Věc C‑662/13

Surgicare – Unidades de Saúde SA

v.

Fazenda Pública

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo)

„Řízení o předběžné otázce — DPH — Směrnice 2006/112/ES — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Plnění představující zneužívající praktiky — Vnitrostátní daňové právo — Vnitrostátní zvláštní postup v případě podezření týkajících se existence zneužívajících praktik v daňové oblasti — Zásady efektivity a rovnocennosti“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 12. února 2015

1. Předběžné otázky – Přípustnost – Žádost, která konkrétně neuvádí ustanovení unijního práva, jež vyžadují výklad – Možnost Soudního dvora rozpoznat uvedená ustanovení

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky – Přípustnost – Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce – Uvedení důvodů, které odůvodňují nezbytnost odpovědi na předběžné otázky

   (Článek 267 SFEU)

3. Předběžné otázky – Pravomoc vnitrostátního soudu – Určení právní úpravy použitelné ratione temporis

   (Článek 267 SFEU)

4. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Vnitrostátní právní úprava, která zakazuje odpočet daně z přidané hodnoty v případě podvodu nebo zneužití – Opatření za účelem zabránění narušení hospodářské soutěže a boje proti daňovým únikům – Neexistence unijní právní úpravy v dané oblasti – Použití vnitrostátního práva – Vnitrostátní zvláštní postup v případě podezření týkajících se existence zneužívajících praktik v daňové oblasti – Dodržování zásady rovnocennosti a zásady účinnosti – Posouzení vnitrostátním soudem

   (Směrnice Rady 2006/112, články 273 a 342)

1.  V případě neupřesnění ustanovení unijního práva, o jejichž výklad je žádáno, v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, je věcí Soudního dvora, aby vyvodil ze všech informací předložených předkládajícím soudem, a zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, ta ustanovení unijního práva, která s ohledem na předmět sporu vyžadují výklad.

   (viz bod 17)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 21, 22)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 22)

4.  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání předchozímu a povinnému použití vnitrostátního správního postupu, pokud má správce daně podezření na existenci praktiky, jíž je obcházen zákon, jestliže podmínky uvedeného postupu nejsou méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva, a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právním řádem. Tak tomu je v případě předchozího postupu, který je na jedné straně pro osobu podezřelou z obcházení zákona příznivý, neboť jeho cílem je zaručit dodržování určitých základních práv, zejména práva být vyslechnut, a na druhé straně není sám o sobě v rozporu s cílem boje proti daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem a případným zneužíváním, uznaným judikaturou Soudního dvora.

   (viz body 26, 29, 32, 34 a výrok)

Věc C‑662/13

Surgicare – Unidades de Saúde SA

v.

Fazenda Pública

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo)

„Řízení o předběžné otázce — DPH — Směrnice 2006/112/ES — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Plnění představující zneužívající praktiky — Vnitrostátní daňové právo — Vnitrostátní zvláštní postup v případě podezření týkajících se existence zneužívajících praktik v daňové oblasti — Zásady efektivity a rovnocennosti“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 12. února 2015

1. Předběžné otázky — Přípustnost — Žádost, která konkrétně neuvádí ustanovení unijního práva, jež vyžadují výklad — Možnost Soudního dvora rozpoznat uvedená ustanovení

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky — Přípustnost — Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce — Uvedení důvodů, které odůvodňují nezbytnost odpovědi na předběžné otázky

   (Článek 267 SFEU)

3. Předběžné otázky — Pravomoc vnitrostátního soudu — Určení právní úpravy použitelné ratione temporis

   (Článek 267 SFEU)

4. Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Vnitrostátní právní úprava, která zakazuje odpočet daně z přidané hodnoty v případě podvodu nebo zneužití — Opatření za účelem zabránění narušení hospodářské soutěže a boje proti daňovým únikům — Neexistence unijní právní úpravy v dané oblasti — Použití vnitrostátního práva — Vnitrostátní zvláštní postup v případě podezření týkajících se existence zneužívajících praktik v daňové oblasti — Dodržování zásady rovnocennosti a zásady účinnosti — Posouzení vnitrostátním soudem

   (Směrnice Rady 2006/112, články 273 a 342)

1.  V případě neupřesnění ustanovení unijního práva, o jejichž výklad je žádáno, v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, je věcí Soudního dvora, aby vyvodil ze všech informací předložených předkládajícím soudem, a zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, ta ustanovení unijního práva, která s ohledem na předmět sporu vyžadují výklad.

   (viz bod 17)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 21, 22)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 22)

4.  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání předchozímu a povinnému použití vnitrostátního správního postupu, pokud má správce daně podezření na existenci praktiky, jíž je obcházen zákon, jestliže podmínky uvedeného postupu nejsou méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva, a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právním řádem. Tak tomu je v případě předchozího postupu, který je na jedné straně pro osobu podezřelou z obcházení zákona příznivý, neboť jeho cílem je zaručit dodržování určitých základních práv, zejména práva být vyslechnut, a na druhé straně není sám o sobě v rozporu s cílem boje proti daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem a případným zneužíváním, uznaným judikaturou Soudního dvora.

   (viz body 26, 29, 32, 34 a výrok)