Věc C‑505/14

Klausner Holz Niedersachsen GmbH

v.

Land Nordrhein-Westfalen

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Münster)

„Řízení o předběžné otázce — Články 107 SFEU a 108 SFEU — Státní podpory — Podpora poskytnutá v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU — Rozhodnutí soudu členského státu, kterým se určuje, že smlouva, kterou byla poskytnuta tato podpora, je platná — Překážka věci pravomocně rozsouzené — Konformní výklad — Zásada efektivity“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 11. listopadu 2015

1. Podpory poskytované státy — Pravomoci Komise a vnitrostátních soudů — Úloha vnitrostátních soudů — Ochrana práv jednotlivců v případě provedení záměru podpory před rozhodnutím Komise — Povinnost vnitrostátních soudů vyvodit z případného porušení unijního práva všechny důsledky v souladu s vnitrostátním právem — Možnost pozastavit provádění dotčeného opatření, nařídit navrácení již vyplacených částek a předběžná opatření — Vydání předběžných opatření

   (Článek 4 odst. 3 SEU; článek 108 odst. 2 a 3 SFEU)

2. Podpory poskytované státy — Podpora poskytnutá v rozporu s procesními pravidly uvedenými v čl. 108 odst. 3 SFEU — Ustanovení vnitrostátního práva, které zakotvuje zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené, které vnitrostátnímu soudu znemožňuje vyvodit veškeré důsledky z porušení čl. 108 odst. 3 SFEU — Povinnosti a pravomoci vnitrostátního soudu — Výklad vnitrostátní právní úpravy v souladu s unijním právem — Dosah

   (Článek 4 odst. 3 SEU; článek 108 odst. 2 a 3 SFEU)

3. Členské státy — Povinnosti — Překážka věci pravomocně rozsouzené — Zásady rovnocennosti a efektivity — Vnitrostátní soud, jemuž je znemožněno vyvodit důsledky z porušení unijního práva z důvodu pravomocného soudního rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení s jiným předmětem — Neslučitelnost se zásadou efektivity

   (Článek 4 odst. 3 SEU; článek 108 odst. 2 a 3 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 18–26)

2.  Zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost unijního práva a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným tímto právem.

   Pokud vnitrostátní soud určí, že smlouvy uzavřené mezi veřejnoprávním subjektem a soukromoprávním podnikem implikují státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU, která byla poskytnuta v rozporu s čl. 108 odst. 3 třetí větou SFEU, avšak má za to, že nemůže splnit svou povinnost vyvodit z tohoto porušení všechny důsledky z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené, která se váže k vnitrostátnímu soudnímu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o platnosti těchto smluv, avšak nebyla přezkoumána jejich případná povaha státních podpor, tomuto soudu přísluší, aby přezkoumal možnost nařízení takového opatření, jako je dočasné pozastavení provádění dotčených smluv, až do vydání rozhodnutí Komise, kterým bude ukončeno řízení, což by tomuto soudu umožnilo splnit své povinnosti vyplývající z čl. 108 odst. 3 třetí věty SFEU, avšak nerozhodl o otázce platnosti těchto smluv.

   Kromě toho rozsudek představuje materiální překážku věci pravomocně rozsouzené, pouze pokud bylo rozhodnuto o nároku uplatněném v žalobě nebo vzájemné žalobě. Předkládajícímu soudu proto přísluší ověřit, zda ho takové omezení výslovně uvedené v některém ustanovení jeho vnitrostátního práva neopravňuje k výkladu tohoto ustanovení v tom smyslu, že pokud je uplatněno porušení čl. 108 odst. 3 třetí věty SFEU, překážka věci pravomocně rozsouzené se týká pouze právních argumentů, o nichž soud rozhodl, a není proto překážkou tomu, aby soud rozhodl v rámci pozdějšího sporu o právních otázkách, o nichž v tomto konečném rozhodnutí rozhodnuto nebylo. Dočasné pozastavení provádění dotčených smluv nebo výklad vnitrostátního práva způsobem přispívajícím k provedení unijního práva by totiž neměly za následek zpochybnění překážky věci pravomocně rozsouzené.

   (viz body 27, 34–37)

3.  Při neexistenci právní úpravy Unie v dané oblasti spadají podmínky naplňování zásady překážky věci pravomocně rozsouzené na základě zásady procesní autonomie vnitrostátních právních řádů členských států do působnosti těchto právních řádů. Tyto podmínky však nesmějí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace ve vnitrostátním právu (zásada rovnocennosti), ani nesmějí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity).

   Pokud jde zejména o zásadu efektivity, je v případě, že výklad vnitrostátního práva může mít za následek to, že rozhodnutí vnitrostátního soudu budou přiznány účinky, které brání použití unijního práva tím, že toto rozhodnutí činí nemožným, aby vnitrostátní soudy splnily svou povinnost zajistit dodržení čl. 108 odst. 3 třetí věty SFEU, a že by z toho vyplývalo, že jak státní orgány, tak i příjemci státní podpory by mohli obcházet zákaz uvedený v tomto ustanovení tím, že by získali, aniž by poukazovali na unijní právo v oblasti státních podpor, určovací rozsudek, jehož účinky by jim v konečném výsledku umožnily nadále provádět dotčenou podporu v průběhu několika let, třeba dospět k závěru, že ustanovení vnitrostátního práva, které brání vnitrostátnímu soudu vyvodit veškeré důsledky z porušení čl. 108 odst. 3 třetí věty SFEU z důvodu vnitrostátního soudního rozhodnutí, které zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené a je vydáno v souvislosti se sporem, který nemá stejný předmět a netýká se povahy dotčených opatření jako státní podpory, je třeba považovat za neslučitelné se zásadou efektivity. Překážka takového rozsahu pro účinné uplatňování unijního práva a zejména pravidel v oblasti kontroly státních podpor totiž nemůže být přiměřeně odůvodněna zásadou právní jistoty.

   Za takových okolností tedy unijní právo brání tomu, aby použití ustanovení vnitrostátního práva, které zakotvuje zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené, znemožňovalo vnitrostátnímu soudu, který určil, že smlouvy, které byly uzavřeny mezi veřejnoprávním subjektem a soukromoprávním podnikem a které jsou předmětem sporu, jenž mu byl předložen, představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, která byla poskytnuta v rozporu s čl. 108 odst. 3 třetí větou SFEU, vyvodit z tohoto porušení veškeré důsledky z důvodu pravomocného vnitrostátního soudního rozhodnutí, v němž bylo určeno, že tyto smlouvy jsou nadále platné, aniž bylo přezkoumáno, zda představují státní podporu.

   (viz body 40, 42, 43, 45, 46 a výrok)