Věc C‑421/14

Banco Primus SA

proti

Jesúsi Gutiérrez Garcíovi

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 2 de Santander)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 93/13/EHS – Smlouvy uzavřené mezi prodávajícími nebo poskytovateli a spotřebiteli – Zneužívající ujednání – Smlouvy o hypotečním úvěru – Řízení o výkonu rozhodnutí týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou – Propadná lhůta – Pravomoci vnitrostátních soudů – Překážka věci pravomocně rozsouzené“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 26. ledna 2017

1. Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Omezení–Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď–Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení–Nedostatek pravomoci Soudního dvora

   (Článek 267 SFEU)

2. Ochrana spotřebitele–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Cíl

   (Směrnice Rady 93/13)

3. Ochrana spotřebitele–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu ujednání obsaženého ve smlouvě, kterou posuzuje–Rozsah

   (Směrnice Rady 93/13)

4. Soudní řízení–Překážka věci rozsouzené–Rozsah

5. Právo Evropské unie–Zásady–Právo na účinnou soudní ochranu–Rozsah–Právo na přístup k několikastupňovému soudnímu řízení–Neexistence

6. Ochrana spotřebitele–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Řízení o výkonu rozhodnutí týkajícího se hypotéky–Řízení probíhající ke dni přijetí vnitrostátního přechodného ustanovení, které stanoví propadnou lhůtu pro podání námitky proti nucenému výkonu rozhodnutí–Lhůta začínající běžet ode dne následujícího po vyhlášení uvedené právní úpravy–Nepřípustnost

   (Směrnice Rady 93/13, články 6 a 7)

7. Ochrana spotřebitele–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Řízení o výkonu rozhodnutí týkajícího se hypotéky–Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu ujednání úvěrové smlouvy, která již byla předmětem rozhodnutí zakládajícího překážku věci pravomocně rozsouzené–Přípustnost–Meze

   (Směrnice Rady 93/13)

8. Ochrana spotřebitele–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Zneužívající ujednání ve smyslu článku 3–Posouzení zneužívající povahy vnitrostátním soudem–Kritéria

   (Směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1 a 4)

9. Ochrana spotřebitele–Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách–Směrnice 93/13–Konstatování zneužívající povahy ujednání–Rozsah–Povinnost vnitrostátního soudu i bez návrhu vyvodit všechny důsledky plynoucí z uvedeného konstatování–Prodávající nebo poskytovatel, který nepoužil dotčené ujednání a který jednal v souladu s vnitrostátním právem–Neexistence vlivu

   (Směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1 a čl. 7)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 29, 30, 33, 56)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 40, 41, 51)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 43, 51)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 46)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 48)

6.  Články 6 a 7 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je čtvrté přechodné ustanovení Ley 1/2013, de medidas para reforzar la protección a los deudores hipotecarios, reestructuración de deuda y alquiler social (zákon 1/2013 o opatřeních na posílení ochrany hypotečních dlužníků, restrukturalizaci dluhu a o sociálním bydlení), ze dne 14. května 2013, které pro výkon práva spotřebitelů, proti nimž bylo zahájeno řízení o výkonu rozhodnutí týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou, avšak které nebylo skončeno před nabytím účinnosti tohoto zákona, jehož součástí je toto ustanovení, podat námitku proti tomuto řízení na základě údajně zneužívající povahy smluvních ujednání stanoví propadnou lhůtu v délce jednoho měsíce ode dne následujícího po vyhlášení uvedeného zákona.

   (viz bod 54, výrok 1)

7.  Směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu pravidlu, jako je pravidlo vyplývající z článku 207 Ley 1/2000, de Enjuiciamiento Civil (zákon 1/2000, občanský soudní řád), ze dne 7. ledna 2000, ve znění Ley 1/2013, de medidas para reforzar la protección a los deudores hipotecarios, reestructuración de deuda y alquiler social (zákon 1/2013 o opatřeních na posílení ochrany hypotečních dlužníků, restrukturalizaci dluhu a o sociálním bydlení), ze dne 14. května 2013, poté Real Decreto-Ley 7/2013, de medidas urgentes de naturaleza tributaria, presupuestaria y de fomento de la investigación, el desarrollo y la innovación (nařízení s mocí zákona 7/2013 o naléhavých daňových a rozpočtových opatřeních na podporu výzkumu, vývoje a inovace), ze dne 28. června 2013, a poté Real Decreto-ley 11/2014, de medidas urgentes en materia concursal (nařízení s mocí zákona 11/2014 o naléhavých opatřeních v případě úpadku), ze dne 5. září 2014, které zakazuje vnitrostátnímu soudu znovu přezkoumat z úřední povinnosti zneužívající povahu ujednání smlouvy, pokud již bylo rozhodnuto o legalitě všech ujednání této smlouvy s ohledem na tuto směrnici rozhodnutím zakládajícím překážku věci pravomocně rozsouzené.

