Věc C‑355/14

„Polihim-SS“ EOOD

v.

Načalnik na Mitnica Svištov

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Аdministrativen sad Pleven)

„Řízení o předběžné otázce — Nepřímé daně — Spotřební daně — Směrnice 2008/118/ES — Vznik daňové povinnosti — Článek 7 odst. 2 — Pojem ‚propuštění zboží podléhající spotřební dani z režimu s podmíněným osvobozením od daně‘ — Zdanění energetických produktů a elektřiny — Směrnice 2003/96/ES — Článek 14 odst. 1 písm. a) — Použití energetických produktů k výrobě elektřiny — Nákup a další prodej energetických produktů nacházejících se v daňovém skladu zprostředkujícím kupujícím — Přímé dodání energetických produktů hospodářskému subjektu za účelem výroby elektřiny — Označení zprostředkujícího kupujícího za ,příjemce’ výrobků v daňových dokladech — Porušení požadavků vnitrostátního práva za účelem osvobození od spotřební daně — Zamítnutí přiznat osvobození od daně — Důkaz o používání výrobků za podmínek umožňujících osvobození od spotřební daně — Proporcionalita“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 2. června 2016

1. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Gramatický, systematický a teleologický výklad

2. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Spotřební daně – Směrnice 2008/118 – Daňová povinnost – Propuštění ke spotřebě – Pojem – Produkt držený oprávněným skladovatelem v daňovém skladu – Vznik daňové povinnosti v okamžiku fyzického opuštění produktu skladu

   (Směrnice Rady 92/12 a 2008/118, čl. 7 odst. 1 a 2)

3. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Zdanění energetických produktů a elektřiny a spotřební daň – Směrnice 2003/96 a 2008/118 – Osvobození energetických produktů používaných k výrobě nebo k udržení schopnosti vyrábět elektřinu – Podmínky – Dodržení zásady proporcionality

   [Směrnice Rady 2003/96, čl. 14 odst. 1 písm. a) a 2008/118, článek 7]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 45)

2.  Článek 7 odst. 2 směrnice 2008/118 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že prodej produktu podléhajícího spotřební dani drženého oprávněným skladovatelem v daňovém skladu vede k propuštění ke spotřebě až v okamžiku, kdy tento produkt fyzicky opouští daňový sklad. Jelikož je spotřební daň, jak je připomenuto v bodě 9 odůvodnění směrnice 2008/118, daní, která se ukládá na spotřebu, a nikoli prodej, musí se okamžik vzniku daňové povinnosti nacházet co nejblíže spotřebiteli.

   V tomto ohledu definuje první odstavec tohoto ustanovení okamžik vzniku daňové povinnosti okamžikem propuštění produktu podléhajícího spotřební dani ke spotřebě. Z článku 7 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice kromě toho vyplývá, že „propuštěním ke spotřebě“ je třeba rozumět konkrétně situace, kdy zboží podléhající spotřební dani opustí režim s podmíněným osvobozením od daně, včetně neoprávněného opuštění. Situace, kdy zboží podléhající spotřební dani opustí režim s podmíněným osvobozením od daně, proto označuje fyzické opuštění těchto produktů daňového skladu, a nikoli jejich prodej.

   Takový výklad odpovídá cílům sledovaným touto směrnicí. Jelikož je spotřební daň daní, která se ukládá na spotřebu, a nikoli prodej, musí se okamžik vzniku daňové povinnosti nacházet co nejblíže spotřebiteli. Tudíž dokud dotčené produkty zůstávají v daňovém skladu oprávněného skladovatele, nemůže se jednat o spotřebu, i kdyby byly uvedené produkty tímto oprávněným skladovatelem prodány.

   Kromě toho nelze konkrétně odkaz na případ neoprávněného opuštění zboží podléhajícího spotřební dani režimu s podmíněným osvobozením, chápat jinak než jako fyzické opuštění zboží takového režimu.

   Konečně pokud je zboží podléhající spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od daně drženo oprávněným skladovatelem v daňovém skladu, daňová povinnost ke spotřební dani nevznikne, dokud je dotčené zboží tímto oprávněným skladovatelem v takovém skladu drženo.

   (viz body 46–55, výrok 1)

3.  Článek 14 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2003/96, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, ve spojení s článkem 7 směrnice 2008/118 o obecné úpravě spotřebních daní musí být vykládán v tom smyslu, že brání odmítnutí vnitrostátních orgánů osvobodit od spotřební daně energetické produkty, které poté, co byly prodány oprávněným skladovatelem zprostředkujícímu kupujícímu, je tento kupující prodal konečnému spotřebiteli, který splňuje všechny požadavky vnitrostátního práva k osvobození těchto produktů od spotřební daně a kterému byly uvedené produkty dodány přímo od tohoto oprávněného skladovatele z daňového skladu, pouze z toho důvodu, že zprostředkující kupující, označený oprávněným skladovatelem jako jejich příjemce, není konečným spotřebitelem oprávněným podle vnitrostátního práva k odběru energetických produktů osvobozených od spotřební daně.

   Třebaže podřízení osvobození od spotřební daně označením příjemce v daňových dokladech splňujícího podmínky stanovené vnitrostátním právem pro odběr energetických produktů osvobozených od daní musí být považováno za požadavek, který umožňuje dosáhnout cíle spočívajícího v usnadnění kontroly uplatňování osvobození od spotřební daně tím, že snižuje nebezpečí užívání zboží, na něž se nevztahuje osvobození od daně, jde takové odmítnutí, aniž by bylo ověřeno, zda byly splněny věcné hmotněprávní požadavky vyžadující, aby bylo toto zboží používané za účelem, na který se vztahuje osvobození, v okamžiku jejich opuštění daňového skladu, nad rámec toho, co je nezbytné k zajištění správného a jednoznačného uplatnění takových osvobození od daně a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu.

   (viz body 58, 62, 63, výrok 2)