Věc C‑371/14

APEX GmbH Internationale Spedition

v.

Hauptzollamt Hamburg-Stadt

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg)

„Řízení o předběžné otázce — Obchodní politika — Dumping — Neplnitelné plynové kapesní kamínkové zapalovače — Nařízení (ES) č. 1225/2009 — Článek 11 odst. 2 — Pozbytí platnosti — Článek 13 — Obcházení — Prováděcí nařízení (EU) č. 260/2013 — Platnost — Rozšíření antidumpingového cla v okamžiku, kdy nařízení, jímž bylo uloženo, nebylo již v platnosti — Změna obchodních toků“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. prosince 2015

1. Předběžné otázky — Pravomoc vnitrostátního soudu — Posouzení nezbytnosti a relevance položených otázek — Žádosti týkající se platnosti unijního nařízení — Povinnost Soudního dvora posoudit důvody neplatnosti uplatněné jedním z účastníků sporu v původním řízení, které nebyly uvedeny předkládajícím soudem — Neexistence

   (Článek 267 SFEU)

2. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Obcházení — Rozšíření antidumpingového cla — Platnost nařízení č. 260/2013 — Přijetí nařízení o zpětném rozšíření antidumpingového cla po skončení platnosti tohoto cla — Přípustnost — Podmínky

   (Nařízení Rady č. 1458/2007, č. 1225/2009, článek 13, a č. 260/2013)

3. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Posuzovací pravomoc orgánů — Soudní přezkum — Meze

   (Nařízení Rady č. 1225/2009 a č. 260/2013)

4. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Obcházení — Rozšíření antidumpingového cla — Platnost nařízení č. 260/2013 — Zjištění, zda docházelo k obcházení — Důkazní břemeno, jež nese Komise — Prokázání obcházení na základě souboru shodujících se nepřímých důkazů — Přípustnost — Nedostatečná shoda nepřímých důkazů — Neplatnost nařízení

   (Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 13 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 a 6, a č. 260/2013)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 36–38)

2.  Platnost prováděcího nařízení č. 260/2013, kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené nařízením č. 1458/2007 z dovozu neplnitelných plynových kapesních kamínkových zapalovačů pocházejících z Čínské lidové republiky na dovoz neplnitelných plynových kapesních kamínkových zapalovačů zasílaných z Vietnamské socialistické republiky bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Vietnamu, či nikoli, není dotčena z důvodu, že nařízení č. 260/2013 bylo přijato v okamžiku, kdy nařízení č. 1458/2007 nebylo již v platnosti.

   Pro určení působnosti ustanovení unijního práva, v projednávaném případě článku 13 nařízení č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, je třeba vzít v úvahu zároveň jeho znění, kontext a cíle.

   V této souvislosti je třeba článek 13 nařízení č. 1225/2009 chápat v tom smyslu, že nebrání přijetí nařízení o rozšíření antidumpingových opatření v okamžiku, kdy tato opatření již nejsou v platnosti, pokud se rozšíření týká výlučně období předcházejícího tomuto pozbytí platnosti a pokud byla v okamžiku zahájení šetření obcházení uložena povinnost vést celní evidenci dotyčných dovozů podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 nařízení č. 1225/2009 nebo případně vyžadováno složení jistoty, aby tak rozšířená opatření mohla být uplatňována se zpětnou působností ode dne vedení celní evidence.

   (viz body 42, 55, 58, 59)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 61)

4.  V souvislosti se šetřením možného obcházení uložených antidumpingových opatření vyplývá z článku 18 nařízení č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, že unijní normotvůrce neměl v úmyslu zavést právní domněnku umožňující z nedostatečné spolupráce zúčastněných či dotčených stran přímo vyvodit existenci obcházení, a sejmout tak z unijních orgánů veškeré důkazní břemeno. Avšak s ohledem na možnost učinit závěry, a to dokonce i konečné, na základě dostupných údajů a zacházet se stranou, která nespolupracuje vůbec nebo jen částečně, méně příznivé, než kdyby spolupracovala, jsou unijní orgány oprávněny vycházet ze souboru shodujících se nepřímých důkazů umožňujících dospět k závěru, že existuje obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1225/2009.

   Na základě dostupných údajů v souladu s čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1225/2009 se v prováděcím nařízení č. 260/2013, kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené nařízením č. 1458/2007 z dovozu neplnitelných plynových kapesních kamínkových zapalovačů pocházejících z Čínské lidové republiky na dovoz neplnitelných plynových kapesních kamínkových zapalovačů zasílaných z Vietnamské socialistické republiky bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Vietnamu, či nikoli, uvádí, že objem dovozu dotčeného výrobku z Čínské lidové republiky (ČLR) do Unie byl v roce 2007 nízký a objem dovozu tohoto výrobku z Vietnamu do Unie od téhož roku výrazně rostl. Z téhož nařízení č. 260/2013 naproti tomu plyne, že vývoz částí zapalovačů z ČLR do Vietnamu rostl od roku 1999.

   Z toho vyplývá, že nelze důvodně dospět k závěru o existenci souvislosti mezi zvýšením vývozu částí zapalovačů z ČLR do Vietnamu na straně jedné a zvýšením dovozu dotčeného výrobku z Vietnamu do Unie na straně druhé.

   Za těchto podmínek nelze mít za to, že unijní orgány vycházely ze souboru dostatečně se shodujících nepřímých důkazů umožňujících dospět k závěru, že dochází k obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1225/2009. Nařízení č. 260/2013 je třeba prohlásit za neplatné.

   (viz body 68, 75–78 a výrok)