Věc C‑183/13

Fazenda Pública

v.

Banco Mais SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo)

„Daně — DPH — Směrnice 77/388/EHS — Článek 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. c) — Článek 19 — Odpočet daně zaplacené na vstupu — Leasingové transakce — Zboží a služby používané pro smíšené účely — Pravidlo pro stanovení výše odpočtu DPH — Odchylný režim — Podmínky“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 10. července 2014

Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Zboží a služby použité zároveň pro plnění, u nichž je daň z přidané hodnoty odpočitatelná, a pro plnění, u nichž odpočitatelná není – Leasingové transakce – Poměrný odpočet daně – Výpočet – Klíč rozdělení odlišný od klíče založeného na obratu – Přípustnost – Podmínka

[Směrnice Rady 77/388, čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. c)]

Článek 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. c) šesté směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát uložil bance, která provozuje mimo jiné leasingovou činnost, povinnost zahrnout do čitatele a do jmenovatele zlomku sloužícího ke stanovení jednotného odpočitatelného podílu pro veškeré zboží a služby používané pro smíšené účely pouze tu část leasingových splátek placených zákazníky na základě leasingových smluv, která odpovídá úrokům, je-li využívání tohoto zboží a těchto služeb spojeno především s financováním a správou uvedených smluv.

Je pravda, že při využití možnosti podle čl. 17 odst. 5 třetího pododstavce písm. c) šesté směrnice odchýlit se od pravidla výpočtu stanoveného touto směrnicí musí každý členský stát respektovat účel a systematiku uvedené směrnice, jakož i zásady, na nichž je založen společný systém daně z přidané hodnoty.

Avšak zaprvé s ohledem na znění čl. 17 odst. 5 třetího pododstavce písm. c) šesté směrnice, zadruhé s ohledem na kontext, ve kterém se toto ustanovení nachází, zatřetí s ohledem na zásadu daňové neutrality a zásadu proporcionality a začtvrté s ohledem na účel čl. 17 odst. 5 třetího pododstavce této směrnice musí každý členský stát, který využije možnosti podle čl. 17 odst. 5 třetího pododstavce písm. c) šesté směrnice, dbát na to, aby způsob výpočtu nároku na odpočet daně umožňoval určit co možná nejpřesněji podíl daně z přidané hodnoty připadající na plnění, u nichž je daň z přidané hodnoty odpočitatelná.

Zásada neutrality, která je společnému systému daně z přidané hodnoty vlastní, totiž vyžaduje, aby způsob, jakým se vypočítává odpočet daně, objektivně odrážel skutečný podíl výdajů na pořízení zboží a služeb používaných pro smíšené účely, který může připadat na plnění, u nichž je daň z přidané hodnoty odpočitatelná.

K tomu účelu šestá směrnice nebrání tomu, aby členské státy použily pro určité plnění namísto metody založené na obratu jinou metodu nebo klíč rozdělení, a to pod podmínkou, že tato metoda zaručí přesnější určení odpočitatelného podílu daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu, než jaké vyplývá z použití metody založené na obratu.

(viz body 27, 30–32, 35 a výrok)