Věc C‑143/14

TMK Europe GmbH

v.

Hauptzollamt Frankfurt (Oder)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Berlin-Brandenburg)

„Řízení o předběžné otázce — Dumping — Dovoz některých trubek ze železa nebo oceli — Nařízení (ES) č. 384/96 — Článek 3 odst. 7 — Újma způsobená výrobnímu odvětví — Známé činitele — Příčinná souvislost — Nezohlednění šetření týkajícího se protisoutěžních praktik podniků Společenství působících v dotyčném odvětví — Nařízení (ES) č. 2320/97 — Platnost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 16. dubna 2015

1. Námitka protiprávnosti – Incidenční charakter – Zpochybnění legality antidumpingového nařízení před vnitrostátním soudem subjektem majícím právo podat žalobu na neplatnost proti tomuto nařízení, kterého však nevyužil – Nemožnost incidenčně namítat neplatnost antidumpingového nařízení

   [Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES a čl. 234 písm. b) ES]

2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Nařízení, kterým se ukládají antidumpingová cla – Výrobci a vývozci ze třetích zemí – Dovozci a subjekty ze Společenství vstupující do zvláštních vztahů s výrobci

   (Článek 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 5, 6 a 7)

3. Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Otázka týkající se platnosti nařízení, které nebylo napadeno na základě článku 230 SE – Žaloba podaná v původním řízení společností, která zjevně nebyla aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost – Přípustnost

   [Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES a čl. 234 písm. b) ES]

4. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma – Posuzovací pravomoc orgánů – Prokázání příčinné souvislosti – Povinnosti orgánů – Zohlednění faktorů nesouvisejících s dumpingem – Vliv takových faktorů na prokázání příčinné souvislosti

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 5, 6 a 7 a č. 2320/97)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 18)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 19–22)

3.  Obecná zásada, jejímž cílem je zaručit, aby každá osoba měla možnost napadnout akt Společenství, jenž je základem rozhodnutí v její neprospěch, nijak nebrání tomu, aby se nařízení stalo konečným vůči jednotlivci, ve vztahu ke kterému je třeba jej považovat za individuální rozhodnutí a který mohl bez jakékoliv pochybnosti požadovat jeho zrušení na základě článku 230 ES, což tomuto jednotlivci brání namítat před vnitrostátním soudem protiprávnost tohoto nařízení.

   Avšak, co se týče ochrany před dumpingovými praktiky, podnik, který není dostatečně propojen s vyvážejícími podniky a jehož situace není natolik zvláštní, že by jej vymezovala ve vztahu ke všem ostatním hospodářským subjektům tak, aby bylo možné jej považovat za bezprostředně a osobně dotčený ve smyslu článku 230 ES nařízením o uložení konečného antidumpingového cla, může vznést námitku protiprávnosti takového nařízení před vnitrostátními soudy, pokud je toto nařízení základem rozhodnutí v jeho neprospěch. Za těchto podmínek není totiž vnitrostátní soud vázán konečnou povahou antidumpingového cla.

   (viz body 18, 26, 29)

4.  V oblasti opatření obchodní ochrany mají unijní orgány při určení činitelů, které způsobují újmu výrobnímu odvětví Společenství, povinnost zkoumat, zda je újma, kterou hodlají zohlednit, skutečně důsledkem dumpingových dovozů, a ponechat stranou jakoukoli újmu plynoucí z jiných činitelů, zejména pak z vlastního jednání výrobců ve Společenství. Rovněž jim přísluší ověřit, že újma přičitatelná těmto jiným činitelům není zohledněná při zjišťování újmy ve smyslu čl. 3 odst. 7 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství a že uložené antidumpingové clo v důsledku toho nepřekračuje to, co je nezbytné k odstranění újmy způsobené dumpingovými dovozy.

   Ovšem jestliže v okamžiku, kdy bylo přijato nařízení č. 2320/97 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli pocházejících z Maďarska, Polska, Ruska, České republiky, Rumunska a Slovenské republiky, zrušení nařízení (EHS) č. 1189/93 a o zastavení řízení týkajícího se těchto dovozů z Chorvatské republiky, ještě nebylo přijato rozhodnutí Komise o případném jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže podniků ze Společenství, které působí na stejném trhu jako je trh, které toto nařízení mělo chránit, nelze považovat toto rozhodnutí Komise za známého činitele ve smyslu čl. 3 odst. 7 základního nařízení č. 384/96, kterého měla Rada při zjišťování újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství zohlednit za účelem odůvodnění antidumpingového opatření. Ostatně čistě přípravná povaha šetření, o kterém Komise rozhodla a které se týkalo případného porušení pravidel hospodářské soutěže, brání tomu, aby jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže mohlo být přinejmenším do ukončení tohoto šetření považováno za prokázané a způsobující újmu výrobnímu odvětví Společenství.

   (viz body 35–41, 43–45)