Věc C‑573/14

Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides

proti

Mostafovi Lounanimu

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Azyl – Směrnice 2004/83/ES – Minimální normy, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka – Článek 12 odst. 2 písm. c) a čl. 12 odst. 3 – Vyloučení z postavení uprchlíka – Pojem ‚činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN‘ – Dosah – Řídící člen teroristické organizace – Odsouzení za trestný čin účasti na činnostech teroristické skupiny – Individuální posouzení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 31. ledna 2017

1. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Azylová politika–Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany–Směrnice 2004/83–Vyloučení z postavení uprchlíka–Důvody vyloučení–Činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Spojených OSN–Oblast působnosti–Omezení na činy, za které bylo vyneseno odsouzení pro některý z teroristických trestných činů ve smyslu čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/475–Neexistence

   [Směrnice Rady 2004/83, čl. 12 odst. 2 písm. c); rámcové rozhodnutí Rady 2002/475, čl. 1 odst. 1]

2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Azylová politika–Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany–Směrnice 2004/83–Vyloučení z postavení uprchlíka–Důvody vyloučení–Činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN–Vyloučení podmíněné individuálním posouzením skutků příslušným orgánem

   [Směrnice Rady 2004/83, čl. 12 odst. 2 písm. c)]

3. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Azylová politika–Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany–Směrnice 2004/83–Vyloučení z postavení uprchlíka–Důvody vyloučení–Činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN–Pojem–Účast na činnostech teroristické skupiny–Zahrnutí–Neexistence spáchání, pokusu o spáchání nebo hrozby spáchání teroristického činu–Neexistence vlivu

   [Směrnice Rady 2004/83, čl. 12 odst. 2 písm. c) a odst. 3; rámcové rozhodnutí Rady 2002/475, čl. 1 odst. 1]

1.  Článek 12 odst. 2 písm. c) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohla být shledána existence v něm stanoveného důvodu pro vyloučení z postavení uprchlíka, není nutné, aby žadatel o mezinárodní ochranu byl odsouzen za některý z teroristických trestných činů uvedených v čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu.

   Kdyby měl unijní normotvůrce v úmyslu zúžit působnost čl. 12 odst. 2 písm. c) směrnice 2004/83 a omezit pojem „činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN“ pouze na trestné činy vyjmenované v čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/475, mohl tak bez obtíží učinit tím, že by tyto trestné činy výslovně zmínil nebo by odkázal na uvedené rámcové rozhodnutí.

   Článek 12 odst. 2 písm. c) směrnice 2004/83 přitom neodkazuje ani na rámcové rozhodnutí 2002/475, přestože to již ke dni sepsání čl. 12 odst. 2 písm. c) existovalo, ani na žádný jiný nástroj Evropské unie přijatý v souvislosti s bojem proti terorismu.

   (viz body 52–54, výrok 1)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 72)

3.  Článek 12 odst. 2 písm. c) a čl. 12 odst. 3 směrnice 2004/83 musí být vykládány v tom smyslu, že takové činy spočívající v účasti na činnostech teroristické skupiny, jako jsou činy, za které byl odsouzen odpůrce v původním řízení, mohou být důvodem k vyloučení z postavení uprchlíka, i když není prokázáno, že dotyčná osoba spáchala teroristický čin upřesněný v rezolucích Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, pokusila se o jeho spáchání nebo hrozila jeho spácháním. Pro účely individuálního posouzení skutečností, jež umožňuje zjistit, zda existují závažné důvody se domnívat, že dotyčná osoba je vinna činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN, podněcovala k páchání takových činů nebo se na jejich páchání jinak účastnila, je skutečnost, že tato osoba byla soudy členského státu odsouzena za účast na činnostech teroristické skupiny, obzvláště důležitá stejně jako zjištění, že uvedená osoba byla řídícím členem této skupiny, aniž je nutné prokázat, že tatáž osoba sama podněcovala k páchání teroristického činu nebo se na jeho páchání jinak účastnila.

   (viz bod 79, výrok 2)