opatření použije, v tomto ohledu nikterak neznamená, že tyto subjekty musí být považovány za osobně dotčené tímto opatřením, pokud se toto použití provádí na základě objektivní právní nebo skutkové situace definované dotčeným aktem.

   Žaloba podaná vnitrostátním sdružením rybářů proti rozhodnutí Komise přijatému na základě čl. 102 odst. 4 nařízení č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, týkajícímu se zavedení akčního plánu na odstranění nedostatků vnitrostátního systému kontroly rybolovu, je tudíž nepřípustná. Zaprvé se totiž napadené rozhodnutí vztahuje na členy žalobkyň pouze na základě jejich objektivní vlastnosti jakožto rybářů, stejným způsobem jako na jakýkoli jiný hospodářský subjekt, který se nachází nebo může nacházet v totožné situaci. Zadruhé se nezdá, že by ustanovení unijního práva ukládalo Komisi, aby při přijímání uvedeného rozhodnutí postupovala v rámci, v němž byli členové žalobkyně nebo žalobkyně schopni uplatňovat případná práva. Unijní právo tak nedefinovalo zvláštní právní postavení ve prospěch takových subjektů, jako jsou členové žalobkyně nebo jako je žalobkyně, pokud jde o přijetí napadeného rozhodnutí. Z výše uvedeného vyplývá, že toto rozhodnutí se netýká uzavřeného okruhu osob určených v okamžiku jeho přijetí, jejichž práva Komise zamýšlela upravit.

   (viz body 63, 64, 66, 68, 69)

7.  Pokud se rozhodnutí napadené v rámci žaloby podané na základě článku 263 SFEU dotýká skupiny osob, jež byly nebo mohly být známy v okamžiku přijetí uvedeného aktu a na základě kritérií, která jsou členům skupiny vlastní, mohou být tyto osoby tímto aktem osobně dotčeny coby osoby patřící k omezenému okruhu hospodářských subjektů. Jsou jimi zejména v případě, že rozhodnutí mění práva, která tyto osoby nabyly před jeho přijetím.

   Pokud jde v tomto ohledu o žalobu podanou vnitrostátním sdružením rybářů proti rozhodnutí Komise v oblasti rybolovu, je nutno konstatovat, že udělení licence a oprávnění k rybolovu neumožňuje, aby byl jeho držitel považován za osobu disponující nabytým právem. Podle článku 6 nařízení č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky se totiž rybářské plavidlo Unie smí používat k obchodnímu využívání živých vodních zdrojů, pouze pokud má platnou licenci k rybolovu. Rovněž podle článku 7 tohoto nařízení je rybářské plavidlo Unie působící ve vodách Unie oprávněno provozovat určité rybolovné činnosti, pouze jsou-li uvedeny v platném oprávnění k rybolovu. Kromě toho může být licence k rybolovu pozastavena nebo s konečnou platností odňata. Rybářská plavidla Unie tak, pokud jde o přístup ke zdrojům, podléhají schvalovacímu režimu, který se vyznačuje určitou nejistotou.

   (viz body 71, 73, 74, 76, 78)