Spojené věci C‑419/12 a C‑420/12

Crono Service scarl a další (C‑419/12)

a 

Anitrav – Associazione Nazionale Imprese Trasporto Viaggiatori

v.

Roma Capitale

a

Regione Lazio

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunale amministrativo regionale per il Lazio)

„Řízení o předběžné otázce — Články 49 SFEU, 101 SFEU a 102 SFEU — Služba pronájmu vozů s řidičem — Čistě vnitrostátní situace — Pravomoc Soudního dvora — Podmínky přípustnosti“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Určení relevantních ustanovení unijního práva – Přeformulování otázek

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky – Přípustnost – Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce – Rozsah povinnosti v oblasti hospodářské soutěže – Nedostatečné upřesnění uvedeného kontextu – Nepřípustnost

   (Článek 267 SFEU)

3. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Otázka vznesená v souvislosti se sporem omezeným na jediný členský stát – Služby pronájmu motorových vozidel s řidičem – Činnosti nespadající do rozsahu působnosti ustanovení přijatých za účelem liberalizace dopravních služeb – Nedostatek pravomoci Soudního dvora

   (Články 49 SFEU a 58 SFEU a čl. 91 odst. 1 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 27, 30)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 31–33, 44 a výrok)

3.  Článek 49 SFEU nelze použít na činnosti, které nevykazují žádnou spojitost s jakoukoliv ze situací upravených unijním právem a jejichž všechny relevantní prvky se nacházejí pouze uvnitř jednoho členského státu. Má-li totiž spor místní povahu a nacházejí-li se veškeré skutkové okolnosti pouze uvnitř jednoho členského státu, nelze předpokládat přeshraniční účinky dotčených právních předpisů. I v čistě vnitrostátní situaci může být odpověď na otázky týkající se základních svobod unijního práva pro předkládající soud přesto užitečná, zejména v případě, kdy by mu vnitrostátní právo ukládalo, aby byla tuzemskému státnímu příslušníku poskytnuta stejná práva, jaká státní příslušník jiného členského státu vyvozuje z unijního práva v téže situaci.

   Situace, v níž žalobci, držitelé oprávnění k výkonu činnosti pronájmu motorových vozidel s řidičem, vydaných určitou obcí, zamýšlejí získat za odlišných podmínek, než jaké platí v současné době, přístup na území jiné obce, avšak nikoli za účelem výkonu této činnosti trvale a nepřetržitě z tohoto území, ale spíše za účelem jednorázového výkonu a z jiných území, nesouvisí se svobodou usazování, ale na první pohled s volným pohybem služeb. Podle článku 58 SFEU není nicméně volný pohyb služeb v oblasti dopravy upraven článkem 56 SFEU, ale hlavou VI třetí části Smlouvy o FEU, který se týká společné dopravní politiky. Kromě toho nespadají v podstatě činnosti pronájmu s řidičem do oblasti působnosti ustanovení, která byla přijata na základě čl. 91 odst. 1 SFEU za účelem liberalizace dopravních služeb. Z toho vyplývá, že případný výklad článku 49 SFEU by neměl žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu.

   (viz body 36–44 a výrok)

Spojené věci C‑419/12 a C‑420/12

Crono Service scarl a další (C‑419/12)

a 

Anitrav – Associazione Nazionale Imprese Trasporto Viaggiatori

v.

Roma Capitale

a

Regione Lazio

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunale amministrativo regionale per il Lazio)

„Řízení o předběžné otázce — Články 49 SFEU, 101 SFEU a 102 SFEU — Služba pronájmu vozů s řidičem — Čistě vnitrostátní situace — Pravomoc Soudního dvora — Podmínky přípustnosti“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. února 2014

1. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Určení relevantních ustanovení unijního práva — Přeformulování otázek

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky — Přípustnost — Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce — Rozsah povinnosti v oblasti hospodářské soutěže — Nedostatečné upřesnění uvedeného kontextu — Nepřípustnost

   (Článek 267 SFEU)

3. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Meze — Otázka vznesená v souvislosti se sporem omezeným na jediný členský stát — Služby pronájmu motorových vozidel s řidičem — Činnosti nespadající do rozsahu působnosti ustanovení přijatých za účelem liberalizace dopravních služeb — Nedostatek pravomoci Soudního dvora

   (Články 49 SFEU a 58 SFEU a čl. 91 odst. 1 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 27, 30)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 31–33, 44 a výrok)

3.  Článek 49 SFEU nelze použít na činnosti, které nevykazují žádnou spojitost s jakoukoliv ze situací upravených unijním právem a jejichž všechny relevantní prvky se nacházejí pouze uvnitř jednoho členského státu. Má-li totiž spor místní povahu a nacházejí-li se veškeré skutkové okolnosti pouze uvnitř jednoho členského státu, nelze předpokládat přeshraniční účinky dotčených právních předpisů. I v čistě vnitrostátní situaci může být odpověď na otázky týkající se základních svobod unijního práva pro předkládající soud přesto užitečná, zejména v případě, kdy by mu vnitrostátní právo ukládalo, aby byla tuzemskému státnímu příslušníku poskytnuta stejná práva, jaká státní příslušník jiného členského státu vyvozuje z unijního práva v téže situaci.

   Situace, v níž žalobci, držitelé oprávnění k výkonu činnosti pronájmu motorových vozidel s řidičem, vydaných určitou obcí, zamýšlejí získat za odlišných podmínek, než jaké platí v současné době, přístup na území jiné obce, avšak nikoli za účelem výkonu této činnosti trvale a nepřetržitě z tohoto území, ale spíše za účelem jednorázového výkonu a z jiných území, nesouvisí se svobodou usazování, ale na první pohled s volným pohybem služeb. Podle článku 58 SFEU není nicméně volný pohyb služeb v oblasti dopravy upraven článkem 56 SFEU, ale hlavou VI třetí části Smlouvy o FEU, který se týká společné dopravní politiky. Kromě toho nespadají v podstatě činnosti pronájmu s řidičem do oblasti působnosti ustanovení, která byla přijata na základě čl. 91 odst. 1 SFEU za účelem liberalizace dopravních služeb. Z toho vyplývá, že případný výklad článku 49 SFEU by neměl žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu.

   (viz body 36–44 a výrok)