ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(prvního senátu)

16. července 2015

Simona Murariu

v.

Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA)

„Veřejná služba — Zaměstnanci EIOPA — Dočasný zaměstnanec — Oznámení o volném pracovním místě — Požadavek nejméně osmileté odborné praxe — Interní uchazeč, jehož postavení dočasného zaměstnance bylo již potvrzeno po skončení zkušební doby — Dočasné přeřazení na nové pracovní místo spojené se zařazením do vyšší platové třídy — Faktická chyba v oznámení o volném pracovním místě — Zrušení nabídky pracovního místa — Použitelnost OPU — Konzultace s výborem zaměstnanců — Legitimní očekávání“

Předmět:

Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se S. Murariu domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí ze dne 24. února 2014, jímž výkonný ředitel Evropského úřadu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) údajně zrušil své rozhodnutí ze dne 7. listopadu 2013, kterým byla žalobkyně přechodně umístěna na pracovní místo, jež bylo předmětem oznámení o volném pracovním místě, jakož i zrušení rozhodnutí ze dne 24. července 2014, kterým byla zamítnuta její stížnost, a zadruhé toho, aby byla EIOPA uložena náhrada majetkové a nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla.

Rozhodnutí:

Rozhodnutí Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění ze dne 24. února 2014 se zrušuje v rozsahu, v němž: bez ohledu na nabytá práva a smluvní podmínky zamítá se zpětnou účinností kandidaturu S. Murariu, která se nachází ve smluvním vztahu, na pracovní pozici odborného referenta pro oblast zaměstnaneckých důchodů („senior expert on personal pensions“) a v režimu dočasného převedení S. Murariu implicitně bere zpět jí učiněnou nabídku ze dne 17. července 2013, kterou již S. Murariu přijala; odebírá S. Murariu po dobu jejího dočasného převedení trvajícího od 16. září 2013 do 24. února 2014 plat odpovídající platové třídě AD 8. Návrhová žádání směřující ke zrušení se ve zbývající části zamítají. Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění nahradí S. Murariu majetkovou újmu, která jí byla způsobena v době od 16. září 2013 do 24. února 2014, a to až do výše částky odpovídající rozdílu mezi odměnami za práci v platových třídách AD 6 a AD 8, spolu s úroky z prodlení počínaje dnem 16. září 2013 ve výši stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace v daném období zvýšené o dva procentní body. Návrhy na náhradu škody se ve zbývající části zamítají. Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené S. Murariu.

Shrnutí

1. Úředníci – Služební řád – Obecná prováděcí ustanovení – Podepsání předsedou správní rady – Účinky

   (Služební řád, článek 110)

2. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Oznámení o volném pracovním místě – Předmět – Povinnost administrativy určit podmínky vyžadované k obsazení pracovního místa – Rozsah – Zamítnutí žádosti o pracovní místo z důvodu nesplnění podmínky, která se v oznámení o volném pracovním místě nenacházela, avšak byla stanovena v obecných prováděcích ustanoveních vztahujících se na řízení – Přípustnost – Podmínky

   (Služební řád, článek 110)

3. Úředníci – Služební řád – Obecná prováděcí ustanovení – Postup přijímání – Povinnost administrativy konzultovat výbor zaměstnanců – Rozsah

   (Služební řád, článek 110)

4. Úředníci – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Nemožnost dovolat se legitimního očekávání v zachování zjevně protiprávního aktu

5. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Přijímání – Zpětvzetí nabídky pracovního místa po přijetí vybraného uchazeče – Protiprávnost

   (Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 14 a 47)

6. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Zkušební doba – Interní uchazeč, jehož postavení dočasného zaměstnance bylo již potvrzeno – Přidělení na nové pracovní místo ve vyšší platové třídě – Požadavek nové zkušební doby – Přípustnost

   (Pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 10 a 14)

7. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Zařazení do platové třídy – Interní uchazeč, jehož postavení dočasného zaměstnance bylo již potvrzeno – Přechodné přidělení na nové pracovní místo ve vyšší platové třídě – Zpětné zařazení po uplynutí šestiměsíční zkušební doby – Nepřípustnost

1.  V rámci přijímání obecných prováděcích ustanovení ve smyslu článku 110 služebního řádu má podpis předsedy správní rady unijního orgánu pouze potvrdit uvedená obecná prováděcí ustanovení jako akt přijatý správní radou. Neznamená to však, že tato ustanovení byla přijata uvedeným předsedou jednajícím samostatně.

