Věc C-192/12 PPU

Melvin West

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus)

„Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV — Evropský zatýkací rozkaz a postupy předávání mezi členskými státy — Evropský zatýkací rozkaz vydaný pro účely výkonu trestu odnětí svobody — Článek 28 — Další předání — ‚Řetězení‘ evropských zatýkacích rozkazů — Výkon třetího evropského zatýkacího rozkazu na tutéž osobu — Pojem ‚vykonávající členský stát‘ — Souhlas s předáním — Naléhavé řízení o předběžné otázce“

Shrnutí rozsudku

1. Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Zatýkací rozkaz vydaný pro účely výkonu trestu či ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody – Další předání – Podmínka – Souhlas vykonávajícího členského státu – Pojem vykonávající členský stát v případě vícečetného předání mezi členskými státy na základě po sobě jdoucích evropských zatýkacích rozkazů – Členský stát, který provedl poslední předání

   (Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 28 odst. 2)

2. Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Předmět – Nahrazení systému vydávání mezi členskými státy systémem předávání mezi justičními orgány

   (Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299)

3. Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Zásada vzájemného uznávání – Rozsah

   (Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, čl. 1 odst. 2)

1.  Podle čl. 28 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299 platí, že neuplatní-li se žádná z výjimek stanovená v tomto článku, osoba, která byla předána vystavujícímu členskému státu na základě evropského zatýkacího rozkazu, může být tímto státem předána jinému členskému státu, než je „vykonávající členský stát“, na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného kvůli trestnému činu, který byl spáchán před jejím předáním, pouze se souhlasem uvedeného „vykonávajícího členského státu“. Tento článek sice výslovně nezmiňuje situaci, kdy je vyžádaná osoba předávána několikrát za sebou, avšak pojem „vykonávající členský stát“ odkazuje v rámci systému zavedeného tímto ustanovením pro další předání osoby vystavujícím členským státem, a to osoby, která mu již byla předána, na členský stát, který vykonává evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě byla dotčená osoba tomuto vystavujícímu členskému státu předána a který tento stát jakožto vykonávající členský stát opravňuje k předání této osoby jinému členskému státu.

   Článek 28 odst. 2 rámcového rozhodnutí proto musí být vykládán v tom smyslu, že další předání osoby – která má být na základě po sobě jdoucích evropských zatýkacích rozkazů vícekrát předána mezi členskými státy – jinému členskému státu než státu, který ji naposledy předal, podléhá souhlasu členského státu, který provedl toto poslední předání. Tento výklad posiluje systém předávání zavedený rámcovým rozhodnutím ve prospěch prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti v souladu se vzájemnou důvěrou, která má existovat mezi členskými státy. Omezením situací, v nichž vykonávající justiční orgány členských států zapojených do postupného předávání jedné a téže osoby mohou odmítnout udělit souhlas s výkonem evropského zatýkacího rozkazu, takový výklad pouze usnadňuje předávání vyžádaných osob v souladu se zásadou vzájemného uznávání stanovenou v čl. 1 odst. 2 rámcového rozhodnutí, která představuje základní pravidlo zavedené tímto rozhodnutím.

   (viz body 50–51, 62, 80 a výrok)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 54)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 54–55, 62)