Věc C‑223/14

Tecom Mican SL

a

José Arias Domínguez

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 7 de Las Palmas de Gran Canaria)

„Řízení o předběžné otázce — Soudní spolupráce v občanských věcech — Doručování soudních a mimosoudních písemností — Pojem ‚mimosoudní písemnost‘ — Soukromá písemnost — Přeshraniční dopad — Fungování vnitřního trhu“

Shrnutí – Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 11. listopadu 2015

1. Soudní spolupráce v občanských věcech — Doručování soudních a mimosoudních písemností — Nařízení č. 1393/2007 — Mimosoudní písemnost — Pojem — Autonomní výklad

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, článek 16)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech — Doručování soudních a mimosoudních písemností — Nařízení č. 1393/2007 — Mimosoudní písemnost — Pojem — Soukromá písemnost, která musí být formálně zaslána svému příjemci se sídlem v zahraničí pro účely uplatnění, prokázání nebo ochrany práva nebo právního nároku v občanské nebo obchodní věci — Zahrnutí

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, článek 16)

3. Soudní spolupráce v občanských věcech — Doručování soudních a mimosoudních písemností — Nařízení č. 1393/2007 — Doručení mimosoudní písemnosti v souladu s postupem zavedeným nařízením po prvním doručení této písemnosti — Přípustnost

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007)

4. Soudní spolupráce v občanských věcech — Doručování soudních a mimosoudních písemností — Nařízení č. 1393/2007 — Mimosoudní písemnost — Splnění podmínek pro použití článku 16 uvedeného nařízení — Povinnost ověřit v každém jednotlivém případě přeshraniční dopad doručení mimosoudní písemnosti a jeho nezbytnost pro řádné fungování vnitřního trhu — Neexistence

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, článek 16)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 32)

2.  Článek 16 nařízení č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení č. 1348/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „mimosoudní písemnost“ uvedený v tomto článku zahrnuje nejen písemnosti vyhotovené nebo ověřené veřejným orgánem nebo úřední osobou, ale i soukromé písemnosti, jejichž formální zaslání jejich příjemci se sídlem v zahraničí je nezbytné k uplatnění, prokázání nebo ochraně práva nebo právního nároku v občanské nebo obchodní věci.

   Vzhledem k nedostatku upřesnění v samotném znění článku 16 nařízení č. 1393/2007 je totiž pro určení dosahu uvedeného pojmu třeba zohlednit kontext uvedeného článku 16 a cíle sledované tímto nařízením, jakož i případně historii vzniku tohoto nařízení.

   Pokud jde o kontext, zavádí nařízení č. 1393/2007, přijaté na základě čl. 61 písm. c) ES, jak je uvedeno v jeho prvním bodě odůvodnění, mechanismus doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních uvnitř Společenství za účelem postupného vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

   Z tohoto hlediska je podle bodu 2 odůvodnění tohoto nařízení jeho cílem zdokonalení a urychlení zasílání soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech za účelem posílení řádného fungování vnitřního trhu.

   S ohledem v legislativní úpravu předcházející nařízení č. 1393/2007, a konkrétně souvislost s vývojem v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech, do níž toto nařízení spadá, tak musí být pojem „mimosoudní písemnost“ ve smyslu článku 16 nařízení č. 1393/2007 vykládán tak, že zahrnuje jak dokumenty vyhotovené nebo ověřené veřejným orgánem nebo úřední osobou, tak soukromé písemnosti, jejichž formální zaslání jejich příjemci se sídlem v zahraničí je nezbytné k uplatnění, prokázání nebo ochraně práva nebo právního nároku v občanské nebo obchodní věci.

   Zasílání takových soukromých písemností do zahraničí prostřednictvím mechanismu doručování zavedeného nařízením č. 1393/2007 totiž rovněž přispívá k posílení řádného fungování vnitřního trhu v oblasti spolupráce ve věcech občanských a obchodních a k postupnému vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v rámci Evropské unie.

   (viz body 35–38, 44–46 a výrok 1)

3.  Nařízení č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení č. 1348/2000 musí být vykládáno v tom smyslu, že doručování mimosoudní písemnosti v souladu s postupem zavedeným tímto nařízením je přípustné i v případě, že žalobce již uskutečnil první doručení této písemnosti způsobem zasílání, který není upraven uvedeným nařízením či jedním z dalších způsobů zasílání zavedených tímto nařízením.

