Spojené věci C‑501/12 až C‑506/12, C‑540/12 a C‑541/12

Thomas Specht a další

v.

Land Berlin

a

Bundesrepublik Deutschland

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Verwaltungsgericht Berlin)

„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Směrnice 2000/78/ES — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Články 2, 3 odst. 1 písm. c) a 6 odst. 1 — Přímá diskriminace na základě věku — Základní plat úředníků stanovený v závislosti na věku — Přechodný režim — Přetrvávání rozdílného zacházení — Odůvodnění — Nárok na náhradu — Odpovědnost členského státu — Zásada rovnocennosti a zásada efektivity“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 19. června 2014

1. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78/ES – Oblast působnosti – Platové podmínky úředníků – Zahrnutí

   [Článek 153 odst. 5 SFEU; směrnice Rady 2000/78, čl. 3 odst. 1 písm. c)]

2. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zákaz diskriminace na základě věku – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví základní platový stupeň úředníka v rámci každé funkční platové třídy v závislosti na jeho věku při jeho nástupu do služebního poměru – Nepřípustnost – Odůvodnění – Přiměřenost – Nedostatek

   (Směrnice Rady 2000/78, článek 2 a čl. 6 odst. 1)

3. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zákaz diskriminace na základě věku – Přechodný režim odměňování úředníků jmenovaných před nabytím účinnosti nové vnitrostátní právní úpravy, která nahrazuje dřívější systém odměňování, který spočíval na diskriminaci na základě věku – Zachování určitých diskriminačních účinků za účelem zaručení zachování nabytých práv po přechodnou dobu – Přípustnost

   (Směrnice Rady 2000/78, článek 2 a čl. 6 odst. 1)

4. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zákaz diskriminace na základě věku – Porušení zásady zákazu diskriminace na základě věku vnitrostátní právní úpravou týkající se odměňování úřadníků – Důsledky – Povinnost přiznat diskriminovaným úředníkům se zpětnou účinností částku, která odpovídá rozdílu mezi skutečně obdrženým platem a platem odpovídajícím nejvyššímu platovému stupni v jejich platové třídě – Neexistence – Povinnosti a pravomoci vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen – Povinnost nahradit újmu způsobenou jednotlivcům – Podmínky – Ověření předkládajícím soudem

   (Směrnice Rady 2000/78, článek 17)

5. Právo Evropské unie – Práva přiznaná jednotlivcům – Vnitrostátní procesní pravidla – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost úředníka uplatnit nárok na peněžní plnění, jež nevyplývají přímo ze zákona, před koncem běžného rozpočtového roku – Přípustnost – Podmínky – Dodržení zásady rovnocennosti a zásady efektivity

1.  Článek 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že platové podmínky úředníků spadají do působnosti této směrnice.

   Ačkoli čl. 153 odst. 5 SFEU upravuje výjimku z pravomoci Unie v oblasti sociální politiky, a to tak, že Unie není oprávněna zasahovat především do oblasti odměn za práci, je třeba rozlišovat výraz „odměna za práci“ ve smyslu tohoto článku a výraz „podmínky odměňování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78. Podmínky odměňování jsou součástí podmínek zaměstnání a netýkají se přímo stanovení výše odměny.

   (viz body 32, 34, 37, výrok 1)

2.  Článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu opatření, podle kterého je základní platový stupeň úředníka v rámci každé funkční platové třídy určován v závislosti na jeho věku při jeho nástupu do služebního poměru.

   Jestliže je použití kritéria odpracovaných let obecně přiměřené k dosažení cíle spočívajícího v odměňování nabyté praxe úředníkem, odvíjí se počáteční zařazení úředníka bez jakékoli odborné praxe do konkrétního stupně v konkrétní platové třídě při jeho nástupu do zaměstnání pouze od jeho věku. Zařazení úředníka do základního platového stupně na základě jeho věku při nástupu do služebního poměru tak překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

   (viz body 48, 50–52, výrok 2)

3.  Článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jež definuje v rámci nového systému odměňování pravidla zařazování úředníků jmenovaných před nabytím účinnosti této vnitrostátní právní úpravy, a která stanoví jednak to, že platový stupeň, do kterého jsou tito úředníci nyní zařazováni, je určen pouze na základě výše základního platu, který pobírali za působnosti dřívějšího systému odměňování, třebaže tento posledně uvedený systém spočíval na diskriminaci na základě věku úředníka, a jednak to, že následný postup do nového platového stupně je nyní určen výlučné v závislosti na odborné praxi získané po nabytí účinnosti uvedené právní úpravy.

   Vnitrostátní zákonodárce nepřekročil meze posuzovací pravomoci, když měl za to, že není reálné ani žádoucí použít zpětně na všechny již jmenované úředníky nový systém zařazení nebo na ně uplatnit přechodný režim, který již jmenovanému a zvýhodněnému úředníkovi zaručuje výši dřívějšího platu až do doby, než získá praxi požadovanou novým platovým systémem pro vznik nároku na vyšší plat. Za těchto okolností nelze požadovat provedení individuálního přezkumu každého jednotlivého případu za účelem toho, aby byly a posteriori a individuálně určeny doby předchozí odborné praxe, jelikož provádění dotčeného systému musí být z technického a hospodářského hlediska životaschopné.

