Věc C‑481/14

Jørn Hansson

proti

Jungpflanzen Grünewald GmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf)

„Řízení o předběžné otázce — Duševní a průmyslové vlastnictví — Odrůdová práva Společenství — Nařízení (ES) č. 2100/94 — Protiprávní jednání — Přiměřená náhrada — Náhrada dalších vzniklých škod — Náklady soudních řízení a mimosoudní náklady“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. června 2016

1. Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůdových práv – Porušení práv k chráněné odrůdě – Nárok na náhradu škody – Škoda, která může být předmětem náhrady – Rozsah – Náhrada zisků a výhod, kterých dosáhl porušitel – Vyloučení

   (Nařízení Rady č. 2100/94, článek 94; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48, body 17 a 26 odůvodnění a čl. 13 odst. 1)

2. Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůdových práv – Porušení práv k chráněné odrůdě – Přiměřená náhrada – Stanovení – Hlediska, která je nutno zohlednit

   (Nařízení Rady č. 2100/94, čl. 14 odst. 1 a čl. 94 odst. 1)

3. Zemědělství – Jednotné právní předpisy – Ochrana odrůdových práv – Porušení práv k chráněné odrůdě – Nárok na náhradu škody – Škoda, která může být předmětem náhrady – Rozsah – Náklady vynaložené v rámci řízení o předběžném opatření a mimosoudní náklady vynaložené v rámci řízení ve věci samé – Zahrnutí – Podmínky

   (Nařízení Rady č. 2100/94, čl. 94 odst. 2)

1.  Článek 94 nařízení č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že nárok na náhradu škodu, který toto ustanovení přiznává držiteli chráněné odrůdy, k níž byla porušena práva, se vztahuje na veškerou škodu, která tomuto držiteli vznikla; na základě tohoto článku však nelze uložit paušální přirážku pro porušovatele, a konkrétně ani povinnost k náhradě zisků a výhod, kterých dosáhl porušitel.

   Článek 94 uvedeného nařízení totiž zakládá nárok na odškodnění ve prospěch držitele odrůdového práva Společenství, který je nejen úplný, ale je nadto založen na objektivních kritériích, což znamená, že pokrývá pouze škodu plynoucí z protiprávního jednání. Uvedený článek 94 tedy neumožňuje uložit porušiteli povinnost zaplatit paušální přirážku pro porušovatele, jelikož taková přirážka nemusí nutně odrážet škodu vzniklou držiteli odrůdového práva, i když směrnice 2004/48 o dodržování práv duševního vlastnictví nebrání členským státům, aby stanovily opatření poskytující vyšší úroveň ochrany. Tento článek rovněž neumožňuje držiteli odrůdového práva Společenství, aby požadoval náhradu výhod a zisků, kterých dosáhl porušitel. Přiměřená náhrada i náhrada dalších škod podle čl. 94 odst. 2 nařízení č. 2100/94 totiž musejí být stanoveny na základě škody, jež byla způsobena poškozenému, a nikoliv na základě prospěchu, který vznikl porušiteli.

   (viz body 33, 40, 41, 43, výrok 1)

2.  Pojem „přiměřená náhrada“ obsažený v čl. 94 odst. 1 nařízení č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že vedle platby obvyklého poplatku za licenční výrobu pokrývá veškerou škodu, která úzce souvisí s nezaplacením tohoto poplatku a pod níž může spadat kromě jiného i platba úroků z prodlení. Je na vnitrostátním soudu, aby určil okolnosti, na základě kterých je třeba uvedený poplatek navýšit, s tím, že žádnou z těchto okolností nelze při vyčíslení přiměřené náhrady zohlednit více než jedenkrát.

   Pro účely určení přiměřené náhrady, která musí být zaplacena v případě protiprávního jednání, by byla v tomto ohledu vhodným základem výpočtu výše poplatku za výrobu odrůdy na základě licence běžné v tomtéž tržním odvětví, jak se uvádí v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94. Škodu, která úzce souvisí s nezaplacením této náhrady, mohou kromě toho představovat i úroky z prodlení, k němuž dojde v důsledku opožděné platby licenčního poplatku hrazeného za běžných okolností, a to tím spíše, jedná-li se o smluvní ujednání, které by si upravily rozumně si počínající a obezřetné smluvní strany, pokud licenční poplatek, ze kterého se vychází, takové úroky nezahrnuje.

   (viz body 48, 52–54, výrok 2)

3.  Článek 94 odst. 2 nařízení č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že výše dalších škod podle tohoto ustanovení musí být stanovena na základě konkrétních okolností, které v tomto ohledu uvede držitel odrůdy, k níž byla porušena práva, a v případě potřeby, nejsou-li uvedené okolnosti vyčíslitelné, paušální metodou. Zmíněné ustanovení nebrání tomu, aby při vyčíslení této škody nebyly vzaty v potaz náklady vynaložené v rámci neúspěšného řízení o předběžném opatření, ani tomu, aby nebyly zohledněny mimosoudní náklady vynaložené v rámci řízení ve věci samé. Podmínkou nezohlednění těchto nákladů je nicméně skutečnost, že výše nákladů soudních řízení, jejichž náhrada může být uložena poškozenému v důsledku protiprávního jednání, nemůže poškozeného odradit od uplatňování jeho nároků u soudu, a to s ohledem na mimosoudní náklady, které bude muset uhradit, jakož i na jejich přínos pro hlavní žalobu na náhradu škody.

   (viz bod 64, výrok 3)