   Pokud jde totiž zaprvé o případ, v němž žalobce provedl první doručení způsobem, který není upraven v nařízení č. 1393/2007, stanoví posledně uvedené nařízení pouze dva případy, kdy je doručení písemnosti mezi členskými státy vyňato z jeho působnosti a nelze jej vykonat prostředky zavedenými tímto nařízením, a sice pokud bydliště nebo obvyklý pobyt osoby, které je písemnost určena, není známo, nebo pokud tato osoba označila zplnomocněného zástupce ve státě, kde soudní řízení probíhá. Uvedené nařízení tak nestanoví žádnou další výjimku z využití prostředků stanovených pro zasílání mimosoudní písemnosti mezi členskými státy v případě, že žalobce již předtím doručil tutéž písemnost prostřednictvím jiného způsobu, než jaké jsou upraveny tímto nařízením.

   Pokud jde zadruhé o důsledky případu, v němž žalobce provedl první doručení v souladu se způsoby zavedenými nařízením č. 1393/2007, stanoví toto nařízení taxativním způsobem různé způsoby zasílání, které se použijí na doručování mimosoudních písemností podle jeho článku 16. Totéž nařízení nicméně nezavedlo hierarchii mezi různými způsoby zasílání, které stanoví. Kromě toho, za účelem zaručení rychlého plnění přeshraničního zasílání dotčených písemností uvedené nařízení neukládá odesílajícím subjektům nebo přijímajícím subjektům ani diplomatickým nebo konzulárním zástupcům ani ministerským úředníkům nebo jiným příslušným osobám přijímajícího státu povinnost ověřit vhodnost či relevanci důvodů, proč žalobce provádí doručování písemnosti prostřednictvím zavedených způsobů zasílání. Z toho vyplývá, že v oblasti doručování mimosoudních písemností si může žalobce nejen zvolit jeden či druhý prostředek zasílání zavedený nařízením č. 1393/2007, ale i využít současně nebo následně dva nebo několik těchto způsobů, které považuje s přihlédnutím k okolnostem projednávaného případu za nejpřijatelnější nebo nejvhodnější.

   (viz body 49, 51, 52, 54, 57–59, 61 a výrok 2)

4.  Článek 16 nařízení č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení č. 1348/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že jsou-li splněny podmínky použití tohoto článku, není nutno ověřovat v každém jednotlivém případě, že doručování mimosoudní písemnosti má přeshraniční dopad a je nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu.

   Pokud jde totiž zaprvé o přeshraniční dopad, je nařízení č. 1393/2007 opatřením, které podle čl. 61 písm. c) ES a článku 65 ES spadá do oblasti působnosti justiční spolupráce ve věcech občanských, které má právě takový dopad.

   Článek 1 odst. 1 uvedeného nařízení tak výslovně stanoví, že s výhradou vyloučených oblastí se toto nařízení použije na občanské a obchodní věci, kdy musí být soudní nebo mimosoudní písemnost zaslána „z jednoho členského státu do druhého“ za účelem doručení v druhém členském státě.

   Vzhledem k tomu, že přeshraniční dopad zasílání soudní písemnosti nebo mimosoudní písemnosti představuje objektivní podmínku použitelnosti nařízení č. 1393/2007, musí být považován za podmínku, kterou je vždy nutno splnit, jestliže doručování takové písemnosti spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, a doručení se tak musí uskutečnit v souladu se systémem zavedeným tímto nařízením.

   Pokud jde zadruhé o řádné fungování vnitřního trhu, to představuje, jak vyplývá z druhého bodu odůvodnění nařízení č. 1393/2007, základní cíl mechanismu doručování stanoveného tímto nařízením.

   Vzhledem k tomu, že všechny způsoby zasílání soudních a mimosoudních písemnosti stanovené uvedeným nařízením byly zavedeny výslovně za účelem splnění uvedeného cíle, je v tomto kontextu legitimní mít za to, že jakmile jsou podmínky použití těchto způsobů splněny, přispívá doručování takových písemností nutně k řádnému fungování vnitřního trhu.

   (viz body 63–67, 69 a výrok 3)