ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

19. června 2014

Věc F-157/12

BN

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Žaloba na neplatnost – Úředník zařazený do platové třídy AD 14, který dočasně zastává místo poradce ředitele – Tvrzení o psychickém obtěžování uplatněné vůči generálnímu řediteli – Dlouhodobá nepřítomnost z důvodu nemoci – Rozhodnutí o jmenování na místo poradce na jiném generálním ředitelství – Povinnost jednat s náležitou péčí – Zásada řádné správy – Služební zájem – Pravidlo odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem – Žaloba na náhradu škody – Škoda vyplývající z jednání, které nemá charakter rozhodnutí“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BN domáhá jednak zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 20. března 2012, kterým byl ukončen výkon jeho funkcí na pozici poradce ředitele na Ředitelství pro zdroje při generálním ředitelství (GŘ) pro personál a kterým byl BN k 15. březnu 2012 přeřazen na pozici poradce v útvaru „Systém ekologického řízení a audit“ na oddělení celkové koordinace Ředitelství pro zdroje při GŘ pro infrastrukturu a logistiku (dále jen „útvar EMAS“), a rozhodnutí ze dne 21. září 2012, kterým byla zamítnuta stížnost podaná proti rozhodnutí ze dne 20. března 2012, a jednak náhrady škody způsobené obtěžováním a nesprávným úředním postupem ze strany jeho nadřízeného stanovené ex æquo et bono na 400 000 eur.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené BN.

Shrnutí

1.      Úředníci – Přeložení – Přeřazení – Rozlišovací kritérium – Společné podmínky

(Služební řád, článek 4, čl. 7 odst. 1 a článek 29)

2.      Úředníci – Organizace útvarů – Přidělení personálu – Přeřazení – Dodržení pravidla odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem – Rozsah

(Služební řád, čl. 7 odst. 1)

3.      Úředníci – Psychické obtěžování – Důkazní břemeno – Povinnost dotyčné osoby předložit alespoň neúplný důkaz

(Služební řád, čl. 12a odst. 2)

4.      Žaloby úředníků – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem – Rozhodnutí v souladu se služebním zájmem – Neexistence zneužití pravomoci

5.      Úředníci – Organizace útvarů – Přidělení personálu – Přeřazení ve služebním zájmu – Právo dotyčné osoby být vyslechnuta – Neexistence

[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); služební řád, čl. 7 odst. 1]

6.      Úředníci – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Rozsah – Zesílená povinnost, je-li dotčeno zdraví úředníka – Meze

(Služební řád, článek 24)

7.      Úředníci – Ochrana bezpečnosti a zdraví – Povinnosti orgánů – Rozsah – Směrnice 89/391 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci – Účinek – Meze

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 31 odst. 1; služební řád, čl. 1e odst. 2; směrnice Rady 89/391)

1.      I když se určité rozhodnutí jeví jako rozhodnutí o přeložení úředníka, jelikož je založeno zejména na čl. 7 odst. 1 služebního řádu, musí být považováno za opatření spočívající v přeřazení, pokud dotyčná osoba nebyla převedena na volné pracovní místo na základě článků 4 a 29 služebního řádu.

Avšak v případě ochrany práv a legitimních zájmů dotčeného úředníka podléhají rozhodnutí o přeřazení, stejně jako rozhodnutí o přeložení, pravidlům čl. 7 odst. 1 služebního řádu zejména v tom smyslu, že přeřazení úředníků lze provést pouze ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovnocennosti pracovních míst.

(viz body 44 až 46)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek de Albuquerque v. Komise, F-55/06, EU:F:2007:15, bod 55 a citovaná judikatura

2.      Při přeřazení je podle pravidla odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem, které je konkrétně uvedeno v článku 7 služebního řádu, v případě změny pracovních úkolů přidělených úředníkovi třeba činit srovnání mezi platovou třídou a stávajícími služebními povinnostmi úředníka, a nikoli mezi jeho stávajícími služebními povinnostmi a dřívějšími služebními povinnostmi. Pravidlo odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem tedy nebrání tomu, aby rozhodnutím byly přiděleny nové pracovní úkoly, které se sice odlišují od dříve vykonávaných úkolů a jsou dotyčnou osobou vnímány jako snížení jejích pravomocí, avšak jsou v souladu s pracovním místem odpovídajícím její platové třídě. Při skutečném snížení úrovně pravomocí úředníka tak dochází k porušení pravidla odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem pouze tehdy, je-li úroveň jeho nových pravomocí souhrnně – z hlediska jejich povahy, důležitosti a rozsahu – výrazně nižší než úroveň, která odpovídá jeho platové třídě a pracovnímu místu. Konečně služební řád úředníkům nepřiznává žádné právo na konkrétní pracovní místo, ale nechává naopak v pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování, aby přiděloval úředníky ve služebním zájmu na různá pracovní místa odpovídající jejich platové třídě. Mimoto je sice pravda, že je v zájmu administrativy, aby úředníky přidělovala podle jejich specifických schopností a osobních preferencí, to jim však nepřiznává právo vykonávat nebo udržet si konkrétní funkci nebo odmítnout jakoukoli jinou funkci v rámci typu pracovního místa, které zastávají. Přeřazení úředníka z místa vedoucího oddělení na místo poradce při zachování stejné platové třídy AD 14 tak respektuje požadavek odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem, neboť – jak vyplývá z tabulky uvádějící druhy pracovních míst obsažené v příloze I bodě A služebního řádu – platová třída AD 14 odpovídá administrátorovi, který vykonává například funkci ředitele, vedoucího oddělení nebo poradce.