   Naproti tomu v případě jednoho nebo několika smluvních ujednání, jejichž případně zneužívající povaha nebyla přezkoumána při předchozím soudním přezkumu sporné smlouvy, který byl skončen rozhodnutím zakládajícím překážku věci pravomocně rozsouzené, musí být směrnice 93/13 vykládána v tom smyslu, že vnitrostátní soud, který pravidelně rozhoduje ve věcech spotřebitelů v rámci incidenční námitky, musí posoudit na návrh účastníků řízení nebo z úřední povinnosti případnou zneužívající povahu tohoto ujednání, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu.

   (viz body 49, 52, 54, výrok 2)

8.  Článek 3 odst. 1 a článek 4 směrnice 93/13 musí být vykládány v tom smyslu, že:

   –

   přezkum případně zneužívající povahy ujednání smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem implikuje určení, zda toto ujednání způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. Tento přezkum musí být proveden s ohledem na vnitrostátní pravidla, která je třeba použít v případě chybějící dohody mezi stranami, s ohledem na prostředky, které má spotřebitel k dispozici podle vnitrostátní právní úpravy, aby zabránil dalšímu používání tohoto typu ujednání, na povahu zboží nebo služeb, které jsou předmětem této smlouvy, a s ohledem na všechny okolnosti, které provázely její uzavření;

   –

   pokud má předkládající soud za to, že takové smluvní ujednání týkající se způsobu výpočtu běžných úroků, jako je ujednání dotčené ve věci v původním řízení, nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem ve smyslu čl. 4 odst. 2 této směrnice, musí přezkoumat, zda je toto ujednání zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice. V rámci tohoto přezkumu přísluší uvedenému soudu, aby zejména srovnal způsob výpočtu sazby běžných úroků stanovený tímto ujednáním a skutečnou výši této sazby, která z něj vyplývá, s běžně používanými způsoby výpočtu a zákonnou úrokovou sazbou, jakož i úrokovými sazbami používanými na trhu v okamžiku uzavření smlouvy dotčené ve věci v původním řízení pro úvěr ve srovnatelné výši a době trvání, jaká vyplývá z přezkoumávané smlouvy o úvěru, a

   –

   co se týče posouzení vnitrostátního soudu k případné zneužívající povaze ujednání týkajícího se splatnosti celého dluhu v případech, kdy dlužník během omezené doby nesplní své závazky, musí tento soud především přezkoumat, zda právo prodávajícího či poskytovatele prohlásit celý úvěr za splatný závisí na tom, že spotřebitel nesplní závazek, který má zásadní význam v rámci daného smluvního vztahu, zda je toto právo stanoveno pro případy, kdy je takové nesplnění závazku dostatečně závažné vzhledem k délce trvání a k výši úvěru, zda se toto právo odchyluje od právní úpravy, která se použije v dané oblasti v případě chybějících zvláštních smluvních ustanovení, a zda vnitrostátní právo stanoví odpovídající a účinné prostředky, které spotřebiteli, pokud je vůči němu takové ujednání uplatněno, umožní, aby odvrátil účinky splatnosti úvěru. (viz body 64–67, výrok 3)

9.  Směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že brání soudnímu výkladu takového ustanovení vnitrostátního práva, které upravuje ujednání týkající se splatnosti celého dluhu ve smlouvách o úvěru, jako je čl. 693 odst. 2 zákona 1/2000, ve znění nařízení s mocí zákona 7/2003, který zakazuje vnitrostátnímu soudu, který konstatoval zneužívající povahu takového smluvního ujednání, aby toto ustanovení prohlásil za neplatné a upustil od jeho uplatnění, pokud ho prodávající nebo poskytovatel skutečně nepoužil, nýbrž dodržel podmínky stanovené tímto ustanovením vnitrostátního práva.

   Za účelem zajištění odrazujícího účinku spojeného s článkem 7 směrnice 93/13 nemohou pravomoci vnitrostátního soudu, který konstatuje existenci zneužívajícího ujednání ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, záviset na tom, zda toto ujednání bylo skutečně uplatněno či nikoli. Soudní dvůr tak již rozhodl, že směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud vnitrostátní soud konstatuje „zneužívající“ povahu ujednání smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a prodávajícím či poskytovatelem ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, okolnost, že toto ujednání nebylo naplněno, nemůže být sama o sobě překážkou, aby vnitrostátní soud vyvodil všechny důsledky ze zneužívající povahy uvedeného ujednání (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 11. června 2015, Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, C‑602/13, nezveřejněné, EU:C:2015:397, body 50 a 54).

   (viz body 73, 75, výrok 4)