   (viz bod 69)

2.  Zásada právní jistoty vyžaduje, aby správní útvar umožnil dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem svých povinností nebo svých práv. Dle této zásady tedy musí být pravidlo stanovené správním útvarem, které určuje práva a povinnosti jeho zaměstnanců, náležitě zveřejněno způsobem a formou, jejichž stanovení přísluší tomuto správnímu útvaru.

   Pokud jde zejména o pravidla týkající se přijímání dočasných zaměstnanců, je orgán zmocněný k uzavírání pracovních smluv v rámci orgánu nebo agentury povinen uvést v oznámení o volném pracovním místě co možná nejpřesněji podmínky vyžadované k obsazení daného pracovního místa, aby dotčeným osobám umožnil posoudit, zda je v jejich případě smysluplné podávat přihlášku. Je sice pravda, že uvedený orgán nemůže být povinen připomínat podmínky výslovně stanovené ve služebním řádu, neboť u uchazečů se předpokládá, že je znají, avšak oznámení o volném pracovním místě by bylo zbaveno svého účelu, kterým je informovat uchazeče o podmínkách, které je třeba splnit pro získání pracovního místa, pokud by správní útvar mohl vyřadit uchazeče z důvodu, který není v daném oznámení nebo služebním řádu výslovně uveden nebo nebyl předem zveřejněn způsobem dostupným nebo známým dotyčnému uchazeči.

   Nicméně orgán nebo agentura jsou v zásadě oprávněny nebo dokonce i povinny, s ohledem na dodržení zásady rovného zacházení v průběhu jednotlivých výběrových řízení na obsazení pracovních míst téže platové třídy, vyloučit žadatele o pracovní místo z důvodu nedodržení podmínky, která v důsledku faktické redakční chyby není jako taková uvedena v některém z jejich oznámení o volném pracovním místě, ale současně jasně a jednoznačně vyplývá z obecných prováděcích ustanovení ke služebnímu řádu a k pracovnímu řádu, která byla přijata výše uvedeným orgánem nebo agenturou a řádně zveřejněna, takže se předpokládá, že žadatelé o pracovní místo z řad zaměstnanců daného orgánu nebo agentury, kteří postupují s obvyklou řádnou péčí, tato ustanovení znají. V tomto ohledu ponechává čl. 110 odst. 3 služebního řádu správnímu útvaru značnou volnost, pokud jde o volbu způsobu, jak oznámí informace uvedené v článku 110 služebního řádu.

   (viz body 73 až 76)

   Odkazy:

   Soudní dvůr: rozsudky ze dne 30. října 1974, Grassi v. Rada, 188/73, EU:C:1974:112, bod 40; ze dne 25. listopadu 1976, Küster v. Parlament, 123/75, EU:C:1976:162, bod 7; ze dne 21. června 2007, ROM-projecten, C‑158/06, EU:C:2007:370, bod 25; ze dne 11. prosince 2007, Skoma-Lux, C‑161/06, EU:C:2007:773, bod 28, a ze dne 10. března 2009, Heinrich, C‑345/06, EU:C:2009:140, bod 44

   Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 2. října 1996, Vecchi v. Komise, T‑356/94, EU:T:1996:136, bod 50

   Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 30. listopadu 2009, Wenig v. Komise, F‑80/08, EU:F:2009:160, bod 90; ze dne 14. dubna 2011, Šimonis v. Komise, F‑113/07, EU:F:2011:44, body 73 a 74, a ze dne 15. října 2014, Moschonaki v. Komise, F‑55/10 RENV, EU:F:2014:235, body 41 a 42

