Věc C‑494/14

Evropská unie

proti

Axa Belgium SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de première instance francophone de Bruxelles)

„Řízení o předběžné otázce — Úředníci — Služební řád — Články 73, 78 a 85a — Dopravní nehoda — Vnitrostátní právo, které zavádí režim objektivní odpovědnosti — Postoupení práv na Evropskou unii — Pojem ‚třetí strana‘ — Autonomní pojem unijního práva — Pojem, který označuje každého, kdo má podle vnitrostátního práva povinnost nahradit škodu vzniklou oběti nebo oprávněným osobám — Dávky, které nejdou v konečném důsledku k tíži Unie“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) 15. října 2015

1. Úředníci — Postoupení nároků úředníka vůči třetí straně odpovědné za škodnou událost Unii — Omezení — Použití vnitrostátního práva k určení rozsahu povinnosti nahradit škodu

   (Služební řád, článek 85a)

2. Právo Evropské unie — Výklad — Zásady — Autonomní a jednotný výklad

3. Úředníci — Postoupení nároků úředníka vůči třetí straně odpovědné za škodnou událost Unii — Pojem „třetí strana“ — Autonomní pojem unijního práva

   (Služební řád, článek 1a a čl. 85a odst. 1)

4. Právo Evropské unie — Výklad — Vícejazyčné texty — Jednotný výklad — Rozdíly mezi jednotlivými jazykovými verzemi — Zohlednění celkové systematiky a účelu dotčené právní úpravy

   (Služební řád, článek 85a)

5. Úředníci — Postoupení nároků úředníka vůči třetí straně odpovědné za škodnou událost Unii — Pojem „třetí strana“ — Každý, kdo má podle vnitrostátního práva povinnost nahradit škodu vzniklou oběti nebo oprávněným osobám

   (Služební řád, čl. 85a odst. 1)

6. Úředníci — Postoupení nároků úředníka vůči třetí straně odpovědné za škodnou událost Unii — Navrácení částky dávek v invaliditě vyplacených dotyčnému úředníkovi — Dávky, které nemusí zůstat v konečném důsledku k tíži Unie

   (Služební řád, články 73 a 78 a čl. 85a odst. 1 a 4)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 18)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 21)

3.  Pojem „třetí strana“ použitý v čl. 85a odst. 1 služebního řádu musí být vykládán v unijním právním řádu autonomním a jednotným způsobem.

   Podle článku 1a služebního řádu mají totiž úředníci při uplatňování tohoto služebního řádu nárok na rovné zacházení, což vyžaduje, aby služební řád byl v zásadě vykládán autonomním a jednotným způsobem v celé Unii. Za těchto podmínek musí být pojem „třetí strana“ určující rozsah přechodu práv podle článku 85a služebního řádu vykládán tak, aby mohl být uplatňován jednotným způsobem v celé Unii.

   (viz body 24, 25, 28, výrok 1)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 30–32)

5.  Pojem „třetí strana“ ve smyslu čl. 85a odst. 1 služebního řádu se vztahuje na každého – včetně pojistitelů – kdo má podle vnitrostátního práva povinnost nahradit škodu vzniklou oběti nebo oprávněným osobám.

   Účelem přechodu práv na Unii podle článku 85a služebního řádu je totiž zamezit tomu, aby byl úředník odškodněn dvakrát za tutéž újmu. Má-li Unie v důsledku újmy vzniklé úředníkovi povinnost vyplatit mu plnění podle služebního řádu, lze riziku takového souběhu zabránit jen tím, že nároky úředníka vůči třetí straně přejdou na Unii již samotnou škodnou událostí.

   Tento účel lze zcela naplnit jen v případě, že se přechod práv podle citovaného článku vztahuje na systémy nahrazování škody obětem nehod bez ohledu na to, zda je dotčené vnitrostátní právo považuje za režim odpovědnosti za zavinění, nebo za jinou formu povinnosti nahradit škodu, a to i tehdy, když stanoví, že třetí osoba má povinnost nahradit škodu zcela bez ohledu na zavinění.

   S ohledem na účel přechodu práv podle článku 85a služebního řádu musí být pojem „třetí strana“ vykládán široce a nelze jej omezit jen na odpovědnost za zavinění.

   (viz body 33–36, výrok 2)

6.  Služební řád nemůže být vykládán v tom smyslu, že v rámci řízení o přímé žalobě podle čl. 85a odst. 4 tohoto služebního řádu musí plnění, která je Unie povinna poskytnout podle článku 73 citovaného služebního řádu, jenž se vztahuje na pojištění pro případ nemoci a úrazu, a podle článku 78 téhož služebního řádu, jenž se vztahuje na vyplácení invalidního důchodu, zůstat v konečném důsledku k její tíži.

   Článek 85a odst. 4 služebního řádu totiž výslovně stanoví, že Unie není při domáhání se náhrady škody vzniklé jejím úředníkům omezena na institut přechodu práv podle čl. 85a odst. 1 tohoto služebního řádu, ale že může podat i přímou žalobu na náhradu vlastní škody vzniklé zejména v důsledku plnění, která musí poskytovat podle služebního řádu.

   Dále je třeba podotknout, že ačkoli povaha invalidního důchodu vykazuje zvláštnosti vyplývající z existence služebního poměru mezi Unií a jejími úředníky, respektování těchto zvláštností nevyžaduje, aby plnění poskytovaná z titulu invalidního důchodu musela zůstat v konečném důsledku k tíži Unie.

   (viz body 42–44, výrok 3)