(viz body 55 až 58)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Bermejo Garde v. EHSV, F-41/10, EU:F:2012:135, body 162 až 164 a citovaná judikatura, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T-530/12 P

3.      Aby se čl. 12a odst. 2 služebního řádu, který se týká ochrany úředníka, jenž se domnívá, že se stal obětí obtěžování, uplatnil na podporu návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí administrativy, je třeba, aby dotyčná osoba předložila alespoň neúplný důkaz, že napadené rozhodnutí představuje ve vztahu k ní zcela nebo zčásti odvetné opatření.

V tomto ohledu okolnost, že úředník požádal, aby byl jmenován na místo vedoucího oddělení, a orgán oprávněný ke jmenování této žádosti nevyhověl, přičemž úředník byl přeřazen z místa poradce na jiné místo poradce, nestačí sama o sobě k tomu, aby bylo napadené rozhodnutí kvalifikováno jako odvetné opatření vůči dotyčné osobě.

(viz body 67 a 70)

4.      Pojem „zneužití pravomoci“, jehož projevem je zneužití řízení, má přesně stanovený dosah, který se vztahuje na užití pravomocí správním orgánem k jinému účelu, než ke kterému mu byly svěřeny. Rozhodnutí je stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, jeví-li se na základě objektivních, relevantních a shodujících se indicií, že bylo přijato k dosažení jiných než uváděných cílů.

Nebylo-li o opatření spočívajícím v přeřazení rozhodnuto, že je v rozporu se služebním zájmem, nemůže se jednat se o zneužití pravomoci.

(viz body 76 a 77)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek BY v. EASA, F-81/11, EU:F:2013:82, body 69 a 70 a citovaná judikatura

5.      Právo na obhajobu nepochybně zahrnuje mimo jiné právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout, tedy právo být vyslechnut, které je uvedeno v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie. Právo každého úředníka být vyslechnut se uplatní především před přijetím aktu, který může mít značný dopad na jeho služební postup.

Orgán oprávněný ke jmenování nemá povinnost sdělit dotyčné osobě před přijetím rozhodnutí o přeřazení skutečnosti, na kterých je toto rozhodnutí založeno, aby mohla užitečně vyjádřit své stanovisko v tomto ohledu, pokud nemůže mít značný dopad na služební postup dotyčné osoby, pokud dodržuje rovnocennost pracovních míst, pokud vyhovuje přání dotyčné osoby již nevykonávat služební povinnosti související s oblastí její specializace nebo v bezprostřední blízkosti generálního ředitelství, na kterém dotyčná osoba pracovala, a pokud nemění místo, kde dotyčná osoba vykonává služební povinnosti.

(viz body 84 a 85)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Clotuche v. Komise, T-339/03, EU:T:2007:36, bod 147

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Z v. Soudní dvůr, F-88/09 a F-48/10, EU:F:2012:171, bod 146 a citovaná judikatura

6.      Povinnosti, které pro administrativu vyplývají z povinnosti jednat s náležitou péčí, jsou podstatně zesíleny, jedná-li se o situaci úředníka, u něhož je prokázáno, že je dotčeno jeho fyzické nebo duševní zdraví. V takovém případě musí administrativa posuzovat návrhy dotčeného úředníka zvlášť vstřícně. Zdravotní služba, zvláště je-li upozorněna buď samotným dotčeným úředníkem anebo administrativou na údajně škodlivé následky, které by mohlo mít administrativní rozhodnutí na zdraví osoby, které je určeno, musí kromě toho obecně ověřit skutečnou existenci a rozsah uváděných rizik a informovat orgán oprávněný ke jmenování o výsledcích svého přezkumu.

Orgánu oprávněnému ke jmenování však nelze vytýkat, že porušil svoji povinnost jednat s náležitou péčí nebo zásadu řádné správy, když přijal rozhodnutí o přeřazení, pokud tímto rozhodnutím vyhověl přání, které vyjádřila dotyčná osoba, a sice aby již nepracovala v oblasti své specializace a nebyla již přidělena na dané generální ředitelství. I když je pravda, že dotyčná osoba také chtěla být jmenována na pozici vedoucího oddělení, a nikoli na pozici poradce, nic to nemění na tom, že s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má každý orgán v oblasti organizace svých služeb, jestliže je přeřazení v souladu se zájmem služby a dodržuje pravidlo odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem, nepřísluší unijnímu soudu určovat, zda by jiná opatření byla vhodnější.

(viz body 92, 93 a 96 až 98)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Esders v. Komise, F-62/10, EU:F:2011:141, body 80 a 82 a citovaná judikatura

7.      Unijní orgány jsou povinny respektovat právo zaměstnanců, zakotvené v čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, na pracovní podmínky respektující mimo jiné jejich zdraví. Podle vysvětlení k článku 31 Listiny, která musí být podle čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce SEU a čl. 52 odst. 7 Listiny zohledněna při jejím výkladu, se čl. 31 odst. 1 Listiny opírá o směrnici 89/391 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.

Znění čl. 1e odst. 2 služebního řádu, které odkazuje na minimální požadavky použitelné v rámci opatření, která jsou podle Smluv přijímána v oblastech ochrany zdraví a bezpečnosti a jež se týkají pracovních podmínek, míří na taková pravidla, jež stanoví směrnice 89/391, protože účelem této směrnice je, jak vyplývá z jejího čl. 1 odst. 1, zavést opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.

Jednají-li unijní orgány jako zaměstnavatel, jejich povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví svých zaměstnanců však i přes svůj rozsah nemůže vést až k uložení absolutní odpovědnosti dotyčného orgánu za výsledek.

(viz body 104 až 106, 109 a 110)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek přezkum Komise v. Strack, C-579/12 RX-II, EU:C:2013:570, body 39 a 43

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, F-52/09, EU:F:2011:55, bod 130, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T-401/11 P