Věc C‑404/14

Řízení zahájené na návrh Marie Matouškové

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším soudem)

„Řízení o předběžné otázce — Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti — Nařízení (ES) č. 2201/2003 — Článek 1 odst. 1 písm. b) — Věcná působnost — Dědická dohoda uzavřená mezi pozůstalým manželem a nezletilými dětmi zastoupenými opatrovníkem — Kvalifikace — Nutnost schválení takovéto dohody soudem — Opatření týkající se rodičovské zodpovědnosti, nebo opatření týkající se dědictví“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. října 2015

1. Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti — Nařízení č. 2201/2003 — Rozsah působnosti — Pojem „občanskoprávní věci“ — Opatření týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti — Schválení dědické dohody uzavřené opatrovníkem nezletilých dětí za tyto děti — Zahrnutí — Nepoužitelnost nařízení č. 650/2012

   [Nařízení Rady č. 2201/2003, čl. 1 odst. 1 písm. b) a odst. 3 písm. f)]

2. Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti — Nařízení č. 2201/2003 — Příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti — Jiné návrhy než návrhy na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné — Schválení dědické dohody uzavřené opatrovníkem nezletilých dětí za tyto děti — Příslušnost soudu v dědické věci — Soud, který není soudem bydliště dítěte — Neexistence vlivu

   (Nařízení Rady č. 2201/2003, čl. 12 odst. 1 a 3)

1.  Nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 musí být vykládáno v tom smyslu, že schválení dědické dohody uzavřené opatrovníkem nezletilých dětí za tyto děti představuje opatření týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, které proto spadá do rozsahu působnosti posledně uvedeného nařízení, a nikoli opatření týkající se dědictví ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. f) uvedeného nařízení, které je z rozsahu působnosti tohoto nařízení vyloučeno.

   Způsobilost k právům a právním úkonům a s ní související otázky zastoupení musí být totiž posuzovány podle jim vlastních kritérií a nelze na ně nahlížet jako na předběžné otázky závislé na souvisejících právních úkonech. Ustanovení opatrovníka pro nezletilé děti a kontrola výkonu jeho činnosti jsou proto natolik úzce spojeny, že by nebylo vhodné použít různá pravidla pro určení příslušnosti, která by se měnila v závislosti na předmětu dotčeného právního úkonu.

   Proto skutečnost, že o schválení takovéto dědické dohody opatrovnickým soudem, které je podle práva členského státu vyžadováno k tomu, aby tato dohoda byla platná, je požádáno v rámci dědického řízení, nemůže být považována za určující k tomu, aby toto opatření spadalo do dědického práva. Nutnost získat schválení opatrovnického soudu je přímým důsledkem osobního stavu a způsobilosti nezletilých dětí a představuje opatření k ochraně dítěte spojené se správou, zachováním a nakládáním se jměním dítěte v rámci výkonu rodičovské zodpovědnosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. e) nařízení č. 2201/2003.

   (viz body 30, 31, 38 a výrok)

2.  Podle čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 tohoto článku, v případě, že dítě má jednak silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodu, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo je dítě státním příslušníkem tohoto členského státu, a jednak všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudů tohoto členského státu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte.

   V případě schválení dědické dohody uzavřené opatrovníkem nezletilých dětí za tyto děti, které je podle práva členského státu vyžadováno k tomu, aby tato dohoda byla platná, je uvedený čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 způsobilý založit příslušnost soudu, jemuž byla v dědické věci předložena ke schválení dědická dohoda, i když tento soud není soudem obvyklého bydliště dítěte, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky.

   (viz body 36, 37)