   (viz body 78–80, 86, výrok 3)

4.  Právní důsledky z konstatování, že vnitrostátní právní předpisy, jež definují v rámci nového systému odměňování pravidla zařazování úředníků jmenovaných před nabytím účinnosti této vnitrostátní právní úpravy, nejsou v souladu se směrnicí 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí vyvodit vnitrostátní soud.

   Dodržení zásady rovného zacházení lze nesporně zajistit pouze tím, že osobám patřícím do znevýhodněné kategorie budou přiznány stejné výhody, jako jsou ty, jichž požívají osoby patřící do zvýhodněné kategorie. Pokud však ve vnitrostátní právní úpravě neexistuje platný referenční systém, není možné určit kategorii zvýhodněných úředníků. V případě porušení zásady zákazu diskriminace na základě věku v důsledku vnitrostátní právní úpravy odměňování úředníků neukládá tedy za takových okolností unijní právo, a zejména článek 17 směrnice 2000/78, povinnost přiznat diskriminovaným úředníkům se zpětnou účinností částku, která odpovídá rozdílu mezi skutečně obdrženým platem a platem odpovídajícím nejvyššímu platovému stupni v jejich platové třídě.

   Předkládající soud musí ověřit, zda jsou splněny všechny podmínky stanovené judikaturou Soudního dvora k založení odpovědnosti členského státu na základě unijního práva.

   (viz body 94–96, 107, 108, výrok 4)

5.  Unijní právo nebrání vnitrostátnímu pravidlu, které upravuje povinnost úředníka uplatnit nárok na peněžní plnění, která nevyplývají přímo ze zákona, v relativně krátké době, tedy před koncem běžného rozpočtového roku, pokud toto pravidlo neporušuje zásadu rovnocennosti ani zásadu efektivity.

   Pokud jde o zásadu efektivity, není totiž stanovení přiměřených promlčecích lhůt pro podání žaloby v zájmu právní jistoty, která chrání jak poplatníka, tak příslušný orgán veřejné správy, takové povahy, aby v praxi znemožňovalo nebo nadměrně ztěžovalo výkon práv přiznaných právním řádem Unie.

   (viz body 114, 115, výrok 5)

Spojené věci C‑501/12 až C‑506/12, C‑540/12 a C‑541/12

Thomas Specht a další

v.

Land Berlin

a

Bundesrepublik Deutschland

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Verwaltungsgericht Berlin)

„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Směrnice 2000/78/ES — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Články 2, 3 odst. 1 písm. c) a 6 odst. 1 — Přímá diskriminace na základě věku — Základní plat úředníků stanovený v závislosti na věku — Přechodný režim — Přetrvávání rozdílného zacházení — Odůvodnění — Nárok na náhradu — Odpovědnost členského státu — Zásada rovnocennosti a zásada efektivity“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 19. června 2014

1. Sociální politika — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Směrnice 2000/78/ES — Oblast působnosti — Platové podmínky úředníků — Zahrnutí

   [Článek 153 odst. 5 SFEU; směrnice Rady 2000/78, čl. 3 odst. 1 písm. c)]

2. Sociální politika — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Směrnice 2000/78 — Zákaz diskriminace na základě věku — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví základní platový stupeň úředníka v rámci každé funkční platové třídy v závislosti na jeho věku při jeho nástupu do služebního poměru — Nepřípustnost — Odůvodnění — Přiměřenost — Nedostatek

   (Směrnice Rady 2000/78, článek 2 a čl. 6 odst. 1)

3. Sociální politika — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Směrnice 2000/78 — Zákaz diskriminace na základě věku — Přechodný režim odměňování úředníků jmenovaných před nabytím účinnosti nové vnitrostátní právní úpravy, která nahrazuje dřívější systém odměňování, který spočíval na diskriminaci na základě věku — Zachování určitých diskriminačních účinků za účelem zaručení zachování nabytých práv po přechodnou dobu — Přípustnost

   (Směrnice Rady 2000/78, článek 2 a čl. 6 odst. 1)

4. Sociální politika — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Směrnice 2000/78 — Zákaz diskriminace na základě věku — Porušení zásady zákazu diskriminace na základě věku vnitrostátní právní úpravou týkající se odměňování úřadníků — Důsledky — Povinnost přiznat diskriminovaným úředníkům se zpětnou účinností částku, která odpovídá rozdílu mezi skutečně obdrženým platem a platem odpovídajícím nejvyššímu platovému stupni v jejich platové třídě — Neexistence — Povinnosti a pravomoci vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen — Povinnost nahradit újmu způsobenou jednotlivcům — Podmínky — Ověření předkládajícím soudem

   (Směrnice Rady 2000/78, článek 17)

5. Právo Evropské unie — Práva přiznaná jednotlivcům — Vnitrostátní procesní pravidla — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost úředníka uplatnit nárok na peněžní plnění, jež nevyplývají přímo ze zákona, před koncem běžného rozpočtového roku — Přípustnost — Podmínky — Dodržení zásady rovnocennosti a zásady efektivity

1.  Článek 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že platové podmínky úředníků spadají do působnosti této směrnice.