3.  Ačkoliv nemůže agentura přijmout obecná prováděcí ustanovení uvedená v článku 110 služebního řádu bez souhlasu Komise, jíž je tímto přiznána určitá pravomoc dohledu, je naproti tomu stanovena jen konzultace výboru zaměstnanců, jakožto skromná forma účasti na rozhodování, která v žádném případě nezahrnuje povinnost správního útvaru vyhovět připomínkám, které při konzultaci výbor zaměstnanců vznese. Z toho plyne, že nemá-li být dotčen užitečný účinek konzultační povinnosti, musí správní útvar dodržet tuto povinnost pokaždé, kdy může konzultace výboru zaměstnanců ovlivnit obsah přijímaného aktu.

   Výše uvedená ustanovení článku 110 služebního řádu nestanoví chronologii jednotlivých etap postupu přijímání obecných prováděcích ustanovení agenturou, zejména pokud jde o otázku, zda výbor zaměstnanců této agentury může či musí být vyslechnut před udělením souhlasu Komise, nebo po něm. V tomto ohledu je pravomoc k přijímání obecných prováděcích ustanovení, která je formálně přiznána agentuře, podmíněna souhlasem Komise, takže ve skutečnosti mají rozhodovací pravomoc v dané oblasti agentura i Komise. Je tak přípustné, aby byl výbor zaměstnanců agentury konzultován předtím, než návrh obecných prováděcích ustanovení schválí Komise, ovšem za předpokladu, že se znění, které poté formálně přijme agentura, nebude z důvodu změn provedených na žádost Komise podstatně lišit od znění, které bylo původně předloženo výboru zaměstnanců.

   Agentura je tak povinna před přijetím obecných prováděcích ustanovení znovu konzultovat výbor zaměstnanců pouze v případě, že se rozhodla přijmout Komisí požadované změny svého původního návrhu, které podstatným způsobem ovlivní strukturu tohoto návrhu. Taková povinnost naopak neplatí u dílčích změn a změn s omezeným účinkem, přičemž je třeba připomenout, že podstatný charakter změny musí být posouzen z hlediska účelu a umístění pozměněných ustanovení v celém normativním textu, a nikoliv z hlediska individuálních důsledků, které mohou mít na příslušné úředníky či zaměstnance.

   (viz body 86 až 88)

   Odkazy:

   Soudní dvůr: rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Centeno Mediavilla a další v. Komise, C‑443/07 P, EU:C:2008:767, bod 52

   Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 20. listopadu 2003, Cerafogli a Poloni v. ECB, T‑63/02, EU:T:2003:308, bod 23 a citovaná judikatura

4.  Ačkoli zásada ochrany legitimního očekávání může omezit právo správního útvaru vzít zpět se zpětným účinkem protiprávní akt v případě, kdy osoba, které je akt určen, mohla spoléhat na jeho zdánlivou legalitu, tato podmínka se nepovažuje za splněnou, pokud existují objektivní okolnosti, které měly vést dotyčného k tomu, aby si daný omyl uvědomil nebo jinými slovy, pokud existují skutečnosti, které mohou zpochybnit legalitu tohoto aktu. Na zdánlivou legalitu aktu vzatého zpět se tedy dotyčný nemůže spoléhat, zejména pokud tento akt nemá právní základ nebo pokud byl přijat ve zjevném rozporu s použitelnými právními předpisy.

   (viz bod 98)

   Odkazy:

   Tribunál Evropské unie: rozsudek ze dne 12. května 2010, Bui Van v. Komise, T‑491/08 P, EU:T:2010:191, bod 44 a citovaná judikatura

5.  Základ pracovního vztahu mezi dočasným zaměstnancem a dotyčným orgánem nebo agenturou je představován pracovní smlouvou. Pokud jde o možnost ukončení smluvního vztahu vzniklého na základě společné vůle obou stran, nejedná orgán zmocněný k uzavírání pracovních smluv jednostranně jako orgán oprávněný ke jmenování, nýbrž je vázán relevantními smluvními ustanoveními, která ho zavazují vůči jeho zaměstnanci a v každém případě je povinen dodržovat ustanovení pracovního řádu ostatních zaměstnanců, zejména pak jeho články 14 a 47.

