Access to European Union law
<a href="https://eur-lex.europa.eu/content/help/eurlex-content/experimental-features.html" target="_blank">More about the experimental features corner</a>
Choose the experimental features you want to try
EUR-Lex
Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

You are here
Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search

Document 62013TJ0461

    Španělsko v. Komise

    Věc T‑461/13

    Španělské království

    v.

    Evropská komise

    „Státní podpory — Digitální televizní vysílání — Podpora na zavedení digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech ve Španělsku — Rozhodnutí, kterým se podpory prohlašují za zčásti slučitelné a zčásti neslučitelné s vnitřním trhem — Pojem „podnik“ — Hospodářská činnost — Zvýhodnění — Služba obecného hospodářského zájmu — Narušení hospodářské soutěže — Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU — Povinnost řádné péče — Přiměřená lhůta — Právní jistota — Rovné zacházení — Proporcionalita — Subsidiarita — Právo na informace“

    Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 26. listopadu 2015

    1. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Adresáti – Podniky – Pojem – Výkon hospodářské činnosti – Zavedení, údržba a provozování sítě digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech – Existence trhu – Neexistence výkonu výsad veřejné moci – Zahrnutí

      (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    2. Podpory poskytované státy – Pojem – Opatření k vyrovnání nákladů na úkoly prováděné podnikem v oblasti veřejných služeb – První podmínka stanovená rozsudkem Altmark – Jasně definované povinnosti veřejné služby – Neexistence podniku-příjemce skutečně pověřeného plněním povinností veřejné služby – Zahrnutí pod pojem – Selhání trhu – Nedostatečná skutečnost ke konstatování existence služby obecného hospodářského zájmu

      (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    3. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení

      (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    4. Podpory poskytované státy – Narušení hospodářské soutěže – Platformy satelitního a pozemního vysílání pro poskytování služeb digitálního televizního vysílání – Oblast spadající do odvětví, v němž panuje hospodářská soutěž

      (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    5. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Meze

      (Článek 107 odst. 3 SFEU)

    6. Podpory poskytované státy – Posouzení prováděné Komisí – Celkové posouzení režimu podpor – Přípustnost

      (Článek 107 odst. 3 SFEU a článek 108 SFEU)

    7. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor

      (Články 107 SFEU a 296 SFEU)

    8. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis žalobních důvodů

      [Článek 263 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

    9. Právo Evropské unie – Obecné právní zásady – Právo na řádnou správu – Pečlivé a nestranné vyřizování věcí – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor

    10. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Zohlednění situace existující v okamžiku přijetí opatření

      (Článek 107 odst. 3 SFEU)

    11. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ohledně státního opatření – Předběžná povaha posouzení provedeného Komisí

      (Článek 108 odst. 3 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 6 odst. 1)

    12. Podpory poskytované státy – Posouzení prováděné Komisí – Zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Maximální lhůta dvou měsíců – Nepoužitelnost v případě neoznámené podpory – Povinnost dokončit v přiměřené lhůtě jak předběžný přezkum, tak formální vyšetřovací řízení – Posouzení in concreto

      (Článek 108 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 4 odst. 5, čl. 7 odst. 6 a čl. 13 odst. 2)

    13. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Porušení zásady právní jistoty – Neexistence

    14. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým konstatuje neslučitelnost podpory s vnitřním trhem a nařizuje její vrácení – Možnost Komise přenechat vnitrostátním orgánům výpočet přesné částky k vrácení – Povinnost spolupráce mezi Komisí a členským státem v případě, že členský stát čelí potížím – Rozsah

      (Článek 4 odst. 3 SEU; články 107 SFEU a 108 SFEU; nařízení Rady č. 994/98, článek 2, a nařízení Rady č. 659/1999, článek 14; nařízení Komise č. 1998/2006)

    15. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Obnovení předchozího stavu – Porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení – Neexistence

      (Článek 108 SFEU)

    16. Podpory poskytované státy – Posouzení prováděné Komisí – Výlučná pravomoc – Posouzení slučitelnosti podpory s vnitřním trhem – Soudní přezkum – Porušení zásady subsidiarity – Neexistence

      (Článek 5 odst. 3 SEU; čl. 107 odst. 3 SFEU a článek 108 SFEU)

    1.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 35–46)

    2.

    V oblasti státních podpor platí, že podle prvního kritéria stanoveného rozsudkem Altmark musí být podnik, který je příjemcem vyrovnání, skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány.

    Členské státy sice mají široký prostor pro uvážení při vymezení toho, co považují za službu obecného hospodářského zájmu (SOHZ), avšak toto oprávnění není neomezené a nemůže být vykonáváno svévolně pouze s cílem vyhnout se použití pravidel hospodářské soutěže na určité odvětví. Aby totiž bylo možné danou službu kvalifikovat jako SOHZ, musí s ní být spojen obecný hospodářský zájem vykazující zvláštní znaky oproti zájmu, jaký je spojen s jinými činnostmi hospodářského života.

