Věc C‑579/13

P

a

S

v.

Commissie Sociale Zekerheid Breda

a

College van Burgemeester en Wethouders van de gemeente Amstelveen

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Centrale Raad van Beroep)

„Řízení o předběžné otázce — Postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty — Směrnice 2003/109/ES — Článek 5 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 — Vnitrostátní právní předpisy ukládající státním příslušníkům třetích zemí, kteří získali postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, povinnost občanské integrace prokazované zkouškou pod sankcí pokuty“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 4. června 2015

Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty — Směrnice 2003/109 — Vnitrostátní právní úprava ukládající státním příslušníkům třetích zemí, kteří získali postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, povinnost občanské integrace prokazované zkouškou pod sankcí pokuty — Přípustnost — Podmínka — Ověření vnitrostátním soudem

(Směrnice Rady 2003/109, čl. 5 odst. 2 a čl. 11 odst. 1)

Směrnice Rady 2003/109 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, a konkrétně její čl. 5 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 nebrání vnitrostátní právní úpravě ukládající státním příslušníkům třetích zemí, kteří již mají postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, povinnost složit zkoušku z občanské integrace pod sankcí pokuty, s výhradou toho, že prováděcí pravidla nesmí ohrozit naplňování cílů sledovaných uvedenou směrnicí, což musí ověřit předkládající soud. Skutečnost, zda postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta bylo získáno před tím, než byla uložena tato povinnost, nebo po jejím uložení, není v tomto ohledu relevantní.

Tím, že článek 5 odst. 2 směrnice 2003/109 členským státům přiznává možnost podmínit získání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta předchozím splněním některých integračních podmínek, v souladu s jejich vnitrostátním právem, totiž nevyžaduje ani nezakazuje členským státům požadovat od státních příslušníků třetích zemí, aby splnili povinnosti integrace po získání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta.

Navíc vzhledem k tomu, že situace státních příslušníků třetích zemí není srovnatelná se situací vlastních státních příslušníků dané země, pokud jde o užitečnost takových integračních opatření, jako je získání znalostí jak jazyka, tak společnosti dané země, skutečnost, že povinnost občanské integrace není uložena vlastním státním příslušníkům dané země, neporušuje právo státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, na stejné zacházení jako se státními příslušníky dotčeného členského státu v souladu s čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/109.

(viz body 35, 38, 42, 43, 56 a výrok)