Věc C‑190/13

Antonio Márquez Samohano

v.

Universitat Pompeu Fabra

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 3 de Barcelona)

„Sociální politika — Směrnice 1999/70/ES — Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS — Univerzity — Externí vyučující — Po sobě jdoucí smlouvy na dobu určitou — Ustanovení 5 bod 1 — Opatření sloužící k předcházení zneužívání po sobě jdoucích smluv na dobu určitou — Pojem ‚objektivní příčiny‘ odůvodňující takovéto smlouvy — Ustanovení 3 — Pojem ‚pracovní smlouvy na dobu neurčitou‘ — Sankce — Nárok na náhradu — Rozdíl v zacházení mezi zaměstnanci se smlouvou na dobu neurčitou“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 13. března 2014

1. Předběžné otázky – Přípustnost – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

2. Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Oblast působnosti – Pracovní smlouva uzavřená na dobu určitou ve veřejném sektoru – Zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou, který byl přijat jako externí vyučující – Zahrnutí

   (Směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 2 bod 1 a ustanovení 3 bod 1)

3. Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Opatření s cílem zabránit zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou – Objektivní důvody ospravedlňující obnovení takových smluv – Použití na po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou ve veřejném sektoru – Vnitrostátní právní úprava umožňující univerzitám prodloužit po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou uzavřené s externími vyučujícími – Neexistence omezení týkajícího se maximální délky a počtu obnovení těchto smluv – Přípustnost – Podmínky – Prodloužení zmíněných smluv s cílem pokrýt dočasné potřeby a dosáhnout legitimního cíle sledovaného sociální politikou – Posouzení vnitrostátním soudem

   (Směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 5)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 35)

2.  Ze samotného znění ustanovení 2 bodu 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, vyplývá, že je rozsah působnosti této rámcové dohody určen široce, a tudíž se vztahuje obecně na „zaměstnance s pracovním poměrem na dobu určitou, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném platnými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi v každém členském státě“. Kromě toho vymezení pojmu „zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou“ ve smyslu rámcové dohody, obsažené v jejím ustanovení 3 bodě 1, zahrnuje všechny zaměstnance a nerozlišuje podle toho, zda jsou zaměstnáni zaměstnavatelem ve veřejném či soukromém sektoru.

   Z toho plyne, že zaměstnanec, jako je externí vyučující univerzity, jehož pracovní smlouva musela být podle předpisů vnitrostátního práva nutně uzavřena na dobu určitou, spadá do působnosti rámcové dohody.

   (viz body 38, 39)

3.  Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je přílohou směrnice Rady 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, je třeba vykládat v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jež univerzitám umožňuje přikročit k prodlužování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou uzavřených s externími vyučujícími, a to bez jakéhokoli omezení, co se týče nejdelší možné celkové doby trvání i nejvyššího možného počtu prodloužení takovýchto smluv, pokud jsou tyto smlouvy ospravedlněny objektivními důvody ve smyslu bodu 1 písm. a) tohoto ustanovení, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Tento soud však rovněž musí konkrétně ověřit, že cílem prodlužování těchto pracovních smluv skutečně bylo pokrýt dočasné potřeby a že výše uvedená právní úprava nebyla ve skutečnosti využita k uspokojení stálých a trvalých potřeb v oblasti náboru vyučujících.

   Z toho plyne, s výhradou ověření, jehož provedení přísluší předkládajícímu soudu, jelikož je výlučně příslušný k výkladu vnitrostátního práva, že tato právní úprava stanoví – v souladu s ustanovením 5 bodem 1 písm. a) rámcové dohody – přesné a konkrétní podmínky, za nichž mohou být uzavírány a prodlužovány pracovní smlouvy na dobu určitou pro účely zaměstnávání externích vyučujících a že odpovídá skutečné potřebě. Takovéto smlouvy jsou podle všeho s to umožnit dosažení sledovaného legitimního cíle sociální politiky spočívajícího v obohacení univerzitního vzdělávání v konkrétních oblastech díky zkušenostem uznávaných odborníků, jelikož tyto smlouvy umožňují zohledňovat vývoj jak odborných znalostí zúčastněných osob, tak potřeb univerzit.

   (viz body 45, 49, 50, 60 a výrok)