    V tomto ohledu platí, že rozsah, v jakém Tribunál přezkoumává posouzení Komise, bere nutně v úvahu skutečnost, že definování určité služby členským státem jako SOHZ může být Komisí zpochybněno pouze v případě zjevného pochybení. V rámci tohoto přezkumu je nicméně třeba se přesvědčit, zda jsou dodržena určitá minimální kritéria, tj. mimo jiné že je dán akt veřejné moci, který pověřuje dotyčné provozovatele úkolem SOHZ, jakož i univerzální a závazná povaha tohoto úkolu.

    Pokud jde o plnění povinností veřejné služby, sama skutečnost, že je určitá služba označena jako služba obecného zájmu ve vnitrostátním právu, neznamená, že každý provozovatel, který ji zajišťuje, je pověřen plněním povinností veřejné služby jasně definovaných ve smyslu rozsudku Altmark. Kvalifikace určité služby jako SOHZ ve smyslu uvedeného rozsudku totiž vyžaduje, aby odpovědnost za její provozování byla udělena určitým podnikům.

    V tomto ohledu platí, že v případě uzavření veřejnoprávních smluv mezi veřejnou správou a provozovateli sice může pověření k plnění veřejné služby vyplývat ze smluvních aktů, jestliže pocházejí od veřejné moci a jsou závazné, což platí a fortiori, pokud takové akty konkrétně upravují povinnosti uložené právními předpisy, avšak služba nemá automaticky a bez dalšího upřesnění od dotyčných orgánů charakter SOHZ ve smyslu rozsudku Altmark jen proto, že je předmětem veřejnoprávní smlouvy.

    Konečně skutečnost, že došlo k selhání trhu, nestačí k tomu, aby bylo možné konstatovat, že se jedná o SOHZ.

    (viz body 53, 61–63, 67, 71, 78)

    3.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 88, 89)

    4.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 92)

    5.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 98–100)

    6.

    V případě režimu podpor se Komise může omezit na prostudování charakteristik dotčeného režimu, aby v odůvodnění rozhodnutí posoudila, zda je tento režim vhodný k dosažení jednoho z cílů uvedených v čl. 107 odst. 3 SFEU. Komise tak není povinna v rozhodnutí, které se týká takového režimu, provést analýzu podpory poskytnuté v každém jednotlivém případě na základě takového režimu. Individuální situaci každého dotčeného podniku je třeba ověřovat pouze ve stadiu navracení podpor.

    Pokud totiž Komise obecným a abstraktním způsobem rozhodne o režimu státních podpor, který prohlásí za neslučitelný s vnitřním trhem, a nařídí navrácení částek přijatých v rámci tohoto režimu, členskému státu přísluší ověřit individuální situaci každého podniku dotčeného takovým procesem navracení.

    Z toho vyplývá, že když Komise zkoumá režim podpor, může se omezit na analýzu vzorku případů uplatnění uvedeného režimu a není povinna zkoumat všechny případy jeho uplatnění.

    (viz body 104, 105, 134, 163)

    7.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 110)

    8.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 115)

    9.

    V oblasti státních podpor vyžaduje zásada řádné správy pečlivý a nestranný přezkum dotčeného opatření ze strany Komise. V tomto ohledu nemůže případné zpoždění v předání dokumentů samo o sobě a bez dalších skutečností vést ke zpochybnění objektivity a nestrannosti Komise.

    (viz body 116, 144)

    10.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 124, 127, 147, 148)

    11.

    Z článku 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU], vyplývá, že posouzení provedené Komise v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ohledně opatření, jež může představovat státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, je nezbytně předběžné povahy.

    Z toho vyplývá, že od Komise nelze vyžadovat, aby ve svém oznámení o zahájení tohoto řízení předložila úplný rozbor podpory. Mimoto fáze zkoumání podle čl. 108 odst. 2 SFEU má umožnit Komisi, aby získala úplné informace o všech okolnostech věci. Z toho vyplývá, že nezmiňuje-li se rozhodnutí o zahájení řízení o určitých okolnostech, neznamená to, že lze řízení vedené Komisí považovat za vnitřně rozporné.

    (viz bod 132)

    12.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 138–141)

    13.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 158)

    14.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 160, 162–164)

    15.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 168–171, 175–179)

    16.

    V oblasti státních podpor platí, že posuzování slučitelnosti státní podpory s vnitřním trhem spadá do výlučné pravomoci Komise, a to pod dohledem unijního soudu, takže Komise při posuzování slučitelnosti podpory neporušuje zásadu subsidiarity. Podle čl. 5 odst. 3 SEU se totiž tato zásada uplatní pouze v oblastech, které nespadají do výlučné pravomoci Unie.