   Ačkoli čl. 153 odst. 5 SFEU upravuje výjimku z pravomoci Unie v oblasti sociální politiky, a to tak, že Unie není oprávněna zasahovat především do oblasti odměn za práci, je třeba rozlišovat výraz „odměna za práci“ ve smyslu tohoto článku a výraz „podmínky odměňování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78. Podmínky odměňování jsou součástí podmínek zaměstnání a netýkají se přímo stanovení výše odměny.

   (viz body 32, 34, 37, výrok 1)

2.  Článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu opatření, podle kterého je základní platový stupeň úředníka v rámci každé funkční platové třídy určován v závislosti na jeho věku při jeho nástupu do služebního poměru.

   Jestliže je použití kritéria odpracovaných let obecně přiměřené k dosažení cíle spočívajícího v odměňování nabyté praxe úředníkem, odvíjí se počáteční zařazení úředníka bez jakékoli odborné praxe do konkrétního stupně v konkrétní platové třídě při jeho nástupu do zaměstnání pouze od jeho věku. Zařazení úředníka do základního platového stupně na základě jeho věku při nástupu do služebního poměru tak překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

   (viz body 48, 50–52, výrok 2)

3.  Článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jež definuje v rámci nového systému odměňování pravidla zařazování úředníků jmenovaných před nabytím účinnosti této vnitrostátní právní úpravy, a která stanoví jednak to, že platový stupeň, do kterého jsou tito úředníci nyní zařazováni, je určen pouze na základě výše základního platu, který pobírali za působnosti dřívějšího systému odměňování, třebaže tento posledně uvedený systém spočíval na diskriminaci na základě věku úředníka, a jednak to, že následný postup do nového platového stupně je nyní určen výlučné v závislosti na odborné praxi získané po nabytí účinnosti uvedené právní úpravy.

   Vnitrostátní zákonodárce nepřekročil meze posuzovací pravomoci, když měl za to, že není reálné ani žádoucí použít zpětně na všechny již jmenované úředníky nový systém zařazení nebo na ně uplatnit přechodný režim, který již jmenovanému a zvýhodněnému úředníkovi zaručuje výši dřívějšího platu až do doby, než získá praxi požadovanou novým platovým systémem pro vznik nároku na vyšší plat. Za těchto okolností nelze požadovat provedení individuálního přezkumu každého jednotlivého případu za účelem toho, aby byly a posteriori a individuálně určeny doby předchozí odborné praxe, jelikož provádění dotčeného systému musí být z technického a hospodářského hlediska životaschopné.

   (viz body 78–80, 86, výrok 3)

4.  Právní důsledky z konstatování, že vnitrostátní právní předpisy, jež definují v rámci nového systému odměňování pravidla zařazování úředníků jmenovaných před nabytím účinnosti této vnitrostátní právní úpravy, nejsou v souladu se směrnicí 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí vyvodit vnitrostátní soud.

   Dodržení zásady rovného zacházení lze nesporně zajistit pouze tím, že osobám patřícím do znevýhodněné kategorie budou přiznány stejné výhody, jako jsou ty, jichž požívají osoby patřící do zvýhodněné kategorie. Pokud však ve vnitrostátní právní úpravě neexistuje platný referenční systém, není možné určit kategorii zvýhodněných úředníků. V případě porušení zásady zákazu diskriminace na základě věku v důsledku vnitrostátní právní úpravy odměňování úředníků neukládá tedy za takových okolností unijní právo, a zejména článek 17 směrnice 2000/78, povinnost přiznat diskriminovaným úředníkům se zpětnou účinností částku, která odpovídá rozdílu mezi skutečně obdrženým platem a platem odpovídajícím nejvyššímu platovému stupni v jejich platové třídě.

   Předkládající soud musí ověřit, zda jsou splněny všechny podmínky stanovené judikaturou Soudního dvora k založení odpovědnosti členského státu na základě unijního práva.

   (viz body 94–96, 107, 108, výrok 4)

5.  Unijní právo nebrání vnitrostátnímu pravidlu, které upravuje povinnost úředníka uplatnit nárok na peněžní plnění, která nevyplývají přímo ze zákona, v relativně krátké době, tedy před koncem běžného rozpočtového roku, pokud toto pravidlo neporušuje zásadu rovnocennosti ani zásadu efektivity.

   Pokud jde o zásadu efektivity, není totiž stanovení přiměřených promlčecích lhůt pro podání žaloby v zájmu právní jistoty, která chrání jak poplatníka, tak příslušný orgán veřejné správy, takové povahy, aby v praxi znemožňovalo nebo nadměrně ztěžovalo výkon práv přiznaných právním řádem Unie.

   (viz body 114, 115, výrok 5)