Spojené věci C‑381/14 a C‑385/14

Jorge Sales Sinués

a

Youssouf Drame Ba

proti

Caixabank SA

a

Catalunya Caixa SA (Catalunya Banc SA)

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Juzgado de lo Mercantil no 9 de Barcelona)

„Řízení o předběžné otázce — Směrnice 93/13/EHS — Smlouvy, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli — Hypoteční smlouvy — Klauzule o minimálním úroku — Přezkum klauzule za účelem prohlášení její neplatnosti — Řízení o kolektivní žalobě — Žaloba na zdržení se jednání — Přerušení řízení o individuální žalobě mající stejný předmět“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. dubna 2016

1. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Zneužívající klauzule ve smyslu článku 3 – Posouzení zneužívající povahy vnitrostátním soudem – Kritéria

   (Směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1)

2. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Určení zneužívající povahy klauzule – Dosah – Vnitrostátní právní úprava stanovující automatické přerušení řízení o individuální žalobě spotřebitele do doby, než skončí řízení o kolektivní žalobě sdružení na ochranu spotřebitelů s týmž předmětem – Nepřípustnost – Nesoulad se zásadou efektivity

   (Směrnice Rady 93/13, článek 7)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 22–24)

2.  Článek 7 směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která vnitrostátnímu soudu, jemuž byla předložena individuální žaloba, kterou se spotřebitel domáhá určení zneužívající povahy smluvní klauzule, která ho váže k prodávajícímu či poskytovateli, ukládá povinnost automaticky přerušit řízení o takové žalobě až do vydání pravomocného rozsudku v probíhajícím řízení o kolektivní žalobě, jež byla podána sdružením spotřebitelů na základě druhého odstavce tohoto článku, s cílem zabránit dalšímu používání podobných klauzulí, jako jsou klauzule dotčené v uvedené individuální žalobě, ve smlouvách téhož druhu, aniž může být vzata v potaz relevance takového přerušení z hlediska ochrany spotřebitele, který podal individuální žalobu k soudu, a tento spotřebitel se může rozhodnout, zda se distancuje od kolektivní žaloby.

   Individuální a kolektivní žaloby totiž mají v rámci směrnice 93/13 odlišné předměty a právní účinky, takže procesní vztah mezi průběhem jedné a druhé žaloby musí splňovat pouze procesní požadavky týkající se především řádného výkonu spravedlnosti a potřeby zabránit protichůdným soudním rozhodnutím, avšak vzájemné působení těchto různých žalob nesmí vést k oslabení ochrany spotřebitelů, jak je stanovena ve směrnici 93/13. V této souvislosti nezbytnost zajistit soulad mezi soudními rozhodnutími nemůže odůvodnit nedostatek účinnosti spočívající v tom, že spotřebitel přijde o práva, která by mu byla přiznána v řízení o individuální žalobě, v důsledku přerušení tohoto řízení až do vydání konečného rozsudku o kolektivní žalobě, jelikož rozdíl v povaze soudní kontroly vykonávané v rámci kolektivní žaloby a soudní kontroly vykonávané v rámci individuální žaloby by v zásadě měl zamezit riziku vydání protichůdných soudních rozhodnutí. Stejně tak, pokud jde o nezbytnost zabránit přetížení soudů, účinný výkon subjektivních práv, která směrnice 93/13 přiznává spotřebitelům, nelze zpochybnit úvahami týkajícími se organizace soudnictví v členském státě.

   (viz body 30, 35 a 40–43 a výrok)