Věc C‑511/14

Pebros Servizi Srl

v.

Aston Martin Lagonda Ltd

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Bologna)

„Řízení o předběžné otázce — Prostor svobody, bezpečnosti a práva — Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 805/2004 — Evropský exekuční titul pro nesporné nároky — Článek 3 odst. 1 písm. b) — Podmínky potvrzení — Rozsudek pro zmeškání — Pojem ‚nesporný nárok‘ — Procesní jednání účastníka řízení, které může být postaveno na roveň ‚nepopření nároku‘“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. června 2016

1. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Nezbytnost probíhajícího sporu před předkládacím soudem, který rozhoduje v rámci řízení, které má být ukončeno rozhodnutím soudní povahy – Pojem – Řízení o potvrzení soudního rozhodnutí jako evropského exekučního titulu – Součást předchozího soudního řízení

   (Čl. 267 pododstavec 2 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 805/2004)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení – Neexistence – Přípustnost

   (Článek 267 SFEU)

3. Právo Evropské unie – Výklad – Ustanovení, které za účelem vymezení svého smyslu a působnosti neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států – Autonomní a jednotný výklad

4. Soudní spolupráce v občanských věcech – Zavedení evropského exekučního titulu pro nesporné nároky – Nařízení č. 805/2004 – Nesporný nárok – Autonomní pojem

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 805/2004, body 5 a 6 odůvodnění, čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec písm. b)]

1.  Vnitrostátní soudy jsou oprávněny obrátit se na Soudní dvůr pouze tehdy, pokud před nimi probíhá spor a rozhodují v rámci řízení, které má být ukončeno rozhodnutím soudní povahy. Tak je tomu totiž v případě řízení vedoucího k potvrzení soudního rozhodnutí jako evropského exekučního titulu. V této souvislosti dané řízení vyžaduje soudní přezkum podmínek stanovených nařízením č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, a to za účelem posouzení dodržení minimálních norem zaručujících dodržování práv dlužníka na obranu. Toto nařízení tedy orgánu provádějícímu potvrzení soudního rozhodnutí jako evropského exekučního titulu ukládá, aby provedl celou řadu ověření skutečností uvedených na formuláři obsaženém v příloze I tohoto nařízení. Pokud jde o posouzení bezvadnosti soudního řízení, které vede k přijetí rozhodnutí, jež je předmětem potvrzení, které tento soud provádí ve fázi tohoto potvrzování, nemá toto posouzení povahu, která by se lišila od ověření soudní povahy, které má provést před tím, než vydá svá soudní rozhodnutí v jiných řízeních. Toto nařízení mimoto v článku 6 uvedenému soudu ukládá, aby vedle posouzení bezvadnosti předchozího řízení a dodržení norem o příslušnosti provedl zejména přezkum vykonatelnosti vydaného rozhodnutí a povahy nároku.

   Kromě toho řízení o potvrzení soudního rozhodnutí jako evropského exekučního titulu se z funkčního hlediska jeví nikoliv jako řízení odlišné od předchozího soudního řízení, nýbrž jako jeho konečná fáze, která je nezbytná pro zajištění plné účinnosti tohoto rozhodnutí tím, že věřiteli umožní přistoupit k vymáhání své pohledávky. Proto potvrzení soudního rozhodnutí jako evropského exekučního titulu představuje akt soudní povahy a v rámci jeho přijímání může vnitrostátní soud předložit Soudnímu dvoru předběžnou otázku.

   (viz body 24–26, 29, 30)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 32)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 36)

4.  Podmínky, podle kterých se v případě rozsudku pro zmeškání nárok považuje za „nesporný“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 druhého pododstavce písm. b) nařízení č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, musí být vymezeny autonomně pouze na základě tohoto nařízení.

   Nařízení č. 805/2004 totiž nedefinuje pojem „nesporný nárok“ prostřednictvím odkazu na právo členských států. Naopak, z výkladu článku 3 tohoto nařízení ve světle bodu 5 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že tento pojem je autonomním pojmem unijního práva. Odkaz na právo členských států uvedený v čl. 3 odst. 1 druhém pododstavci písm. b) a c) uvedeného nařízení se netýká konstitutivních prvků uvedeného pojmu, nýbrž se týká specifických prvků jeho použití.

   Podle bodu 6 odůvodnění tohoto nařízení, neexistence námitky dlužníka, o níž hovoří čl. 3 odst. 1 písm. b), může rovněž spočívat v nedostavení se k soudnímu jednání nebo nesplnění výzvy soudu k předložení písemného oznámení o tom, že se zamýšlí bránit. V důsledku toho může být nárok považován za nesporný ve smyslu čl. 3 odst. 1 druhého podstavce písm. b) nařízení č. 805/2004, pokud dlužník nečiní nic proto, aby se proti nároku bránil, tím, že nesplní výzvu soudu k předložení písemného oznámení o tom, že se zamýšlí obhajovat nebo se nezúčastní jednání. Tudíž skutečnost, že podle práva členského státu nelze rozsudek v neprospěch žalovaného pro zmeškání postavit na roveň odsuzujícímu rozsudku o nesporném nároku, je irelevantní. Výslovný odkaz na procesní normy členského státu stanovený v posledně uvedeném ustanovení se netýká právních důsledků neúčasti dlužníka na řízení, jelikož ty jsou předmětem autonomní kvalifikace podle uvedeného nařízení, nýbrž týká se výlučně procesních podmínek, za kterých dlužník může nárok účinně popřít.

   (viz body 37, 40–42, 45 a výrok)