   Přestože žádné z ustanovení tohoto pracovního řádu nezakazuje, aby orgán zmocněný k uzavírání pracovních smluv, prostřednictvím uplatnění smluvních ustanovení, jež jsou pro zaměstnance výhodnější, omezil v jejich zájmu svou pravomoc rozvázat platně uzavřené pracovní smlouvy, kterou mu přiznává článek 47 uvedeného pracovního řádu, není nicméně oprávněn k tomu, aby se v jiných případech, než jaké stanoví uvedený pracovní řád, jednostranně vyvázal ze svého smluvního závazku k příslušnému zaměstnanci. Konkrétně nabídka zaměstnání určená uchazeči, na jejímž základě by měl nastoupit jako dočasný zaměstnanec, není samozřejmě ničím jiným než pouhým záměrem, což znamená, že přípravný akt, který nezakládá žádná práva, může být v tomto ohledu vzat zpět, například pokud orgán zmocněný k uzavírání pracovních smluv poté, co byla vyjádřena nabídka pracovního místa, zjistí, že dotyčná osoba nesplnila některou z podmínek pro přijetí, jež byly uvedeny v pracovním řádu ostatních zaměstnanců, v oznámení o volném pracovním místě nebo ve vnitřních předpisech. Jinak je tomu však v případě, že byla takováto nabídka přijata, byla provedena přijetím rozhodnutí orgánu zmocněného k uzavírání pracovních smluv a nový smluvní vztah již začal být fakticky plněn. V takovémto případě totiž společná vůle smluvních stran nastolila nové povinnosti smluvního rázu, jimiž je omezeno oprávnění uvedeného orgánu jednat jednostranně v jiných situacích, než jaké výslovně stanoví pracovní řád ostatních zaměstnanců, včetně situací uvedených v článku 47 tohoto pracovního řádu, a v každém případě pak oprávnění jednat se zpětnou účinností.

   (viz body 101 a 103)

   Odkazy:

   Soudní dvůr: rozsudky ze dne 18. října 1977, Schertzer v. Parlament, 25/68, EU:C:1977:158, bod 40, a ze dne 19. června 1992, V. v. Parlament, C‑18/91 P, EU:C:1992:269, bod 39

   Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 30. listopadu 1994, Düchs v. Komise, T‑558/93, EU:T:1994:279, bod 43, a ze dne 7. července 2004, Schmitt v. AER, T‑175/03, EU:T:2004:214, bod 53

   Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 23. října 2012, Eklund v. Komise, F‑57/11, EU:F:2012:145, bod 66, a usnesení ze dne 10. července 2014, Mészáros v. Komise, F‑22/13, EU:F:2014:189, bod 73

6.  Unijní agentura je oprávněna k tomu, aby ve svých interních ustanoveních stanovila, že žadateli o pracovní místo obsazované v rámci agentury, který je již v této agentuře zaměstnán jakožto potvrzený dočasný zaměstnanec, i když v nižší platové třídě, než jaké odpovídá dotčené pracovní místo, může být stejně jako žadateli, který není zaměstnancem uvedené agentury a podléhá zkušební době ve smyslu článku 14 pracovního řádu, uložena povinnost projít na dotčeném pracovním místě novým šestiměsíčním zkušebním obdobím, na jehož výsledcích bude záviset pozdější konečné přijetí na nové pracovní místo a zařazení do nové, vyšší platové třídy tak, že trvalé umístění dotyčného zaměstnance na toto pracovní místo bude zaneseno jako dodatek k jeho pracovní smlouvě. Obdobný výklad vycházející z použití článku 14 pracovního řádu ostatních zaměstnanců per analogiam na dočasného zaměstnance, který nebyl nově přijat orgánem nebo agenturou, ale je již u tohoto orgánu či této agentury zaměstnán na dobu určitou nebo neurčitou po uplynutí zkušební doby ve smyslu článku 14 uvedeného pracovního řádu, umožňuje rovněž zabránit tomu, aby byli znevýhodňováni dočasní zaměstnanci, kteří již byli s konečnou platností přijati v rámci agentury, neboť by mohlo docházet k tomu, že agentura bude dávat při přijímání přednost těm žadatelům, jimž bude moci uložit povinnost týkající se hodnocení jejich práce během zkušební doby, v projednávané věci za podmínek stanovených článkem 14 služebního řádu, a to právě v neprospěch interních žadatelů, od nichž nelze požadovat absolvování další zkušební doby.

