Věc C‑657/13

Verder LabTec GmbH & Co. KG

v.

Finanzamt Hilden

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf)

„Řízení o předběžné otázce — Daně — Svoboda usazování — Článek 49 SFEU — Omezení — Rozložení výběru daně ze skrytých rezerv — Zachování rozdělení daňových pravomocí mezi členské státy — Přiměřenost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. května 2015

1. Předběžné otázky — Přípustnost — Meze — Hypotetické otázky

   (Článek 267 SFEU)

2. Svoboda usazování — Ustanovení Smlouvy — Působnost

   (Článek 49 SFEU)

3. Svoboda usazování — Omezení — Daňové právní předpisy — Převod majetku společnosti nacházející se na území dotyčného členského státu do jiného členského státu — Vnitrostátní právní úprava, podle níž dojde k odhalení skrytých rezerv souvisejících s tímto majetkem a výběru daně z příslušných kapitálových zisků rozloženému do deseti ročních splátek — Nepřípustnost — Odůvodnění — Zachování rozdělení daňových pravomocí mezi členské státy — Podmínka — Přiměřenost

   (Článek 49 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 29, 30)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 32–35)

3.  Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání daňové právní úpravě členského státu, podle níž v případě převodu majetku společnosti nacházející se na území tohoto členského státu na stálou provozovnu této společnosti nacházející se na území jiného členského státu dojde k odhalení skrytých rezerv souvisejících s tímto majetkem, které vznikly na území prvně uvedeného členského státu, zdanění příslušných kapitálových zisků a výběru daně z těchto kapitálových zisků rozloženému do deseti ročních splátek.

   Je pravda, že taková daňová právní úprava představuje omezení svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU, jelikož k odhalení uvedených skrytých rezerv a zdanění příslušných kapitálových zisků nedochází při podobném převodu v rámci území státu, kdy jsou tyto skryté rezervy zdaněny až tehdy, když jsou skutečně realizovány.

   Toto omezení však může být objektivně odůvodnitelné naléhavými důvody obecného zájmu uznávanými unijním právem. Uvedená daňová právní úprava je totiž způsobilá zabezpečit zachování rozdělení daňových pravomocí mezi dotyčné členské státy, jelikož se vztahuje na převod majetku na stálou provozovnu nacházející se na území jiného členského státu, než je dotčený členský stát, jejíž příjmy jsou v posledně uvedeném státě osvobozeny od daně.

   Odhalení skrytých rezerv souvisejících s převáděným majetkem, dosažených před tímto převodem v rámci daňové pravomoci dotčeného členského státu, jakož i jejich zdanění mají zajistit zdanění těchto nerealizovaných kapitálových zisků, dosažených v rámci daňové pravomoci tohoto členského státu. Zdanění příjmů souvisejících s uvedeným majetkem, dosažených po takovém převodu, přísluší druhému členskému státu, na jehož území se tato stálá provozovna nachází.

   Výběr daně ze skrytých rezerv rozložený do deseti ročních splátek, namísto okamžitého výběru, představuje opatření přiměřené dosažení cíle zachování rozdělení daňové pravomoci mezi členské státy.

   (viz body 37, 39, 40, 46, 47, 51–53 a výrok)

Věc C‑657/13

Verder LabTec GmbH & Co. KG

v.

Finanzamt Hilden

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf)

„Řízení o předběžné otázce — Daně — Svoboda usazování — Článek 49 SFEU — Omezení — Rozložení výběru daně ze skrytých rezerv — Zachování rozdělení daňových pravomocí mezi členské státy — Přiměřenost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. května 2015

1. Předběžné otázky – Přípustnost – Meze – Hypotetické otázky

   (Článek 267 SFEU)

2. Svoboda usazování – Ustanovení Smlouvy – Působnost

   (Článek 49 SFEU)

3. Svoboda usazování – Omezení – Daňové právní předpisy – Převod majetku společnosti nacházející se na území dotyčného členského státu do jiného členského státu – Vnitrostátní právní úprava, podle níž dojde k odhalení skrytých rezerv souvisejících s tímto majetkem a výběru daně z příslušných kapitálových zisků rozloženému do deseti ročních splátek – Nepřípustnost – Odůvodnění – Zachování rozdělení daňových pravomocí mezi členské státy – Podmínka – Přiměřenost

   (Článek 49 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 29, 30)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 32–35)

3.  Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání daňové právní úpravě členského státu, podle níž v případě převodu majetku společnosti nacházející se na území tohoto členského státu na stálou provozovnu této společnosti nacházející se na území jiného členského státu dojde k odhalení skrytých rezerv souvisejících s tímto majetkem, které vznikly na území prvně uvedeného členského státu, zdanění příslušných kapitálových zisků a výběru daně z těchto kapitálových zisků rozloženému do deseti ročních splátek.

   Je pravda, že taková daňová právní úprava představuje omezení svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU, jelikož k odhalení uvedených skrytých rezerv a zdanění příslušných kapitálových zisků nedochází při podobném převodu v rámci území státu, kdy jsou tyto skryté rezervy zdaněny až tehdy, když jsou skutečně realizovány.

   Toto omezení však může být objektivně odůvodnitelné naléhavými důvody obecného zájmu uznávanými unijním právem. Uvedená daňová právní úprava je totiž způsobilá zabezpečit zachování rozdělení daňových pravomocí mezi dotyčné členské státy, jelikož se vztahuje na převod majetku na stálou provozovnu nacházející se na území jiného členského státu, než je dotčený členský stát, jejíž příjmy jsou v posledně uvedeném státě osvobozeny od daně.

   Odhalení skrytých rezerv souvisejících s převáděným majetkem, dosažených před tímto převodem v rámci daňové pravomoci dotčeného členského státu, jakož i jejich zdanění mají zajistit zdanění těchto nerealizovaných kapitálových zisků, dosažených v rámci daňové pravomoci tohoto členského státu. Zdanění příjmů souvisejících s uvedeným majetkem, dosažených po takovém převodu, přísluší druhému členskému státu, na jehož území se tato stálá provozovna nachází.

   Výběr daně ze skrytých rezerv rozložený do deseti ročních splátek, namísto okamžitého výběru, představuje opatření přiměřené dosažení cíle zachování rozdělení daňové pravomoci mezi členské státy.

   (viz body 37, 39, 40, 46, 47, 51–53 a výrok)