Věc C‑144/14

Cabinet Medical Veterinar Dr. Tomoiagă Andrei

v.

Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Cluj Napoca prin Administrația Județeană a Finanțelor Publice Maramureș

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Maramureș)

„Řízení o předběžné otázce — Daň z přidané hodnoty (DPH) — Směrnice 2006/112/ES — Články 273 a 287 — Povinnost z moci úřední identifikovat osobu povinnou k dani pro účely DPH — Zdanitelná povaha služeb veterinárního lékařství — Zásada právní jistoty — Zásada ochrany legitimního očekávání“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 9. července 2015

1. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Poskytování služeb – Veterinární péče – Zvláštní režim osvobození od daně – Překročení maximální částky pro osvobození od daně a předmět daně – Povinnost z moci úřední identifikovat osobu povinnou k dani – Neexistence

   (Směrnice Rady 2006/112, čl. 213 odst. 1, čl. 214 odst. 1, čl. 250 odst. 1, články 273 a 287)

2. Právo Evropské unie – Zásady – Právní jistota – Rozsah

3. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Poskytování služeb – Rekvalifikace plnění veterinární služby osvobozeného od daně na činnost podléhající dani z přidané hodnoty – Přípustnost s ohledem na zásadu právní jistoty – Absence systematického uplatňování této daně ze strany vnitrostátních orgánů – Přípustnost s ohledem na zásadu ochrany legitimního očekávání – Ověření vnitrostátním soudem

   (Směrnice Rady 2006/112, články 273 a 287)

4. Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá správním orgánem

1.  Článek 273 první pododstavec směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice 2009/162, neukládá členským státům povinnost identifikovat z moci úřední osobu povinnou k dani za účelem výběru daně z přidané hodnoty pouze na základě jiných daňových přiznání, než jsou ta, která se týkají této daně, třebaže by bylo možné na jejich základě konstatovat, že tato osoba povinná k dani překročila maximální částku pro účely osvobození od uvedené daně.

   I když mají členské státy povinnost ověřovat daňová přiznání osob povinných k dani, jejich účetní výkazy a další relevantní dokumenty a vypočíst a vybrat splatnou daň, je na prvním místě na osobě povinné k dani, aby podle čl. 213 odst. 1 této směrnice oznámila zahájení, změnu nebo ukončení činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani. Mimoto členské státy mají určitý prostor pro uvážení při přijímání opatření k zajištění identifikace osob povinných k dani pro účely daně z přidané hodnoty. Zadruhé členské státy musí zajistit dodržování povinností, kterým podléhají osoby povinné k dani, a v tomto ohledu požívají jisté volnosti, zejména co se týče způsobu využití prostředků, kterými disponují.

   Z toho vyplývá, že směrnice 2006/112 členským státům neukládá povinnost přijmout legislativní a správní opatření k zajištění toho, aby při správě jiných daňových přiznání, než jsou ta, která se týkají daně z přidané hodnoty, bylo simultánně ověřováno dodržování povinností daňového poplatníka souvisejících s touto daní, když taková přiznání ostatně nutně neobsahují všechny údaje, které mohou být poskytnuty v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty podle čl. 250 odst. 1 směrnice 2006/112 a jsou nezbytné ke stanovení této daně.

   (viz body 26, 28–31, výrok 1)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 34, 35)

3.  Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání nebrání tomu, aby správce daně rozhodl, že služby veterinárního lékařství podléhají dani z přidané hodnoty, a to v důsledku odstranění plnění ze seznamu plnění, která jsou osvobozena od daně z přidané hodnoty, vychází-li toto rozhodnutí z jasných pravidel a praxe tohoto správce nemohla u opatrného a obezřetného hospodářského subjektu vzbudit důvodné očekávání neuplatňování této daně na takové služby, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

   Pouhá okolnost, že správce daně v průběhu promlčecí doby překvalifikuje dané plnění na ekonomickou činnost podléhající dani z přidané hodnoty, totiž nemůže sama o sobě narušit tuto zásadu.

   Kromě toho, pokud jde o zásadu ochrany legitimního očekávání, skutečnost, že vnitrostátní daňové orgány systematicky nepodrobovaly služby veterinárního lékařství dani z přidané hodnoty poté, co byla zmínka o veterinární péči odstraněna ze seznamu plnění osvobozených od daně z přidané hodnoty, nemůže, vyjma zcela zvláštních okolností, a priori postačovat k tomu, aby u běžně opatrného a obezřetného hospodářského subjektu vzbudila důvodné očekávání neuplatňování této daně na takové služby, když má uvedená daň obecnou působnost a služby veterinárního lékařství byly ze seznamu plnění osvobozených od daně odstraněny.

   (viz body 41, 46, 48, výrok 2)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 43, 44)