    (viz bod 182)
    Top

    Věc T‑461/13

    Španělské království

    v.

    Evropská komise

    „Státní podpory — Digitální televizní vysílání — Podpora na zavedení digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech ve Španělsku — Rozhodnutí, kterým se podpory prohlašují za zčásti slučitelné a zčásti neslučitelné s vnitřním trhem — Pojem „podnik“ — Hospodářská činnost — Zvýhodnění — Služba obecného hospodářského zájmu — Narušení hospodářské soutěže — Článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU — Povinnost řádné péče — Přiměřená lhůta — Právní jistota — Rovné zacházení — Proporcionalita — Subsidiarita — Právo na informace“

    Shrnutí – rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 26. listopadu 2015

    1. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Adresáti – Podniky – Pojem – Výkon hospodářské činnosti – Zavedení, údržba a provozování sítě digitálního pozemního televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech – Existence trhu – Neexistence výkonu výsad veřejné moci – Zahrnutí

      (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    2. Podpory poskytované státy – Pojem – Opatření k vyrovnání nákladů na úkoly prováděné podnikem v oblasti veřejných služeb – První podmínka stanovená rozsudkem Altmark – Jasně definované povinnosti veřejné služby – Neexistence podniku-příjemce skutečně pověřeného plněním povinností veřejné služby – Zahrnutí pod pojem – Selhání trhu – Nedostatečná skutečnost ke konstatování existence služby obecného hospodářského zájmu

      (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    3. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení

      (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    4. Podpory poskytované státy – Narušení hospodářské soutěže – Platformy satelitního a pozemního vysílání pro poskytování služeb digitálního televizního vysílání – Oblast spadající do odvětví, v němž panuje hospodářská soutěž

      (Článek 107 odst. 1 SFEU)

    5. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Meze

      (Článek 107 odst. 3 SFEU)

    6. Podpory poskytované státy – Posouzení prováděné Komisí – Celkové posouzení režimu podpor – Přípustnost

      (Článek 107 odst. 3 SFEU a článek 108 SFEU)

    7. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor

      (Články 107 SFEU a 296 SFEU)

    8. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis žalobních důvodů

      [Článek 263 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

    9. Právo Evropské unie – Obecné právní zásady – Právo na řádnou správu – Pečlivé a nestranné vyřizování věcí – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor

    10. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Zohlednění situace existující v okamžiku přijetí opatření

      (Článek 107 odst. 3 SFEU)

    11. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ohledně státního opatření – Předběžná povaha posouzení provedeného Komisí

      (Článek 108 odst. 3 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 6 odst. 1)

    12. Podpory poskytované státy – Posouzení prováděné Komisí – Zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Maximální lhůta dvou měsíců – Nepoužitelnost v případě neoznámené podpory – Povinnost dokončit v přiměřené lhůtě jak předběžný přezkum, tak formální vyšetřovací řízení – Posouzení in concreto

      (Článek 108 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 4 odst. 5, čl. 7 odst. 6 a čl. 13 odst. 2)

    13. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Porušení zásady právní jistoty – Neexistence

    14. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým konstatuje neslučitelnost podpory s vnitřním trhem a nařizuje její vrácení – Možnost Komise přenechat vnitrostátním orgánům výpočet přesné částky k vrácení – Povinnost spolupráce mezi Komisí a členským státem v případě, že členský stát čelí potížím – Rozsah

      (Článek 4 odst. 3 SEU; články 107 SFEU a 108 SFEU; nařízení Rady č. 994/98, článek 2, a nařízení Rady č. 659/1999, článek 14; nařízení Komise č. 1998/2006)

    15. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Obnovení předchozího stavu – Porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení – Neexistence

      (Článek 108 SFEU)

    16. Podpory poskytované státy – Posouzení prováděné Komisí – Výlučná pravomoc – Posouzení slučitelnosti podpory s vnitřním trhem – Soudní přezkum – Porušení zásady subsidiarity – Neexistence

      (Článek 5 odst. 3 SEU; čl. 107 odst. 3 SFEU a článek 108 SFEU)

    1.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 35–46)

    2.

    V oblasti státních podpor platí, že podle prvního kritéria stanoveného rozsudkem Altmark musí být podnik, který je příjemcem vyrovnání, skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány.

    Členské státy sice mají široký prostor pro uvážení při vymezení toho, co považují za službu obecného hospodářského zájmu (SOHZ), avšak toto oprávnění není neomezené a nemůže být vykonáváno svévolně pouze s cílem vyhnout se použití pravidel hospodářské soutěže na určité odvětví. Aby totiž bylo možné danou službu kvalifikovat jako SOHZ, musí s ní být spojen obecný hospodářský zájem vykazující zvláštní znaky oproti zájmu, jaký je spojen s jinými činnostmi hospodářského života.

