Věc C‑527/12

Evropská komise

v.

Spolková republika Německo

„Nesplnění povinnosti státem — Státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem — Povinnost navrácení — Článek 108 odst. 2 SFEU — Nařízení (ES) č. 659/1999 — Článek 14 odst. 3 — Rozhodnutí Komise — Opatření, která musí přijmout členské státy“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 11. září 2014

1. Podpory poskytované státy — Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost podpory se společným trhem a nařizuje její navrácení — Povinnosti členských států — Povinnost navrácení — Rozsah — Obnovení předchozí situace

   (Článek 108 odst. 2 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst. 1)

2. Podpory poskytované státy — Navrácení protiprávní podpory — Použití vnitrostátního práva — Podmínky — Použití postupu zajišťujícího okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise — Posouzení na základě okolností projednávané věci

   (Článek 108 odst. 2 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst. 1)

3. Žaloba pro nesplnění povinnosti — Nesplnění povinnosti zajistit navrácení protiprávní podpory — Důvody obrany — Absolutní nemožnost výkonu — Kritéria pro posouzení — Obtíže při výkonu — Povinnost Komise a členského státu spolupracovat za účelem nalezení řešení v souladu se Smlouvou

   (Článek 4 odst. 3 SEU; čl. 108 odst. 2 SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst. 3)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 37, 42)

2.  Unijní právo nevyžaduje, aby bylo zajištění navrácení protiprávní podpory vnitrostátními orgány příjemcem provedeno pouze na základě rozhodnutí Komise o navrácení. Dotyčný členský stát si v této souvislosti může zvolit prostředky, jimiž svou povinnost zajistit navrácení podpory, o níž bylo rozhodnuto, že je neslučitelná s vnitřním trhem, splní, pakliže zvolená opatření neohrozí působnost a účinnost unijního práva.

   Svoboda členských států týkající se volby prostředků pro zajištění navrácení takovéto podpory je tedy omezená, neboť tyto prostředky nemohou vést k tomu, že by navrácení vyžadované unijním právem bylo prakticky znemožněno. Použití vnitrostátních postupů podléhá podmínce, že tyto postupy umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise, která odráží požadavky zásady efektivity. V důsledku toho musí být otázka, zda dotyčný členský stát volbou těchto prostředků splnil z hlediska požadavku efektivity své povinnosti zajistit navrácení podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou s vnitřním trhem, posuzována případ od případu na základě konkrétních okolností projednávané věci.

   (viz body 39–41, 43)

3.  Pokud jde o odůvodnění značného zpoždění při zajištění navrácení protiprávní podpory, jediným důvodem, kterého by se mohl členský stát dovolávat na obranu proti žalobě pro nesplnění povinnosti podané Komisí na základě čl. 108 odst. 2 SFEU, je důvod, jenž vychází z absolutní nemožnosti výkonu dotčeného rozhodnutí. Tato absolutní nemožnost může být rovněž právní povahy, pokud vyplývá z rozhodnutí vydaných vnitrostátními soudy, pod podmínkou, že tato rozhodnutí jsou v souladu s unijním právem.

   Pokud by se tedy ukázalo, že pravidla vnitrostátního občanského práva neumožňují zajistit skutečné navrácení sporné podpory, mohlo by být podle okolností příslušného případu nezbytné ponechat určité vnitrostátní pravidlo nepoužito a použít jiná opatření, přičemž taková opatření nemohou být vyloučena z důvodů vyplývajících z vnitrostátního právního řádu. V této souvislosti zakládá čl. 4 odst. 3 SEU i pro vnitrostátní soudy povinnosti loajální spolupráce s Komisí a unijními soudy, v jejímž rámci musí přijímat veškerá obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z unijního práva, a zdržet se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Smlouvy.

   Kromě toho, přezkum exekučního titulu vydaného pro účely navrácení protiprávní podpory provedený vnitrostátním soudem a případné zrušení tohoto titulu musí být považovány za pouhé vyjádření zásady účinné soudní ochrany, která představuje obecnou zásadu unijního práva.

   (viz body 45, 48, 49, 55, 56)