USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

13. prosince 2013

Fabrice Van Oost a další

v.

Evropská komise

„Veřejná služba — Úředníci — Povýšení — Certifikační řízení 2010–2011 — Vyloučení ze seznamu certifikovaných úředníků — Smírné vyřešení sporu z podnětu Soudu — Lhůta pro podání stížnosti — Stížnost podaná po uplynutí lhůty — Pojem ‚omluvitelný omyl‘ — Řádná péče vyžadovaná od běžně informovaného úředníka — Informace získané telefonicky — Důkaz — Nepřípustnost“

Předmět:

Žaloby na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, podané dne 14. listopadu 2012 (v případě F. Van Oosta, M. B. Ibarra de Diego a N. Theodoridise) a 16. listopadu 2012 (v případě M. Hotz), které v podstatě směřují ke zrušení rozhodnutí poradního výboru pro certifikační řízení 2010–2011 o nezapsání jmen žalobců na seznam uchazečů, kteří uspěli u závěrečných zkoušek v rámci školení, které je součástí certifikačního řízení, organizovaného v letech 2010–2011, a návrh na náhradu údajně utrpěné škody.

Rozhodnutí:

Věci F‑137/12, F‑138/12 a F‑139/12 se vyškrtávají z rejstříku Soudu. Účastníci řízení ve věcech F‑137/12, F‑138/12 a F‑139/12 ponesou náklady řízení podle své dohody. Žaloba ve věci F‑141/12 se odmítá jako nepřípustná. Margarita Hotz ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí ve věci F‑141/12.

Shrnutí

Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Prekluze – Omluvitelný omyl – Pojem – Chybné informace poskytnuté správou případně telefonicky – Nedostatek vlivu

(Služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 2; rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a Veřejného ochránce 2002/620, článek 4)

Pojem „omluvitelný omyl“ musí být vykládán restriktivně a může se vztahovat pouze na výjimečné okolnosti, kdy orgány zejména jednaly takovým způsobem, že jejich jednání mohlo samo o sobě nebo v rozhodující míře vyvolat přípustné zmatení u úředníka nebo zaměstnance, který jednal v dobré víře a vynaložil veškerou požadovanou řádnou péči. Tento pojem se uplatní, obdobně jako čl. 91 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie, v rámci pevných lhůt stanovených pro předložení písemností nebo dokumentů samotné správě, včetně stížnosti ve smyslu čl. 90 odst. 2 uvedeného služebního řádu.

Úředník se k prokázání existence omluvitelného omylu nemůže dovolávat telefonického rozhovoru se správou, během něhož mu byly poskytnuty chybné informace ohledně orgánu oprávněného ke jmenování, k němuž zaslal stížnost proti rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu. Jelikož výklad použitelných ustanovení rozhodnutí 2002/620 o zřízení EPSO nevyvolává obtíže, příslušelo dotyčné osobě vynaložit řádnou péči vyžadovanou od běžně informovaného úředníka, a v důsledku toho se řádně informovat o orgánu příslušném k přezkumu stížností.

(viz body 25 až 28 a 30)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 11. listopadu 2008, Speiser v. Parlament, T‑390/07, bod 33; 16. září 2009, Boudová a další v. Komise, T‑271/08 P, bod 72 a citovaná judikatura

Tribunál Evropské unie: 1. dubna 2011, Doherty v. Komise, T‑468/10, bod 29

Soud pro veřejnou službu: 10. května 2011, Barthel a další v. Soudní dvůr, F‑59/10, bod 28

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

13. prosince 2013

Fabrice Van Oost a další

v.

Evropská komise

„Veřejná služba — Úředníci — Povýšení — Certifikační řízení 2010–2011 — Vyloučení ze seznamu certifikovaných úředníků — Smírné vyřešení sporu z podnětu Soudu — Lhůta pro podání stížnosti — Stížnost podaná po uplynutí lhůty — Pojem ‚omluvitelný omyl‘ — Řádná péče vyžadovaná od běžně informovaného úředníka — Informace získané telefonicky — Důkaz — Nepřípustnost“

Předmět:

Žaloby na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, podané dne 14. listopadu 2012 (v případě F. Van Oosta, M. B. Ibarra de Diego a N. Theodoridise) a 16. listopadu 2012 (v případě M. Hotz), které v podstatě směřují ke zrušení rozhodnutí poradního výboru pro certifikační řízení 2010–2011 o nezapsání jmen žalobců na seznam uchazečů, kteří uspěli u závěrečných zkoušek v rámci školení, které je součástí certifikačního řízení, organizovaného v letech 2010–2011, a návrh na náhradu údajně utrpěné škody.

Rozhodnutí:

Věci F‑137/12, F‑138/12 a F‑139/12 se vyškrtávají z rejstříku Soudu. Účastníci řízení ve věcech F‑137/12, F‑138/12 a F‑139/12 ponesou náklady řízení podle své dohody. Žaloba ve věci F‑141/12 se odmítá jako nepřípustná. Margarita Hotz ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí ve věci F‑141/12.

Shrnutí

Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Prekluze – Omluvitelný omyl – Pojem – Chybné informace poskytnuté správou případně telefonicky – Nedostatek vlivu

(Služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 2; rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a Veřejného ochránce 2002/620, článek 4)

Pojem „omluvitelný omyl“ musí být vykládán restriktivně a může se vztahovat pouze na výjimečné okolnosti, kdy orgány zejména jednaly takovým způsobem, že jejich jednání mohlo samo o sobě nebo v rozhodující míře vyvolat přípustné zmatení u úředníka nebo zaměstnance, který jednal v dobré víře a vynaložil veškerou požadovanou řádnou péči. Tento pojem se uplatní, obdobně jako čl. 91 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie, v rámci pevných lhůt stanovených pro předložení písemností nebo dokumentů samotné správě, včetně stížnosti ve smyslu čl. 90 odst. 2 uvedeného služebního řádu.

Úředník se k prokázání existence omluvitelného omylu nemůže dovolávat telefonického rozhovoru se správou, během něhož mu byly poskytnuty chybné informace ohledně orgánu oprávněného ke jmenování, k němuž zaslal stížnost proti rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu. Jelikož výklad použitelných ustanovení rozhodnutí 2002/620 o zřízení EPSO nevyvolává obtíže, příslušelo dotyčné osobě vynaložit řádnou péči vyžadovanou od běžně informovaného úředníka, a v důsledku toho se řádně informovat o orgánu příslušném k přezkumu stížností.

(viz body 25 až 28 a 30)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 11. listopadu 2008, Speiser v. Parlament, T‑390/07, bod 33; 16. září 2009, Boudová a další v. Komise, T‑271/08 P, bod 72 a citovaná judikatura

Tribunál Evropské unie: 1. dubna 2011, Doherty v. Komise, T‑468/10, bod 29

Soud pro veřejnou službu: 10. května 2011, Barthel a další v. Soudní dvůr, F‑59/10, bod 28