ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

22. září 2015

Juha Tapio Silvan

v.

Evropská komise

„Veřejná služba — Úředníci — Povyšovací řízení za rok 2013 — Rozhodnutí o nepovýšení žalobce — Článek 43 a čl. 45 odst. 1 služebního řádu — Obecná prováděcí ustanovení Komise — Námitka protiprávnosti — Srovnání zásluh — Zohlednění hodnotících zpráv — Neexistence známek v číselné podobě nebo analytických hodnocení — Komentáře obsahující slovní hodnocení“

Předmět:

Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se J. T. Silvan v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování Evropské komise, že ho nepovýší do platové třídy AST 10 v rámci povyšovacího řízení za rok 2013.

Rozhodnutí:

Žaloba se zamítá. Juha Tapio Silvan ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

Shrnutí

1. Úředníci — Povýšení — Zvážení srovnatelných zásluh — Způsoby — Posuzovací pravomoc administrativy — Zavedení systému založeného na komentářích hodnotitelů bez odkazu na známky v číselné podobě nebo analytická hodnocení — Přípustnost — Podmínky

   (Služební řád, články 43 a 45)

2. Úředníci — Povýšení — Zvážení srovnatelných zásluh — Předchozí přezkum spisů v rámci každého generálního ředitelství — Přípustnost — Následné přezkumy, které přísluší výboru pro povýšení a poté orgánu oprávněnému ke jmenování — Rozsah

   (Služební řád, čl. 21 odst. 1 a čl. 45 odst. 1)

1.  Orgán oprávněný ke jmenování má pravomoc zvážit srovnatelné zásluhy postupem nebo metodou, kterou považuje za nejvhodnější. Dotyčný orgán totiž s ohledem na široký prostor pro uvážení, kterým disponuje při uskutečňování cílů článku 45 služebního řádu v závislosti na vlastních potřebách organizace a personálního řízení, nemá povinnost přijmout konkrétní systém hodnocení a povyšování.

   Pravomoc takto přiznaná uvedenému orgánu je však omezena nezbytností zvážit srovnatelné zásluhy pečlivě a nestranně, ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení. Uvedené zvážení tak musí být provedeno na základě srovnatelných zdrojů informací a poznatků.

   Je zajisté pravda, že nelze tvrdit, že článek 43 služebního řádu ukládá používání známek v číselné a analytické podobě, povinnost provádět srovnání zásluh na rovnoprávném základě a na základě srovnatelných zdrojů informací a poznatků, jež je vlastní článku 45 služebního řádu, však vyžaduje postup nebo metodu, jež je způsobilá neutralizovat subjektivitu vyplývající z posouzení učiněných různými hodnotiteli.

   Každé posouzení zásluh úředníků v rámci hodnotícího řízení přitom všeobecně a inherentně zahrnuje určité riziko různorodosti související se subjektivitou různých hodnotitelů. V tomto ohledu je ke zvážení srovnatelných zásluh pro účely povýšení v souladu s požadavky stanovenými článkem 45 služebního řádu nezbytné a dostačující, aby orgány vymezily tuto různorodost hodnocení tím, že ji co nejvíce omezí na riziko, jež je vlastní každému posuzování.

   (viz body 24 až 26 a 34)

   Odkazy:

   Soudní dvůr: rozsudek ze dne 1. července 1976, de Wind v. Komise, 62/75, EU:C:1976:103, bod 17

   Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 16. května 2006, Magone v. Komise, T‑73/05, EU:T:2006:127, bod 28; ze dne 19. října 2006, Buendía Sierra v. Komise, T‑311/04, EU:T:2006:329, body 131 a 172 a citovaná judikatura, a ze dne 14. února 2007, Simões Dos Santos v. OHIM, T‑435/04, EU:T:2007:50, bod 132

   Tribunál Evropské unie: rozsudek ze dne 15. ledna 2014, Stols v. Rada, T‑95/12 P, EU:T:2014:3, bod 32

   Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 14. července 2011, Praskevicius v. Parlament, F‑81/10, EU:F:2011:120, bod 53; ze dne 28. září 2011, AC v. Rada, F‑9/10, EU:F:2011:160, bod 16, a ze dne 18. března 2015, Ribeiro Sinde Monteiro v. ESVČ, F‑51/14, EU:F:2015:11, bod 41, proti němuž byl podán kasační opravný prostředek k Tribunálu Evropské unie, věc T‑278/15 P

2.  Článek 45 odst. 1 služebního řádu ukládá orgánu oprávněnému ke jmenování, aby před každým rozhodnutím o povýšení zvážil srovnatelné zásluhy všech úředníků připadajících v úvahu pro povýšení. Konkrétněji uvedenému orgánu v rámci tohoto zvážení mohou pomoci administrativní útvary na jednotlivých hierarchických stupních v souladu se zásadami, jež jsou vlastní fungování každé hierarchické administrativní struktury, zakotvenými v čl. 21 prvním pododstavci služebního řádu, podle něhož úředník v jakékoli funkci pomáhá a radí svým nadřízeným. Předběžný přezkum spisů úředníků připadajících v úvahu pro povýšení v rámci každého generálního ředitelství však nemůže vést k tomu, že nahradí zvážení srovnatelných zásluh, jež musí následně učinit – je-li tak stanoveno – výbor pro povýšení a poté orgán oprávněný ke jmenování. Konkrétně nelze připustit, aby se tento orgán spokojil se zvážením zásluh těch úředníků, kteří jsou nejlépe umístěni na seznamech vypracovaných různými útvary nebo generálními ředitelstvími, neboť by se zvážení srovnatelných zásluh všech úředníků připadajících v úvahu pro povýšení stalo bezpředmětným.

   (viz bod 48)

   Odkazy:

   Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 30. listopadu 1993, Tsirimokos v. Parlament, T‑76/92, EU:T:1993:106, bod 17; ze dne 8. května 2001, Caravelis v. Parlament, T‑182/99, EU:T:2001:131, bod 34, a ze dne 3. února 2005, Heurtaux v. Komise, T‑172/03, EU:T:2005:34, bod 40