   Ze znění článků 10 a 14 uvedeného pracovního řádu ani z jejich systematiky totiž nevyplývá, že by tyto články bránily tomu, aby byl správní útvar oprávněn uložit dotyčnému zaměstnanci povinnost projít pro účely tohoto nového zařazení další zkušební dobou ve smyslu článku 14 pracovního řádu nebo jakoukoli jinou formou této zkušební doby.

   Pokud tak agentura přijímá na některé z jiných pracovních míst některého ze svých dočasných zaměstnanců, který již byl prostřednictvím pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou nebo neurčitou s konečnou platností přijat na své dosavadní pracovní místo poté, co prošel zkušební dobou ve smyslu článku 14 uvedeného pracovního řádu, je orgán zmocněný k uzavírání pracovních smluv oprávněn rozhodnout o tom, že bude dotyčný zproštěn povinnosti projít další zkušební dobou, má-li za to, že jakožto dočasný zaměstnanec pokračuje ve svém pracovním poměru se svým zaměstnavatelem, a to dokonce i v situaci, kdy je toto pokračování pracovního poměru spojeno se zařazením do vyšší platové třídy nebo s kariérním postupem a kdy se oznámení o volném pracovním místě, jehož předmětem je nově obsazené pracovní místo, zmiňuje pouze o zaměstnání na dobu určitou.

   Naopak, pokud nová pracovní smlouva, která byla uzavřena s týmž orgánem zmocněným k uzavírání pracovních smluv, patří do jiné kategorie pracovních míst nebo pokud způsobuje přerušení kariérního postupu dočasného zaměstnance, který již úspěšně prošel zkušební dobou ve smyslu článku 14 uvedeného pracovního řádu, což se může projevit například podstatnou změnou povahy funkcí, jež dotyčný zaměstnanec vykonává, nebo rozdílem dvou platových tříd, je uvedený orgán v rámci výkonu své posuzovací pravomoci a pravomoci organizovat své služby oprávněn rozhodnout v tom smyslu, že se pro účely článku 14 pracovního řádu bude mít za to, že se pracovní smlouva dotyčného, a to i pokud má formu dodatku ke stávající smlouvě, týká jiného pracovního místa, z čehož vyplývá, že dotyčný, tak jako žadatelé o pracovní místo, kteří nejsou zaměstnanci orgánu nebo agentury, například dočasní zaměstnanci jiných orgánů nebo agentur, případně osoby, které nepracují pro Unii, musí na novém pracovním místě vykázat dostatečnou odbornou způsobilost odůvodňující potvrzení toto pracovního místa a zařazení do vyšší platové třídy, než do jaké spadal předtím.

   (viz body 130 až 133)

7.  Rozhodnutí správního útvaru, že dočasný zaměstnanec, který byl dočasně zařazen na pracovní místo obvykle odpovídající vyšší platové třídě, než jaké odpovídá jeho současné pracovní místo, není do platové třídy uvedené v oznámení o volném pracovní místě zařazen okamžitě, nýbrž se zpětnou účinností až po uplynutí zkušební doby v délce šesti měsíců, je neplatné, neboť vede k tomu, že interní žadatelé o pracovní místo jsou dočasně převedeni na pracovní místo, které bylo předmětem veřejného výběrového řízení, aniž jsou přitom zařazeni do platové třídy, kterou pro dané pracovní místo stanoví oznámení o volném pracovním místě, a to dokonce i v situaci, kdy má dotyčná osoba v plném rozsahu vykonávat funkce vyplývající z dotčeného pracovního místa déle než čtyři měsíce.

   (viz bod 140)