Věc C‑157/12

Salzgitter Mannesmann Handel GmbH

v.

SC Laminorul SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof)

„Prostor svobody, bezpečnosti a práva — Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Článek 34 body 3 a 4 — Uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě — Případ, kdy je uvedené rozhodnutí neslučitelné s jiným rozhodnutím vydaným dříve v témže členském státě v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. září 2013

Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Uznávání a výkon rozhodnutí – Důvody pro odmítnutí – Rozhodnutí neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok – Pojem – Rozhodnutí vydaná soudy v témže členském státě – Vyloučení

(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 34 bod 4 a čl. 45 odst. 2)

Článek 34 bod 4 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na neslučitelná rozhodnutí vydaná soudy téhož členského státu.

Předpokladem pro řádné fungování systému uznávání a výkonu rozhodnutí vydaných v jiném členském státě založeného na vzájemné důvěře je v zásadě to, že soudy členského státu, který rozhodnutí vydal, budou mít nadále pravomoc posoudit legalitu vykonávaného rozhodnutí v rámci opravných prostředků zakotvených v právním řádu uvedeného členského státu, a to v zásadě na úkor soudů členského státu, v němž se podává návrh na výkon, a že konečný závěr plynoucí z posouzení legality uvedeného rozhodnutí nebude zpochybněn.

Výklad čl. 34 bodu 4 tohoto nařízení, podle něhož se toto ustanovení vztahuje i na kolize mezi dvěma rozhodnutími vydanými v témže členském státě, odporuje zásadě vzájemné důvěry zakotvené nařízením č. 44/2001. Takový výklad by totiž soudům členského státu, v němž má být rozhodnutí vykonáno, umožnil vlastním posouzením nahradit posouzení soudů členského státu, jež rozhodnutí vydaly.

Jakmile totiž rozhodnutí nabylo právní moci po skončení řízení v členském státě, kde bylo vydáno, odmítnutí vykonat jej pro jeho neslučitelnost s jiným rozhodnutím vydaným v tomtéž členském státě by bylo srovnatelné s přezkumem rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, ve věci samé, což výslovně vylučuje čl. 45 odst. 2 nařízení č. 44/2001.

(viz body 31, 33, 36, 37, 40 a výrok)

Věc C‑157/12

Salzgitter Mannesmann Handel GmbH

v.

SC Laminorul SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof)

„Prostor svobody, bezpečnosti a práva — Soudní spolupráce v občanských věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Článek 34 body 3 a 4 — Uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě — Případ, kdy je uvedené rozhodnutí neslučitelné s jiným rozhodnutím vydaným dříve v témže členském státě v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. září 2013

Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Uznávání a výkon rozhodnutí — Důvody pro odmítnutí — Rozhodnutí neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok — Pojem — Rozhodnutí vydaná soudy v témže členském státě — Vyloučení

(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 34 bod 4 a čl. 45 odst. 2)

Článek 34 bod 4 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na neslučitelná rozhodnutí vydaná soudy téhož členského státu.

Předpokladem pro řádné fungování systému uznávání a výkonu rozhodnutí vydaných v jiném členském státě založeného na vzájemné důvěře je v zásadě to, že soudy členského státu, který rozhodnutí vydal, budou mít nadále pravomoc posoudit legalitu vykonávaného rozhodnutí v rámci opravných prostředků zakotvených v právním řádu uvedeného členského státu, a to v zásadě na úkor soudů členského státu, v němž se podává návrh na výkon, a že konečný závěr plynoucí z posouzení legality uvedeného rozhodnutí nebude zpochybněn.

Výklad čl. 34 bodu 4 tohoto nařízení, podle něhož se toto ustanovení vztahuje i na kolize mezi dvěma rozhodnutími vydanými v témže členském státě, odporuje zásadě vzájemné důvěry zakotvené nařízením č. 44/2001. Takový výklad by totiž soudům členského státu, v němž má být rozhodnutí vykonáno, umožnil vlastním posouzením nahradit posouzení soudů členského státu, jež rozhodnutí vydaly.

Jakmile totiž rozhodnutí nabylo právní moci po skončení řízení v členském státě, kde bylo vydáno, odmítnutí vykonat jej pro jeho neslučitelnost s jiným rozhodnutím vydaným v tomtéž členském státě by bylo srovnatelné s přezkumem rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, ve věci samé, což výslovně vylučuje čl. 45 odst. 2 nařízení č. 44/2001.

(viz body 31, 33, 36, 37, 40 a výrok)