    V tomto ohledu platí, že rozsah, v jakém Tribunál přezkoumává posouzení Komise, bere nutně v úvahu skutečnost, že definování určité služby členským státem jako SOHZ může být Komisí zpochybněno pouze v případě zjevného pochybení. V rámci tohoto přezkumu je nicméně třeba se přesvědčit, zda jsou dodržena určitá minimální kritéria, tj. mimo jiné že je dán akt veřejné moci, který pověřuje dotyčné provozovatele úkolem SOHZ, jakož i univerzální a závazná povaha tohoto úkolu.

    Pokud jde o plnění povinností veřejné služby, sama skutečnost, že je určitá služba označena jako služba obecného zájmu ve vnitrostátním právu, neznamená, že každý provozovatel, který ji zajišťuje, je pověřen plněním povinností veřejné služby jasně definovaných ve smyslu rozsudku Altmark. Kvalifikace určité služby jako SOHZ ve smyslu uvedeného rozsudku totiž vyžaduje, aby odpovědnost za její provozování byla udělena určitým podnikům.

    V tomto ohledu platí, že v případě uzavření veřejnoprávních smluv mezi veřejnou správou a provozovateli sice může pověření k plnění veřejné služby vyplývat ze smluvních aktů, jestliže pocházejí od veřejné moci a jsou závazné, což platí a fortiori, pokud takové akty konkrétně upravují povinnosti uložené právními předpisy, avšak služba nemá automaticky a bez dalšího upřesnění od dotyčných orgánů charakter SOHZ ve smyslu rozsudku Altmark jen proto, že je předmětem veřejnoprávní smlouvy.

    Konečně skutečnost, že došlo k selhání trhu, nestačí k tomu, aby bylo možné konstatovat, že se jedná o SOHZ.

    (viz body 53, 61–63, 67, 71, 78)

    3.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 88, 89)

    4.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 92)

    5.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 98–100)

    6.

    V případě režimu podpor se Komise může omezit na prostudování charakteristik dotčeného režimu, aby v odůvodnění rozhodnutí posoudila, zda je tento režim vhodný k dosažení jednoho z cílů uvedených v čl. 107 odst. 3 SFEU. Komise tak není povinna v rozhodnutí, které se týká takového režimu, provést analýzu podpory poskytnuté v každém jednotlivém případě na základě takového režimu. Individuální situaci každého dotčeného podniku je třeba ověřovat pouze ve stadiu navracení podpor.

    Pokud totiž Komise obecným a abstraktním způsobem rozhodne o režimu státních podpor, který prohlásí za neslučitelný s vnitřním trhem, a nařídí navrácení částek přijatých v rámci tohoto režimu, členskému státu přísluší ověřit individuální situaci každého podniku dotčeného takovým procesem navracení.

    Z toho vyplývá, že když Komise zkoumá režim podpor, může se omezit na analýzu vzorku případů uplatnění uvedeného režimu a není povinna zkoumat všechny případy jeho uplatnění.

    (viz body 104, 105, 134, 163)

    7.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 110)

    8.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 115)

    9.

    V oblasti státních podpor vyžaduje zásada řádné správy pečlivý a nestranný přezkum dotčeného opatření ze strany Komise. V tomto ohledu nemůže případné zpoždění v předání dokumentů samo o sobě a bez dalších skutečností vést ke zpochybnění objektivity a nestrannosti Komise.

    (viz body 116, 144)

    10.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 124, 127, 147, 148)

    11.

    Z článku 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU], vyplývá, že posouzení provedené Komise v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ohledně opatření, jež může představovat státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, je nezbytně předběžné povahy.

    Z toho vyplývá, že od Komise nelze vyžadovat, aby ve svém oznámení o zahájení tohoto řízení předložila úplný rozbor podpory. Mimoto fáze zkoumání podle čl. 108 odst. 2 SFEU má umožnit Komisi, aby získala úplné informace o všech okolnostech věci. Z toho vyplývá, že nezmiňuje-li se rozhodnutí o zahájení řízení o určitých okolnostech, neznamená to, že lze řízení vedené Komisí považovat za vnitřně rozporné.

    (viz bod 132)

    12.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 138–141)

    13.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 158)

    14.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 160, 162–164)

    15.

    Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 168–171, 175–179)

    16.

    V oblasti státních podpor platí, že posuzování slučitelnosti státní podpory s vnitřním trhem spadá do výlučné pravomoci Komise, a to pod dohledem unijního soudu, takže Komise při posuzování slučitelnosti podpory neporušuje zásadu subsidiarity. Podle čl. 5 odst. 3 SEU se totiž tato zásada uplatní pouze v oblastech, které nespadají do výlučné pravomoci Unie.

    (viz bod 182)
    Top