Affaire C‑326/12

Rita van Caster

a

Patrick van Caster

proti

Finanzamt Essen-Süd

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf)

„Řízení o předběžné otázce — Volný pohyb kapitálu — Článek 63 SFEU — Zdanění výnosů plynoucích z investičních fondů — Povinnosti investičního fondu poskytnout a zveřejnit určité informace — Paušální zdanění výnosů plynoucích z investičních fondů, které neplní povinnosti poskytovat a zveřejňovat informace“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 9. října 2014

Volný pohyb kapitálu a plateb — Omezení — Daňové právní předpisy — Daň z příjmů — Zdanění výnosů vyplacených investičními fondy — Vnitrostátní právní úprava, která rezidentním a nerezidentním investičním fondům ukládá povinnosti poskytnout a zveřejnit určité informace — Paušální zdanění výnosů plynoucích z těchto fondů v případě, že neplní uvedené povinnosti — Omezení — Odůvodnění — Podmínky — Vnitrostátní právní úprava, která daňovým poplatníkům nedovoluje předložit skutečnosti nebo informace umožňující prokázat skutečnou výši příjmů — Nepřípustnost

(Článek 63 SFEU)

Článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že nesplní-li nerezidentní investiční fond povinnosti poskytnout a zveřejnit některé informace stanovené touto právní úpravou, které se bez rozdílu použijí na rezidentní i nerezidentní fondy, budou příjmy daňového poplatníka plynoucí z uvedeného investičního fondu zdaněny paušálně, protože uvedená právní úprava nedovoluje tomuto daňovému poplatníkovi předložit skutečnosti nebo informace umožňující prokázat skutečnou výši těchto příjmů.

Tyto povinnosti totiž vzhledem k jejich povaze pravděpodobně nebude plnit investiční fond, který nepůsobí na trhu členského státu zdanění nebo se na něj aktivně nezaměřuje. Vzhledem k tomu, že takové fondy jsou obecně nerezidentními fondy, taková vnitrostátní právní úprava může odradit investora usazeného v dotyčném členském státě od nabytí podílů v nerezidentním investičním fondu, protože taková investice ho může vystavit nevýhodnému paušálnímu zdanění, aniž by mu poskytovala možnost předložit skutečnosti nebo informace umožňující prokázat výši svých skutečných výnosů.

Taková právní úprava tedy zakládá omezení volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 63 SFEU.

Jak nezbytnost zajistit účinnost daňového dohledu, tak i nezbytnost zajistit účinné vybírání daní jsou sice naléhavými důvody obecného zájmu, které mohou odůvodnit takové omezení.

Avšak vnitrostátní právní úprava, která daňovým poplatníkům, kteří nabyli podíly v nerezidentních investičních fondech, absolutně brání podat důkazy odpovídající jiným kritériím, zejména předložení jiných důkazů než důkazů stanovených právními předpisy prvně uvedeného členského státu pro vnitrostátní investice, překračuje rámec toho, co je nezbytné pro zajištění účinnosti daňového dohledu.

Nelze totiž a priori vyloučit, že uvedení daňoví poplatníci budou moci předložit relevantní důkazy umožňující daňovým orgánům členského státu zdanění jasně a přesně ověřit informace nezbytné pro správné stanovení daně z výnosů z investičních fondů. Uvedení daňoví poplatníci sice nemusejí mít sami k dispozici všechny vyžadované informace, avšak nelze vyloučit, že je mohou získat od dotčených nerezidentních investičních fondů a poté je poskytnout orgánům daňové správy.

(viz body 36–38, 46, 49–51, 58 a výrok)