Věc C‑151/12

Evropská komise

v.

Španělské království

„Nesplnění povinnosti státem — Životní prostředí — Směrnice 2000/60/ES — Rámec Společenství pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky — Provedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i přílohy V oddílů 1.3 a 1.4 směrnice 2000/60 — Povodí uvnitř samosprávných společenství a mezi samosprávnými společenstvími — Článek 149 odst. 3 in fine španělské Ústavy — Doplňující ustanovení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 24. října 2013

1. Akty orgánů – Směrnice – Provedení členskými státy – Provedení směrnice bez legislativní činnosti – Podmínky – Existence obecného právního kontextu zajišťujícího plné uplatnění směrnice

   (Článek 288 třetí pododstavec SFEU)

2. Životní prostředí – Činnost Unie v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Povinnost monitorovat ekologický stav a chemický stav povrchových vod – Nepřijetí prováděcích opatření samosprávnými společenstvími členského státu – Použití státních prováděcích opatření prostřednictvím doplňujícího ustanovení Ústavy – Nepřípustnost – Nesplnění povinnosti

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2 a příloha V oddíl 1.3 a pododdíl 1.4.1 body i) až iii)]

3. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Prokázání nesplnění povinnosti – Důkazní břemeno členského státu – Předložení poznatků dostatečných pro to, aby bylo na jejich základě možné vyvrátit nesplnění povinnosti

   (Článek 258 SFEU)

4. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Stav, který je třeba vzít v úvahu – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku – Prováděcí opatření, která byla v platnosti před touto lhůtou, ale která nebyla uplatněna v rámci postupu před zahájením soudního řízení – Zohlednění

   (Článek 4 odst. 3 SEU; článek 258 SFEU)

5. Životní prostředí – Činnost Unie v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Lhůta pro provedení omezení emisí – Právní povaha

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 10 odst. 2)

1.  Formální převzetí ustanovení směrnice do výslovného a zvláštního právního předpisu není vždy vyžadováno, neboť k provedení směrnice může postačovat, v závislosti na jejím obsahu, všeobecný právní kontext. Zejména existence obecných zásad ústavního nebo správního práva může učinit provedení zvláštními právními nebo správními opatřeními nadbytečnými, avšak za podmínky, že tyto zásady skutečně zaručují plné uplatnění směrnice vnitrostátními správními orgány a že v případě, kdy je cílem dotčeného ustanovení směrnice vznik práv jednotlivců, je právní situace vyplývající z těchto zásad dostatečně přesná a jasná a oprávněné osoby mohou zjistit úplný rozsah svých práv a případně se jich dovolat u vnitrostátních soudů.

   (viz body 26–28)

2.  Členský stát, který nepřijme všechna opatření nezbytná k provedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i přílohy V oddílu 1.3 a pododdílu 1.4.1 bodů i) až iii) směrnice 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 této směrnice, pokud jde o povodí uvnitř samosprávných společenství, která se nacházejí mimo určité samosprávné společenství, jakož i čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 a 2 téže směrnice, pokud jde o povodí uvnitř samosprávných společenství nacházející se uvnitř tohoto společenství, nesplní povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

   V tomto ohledu se dotčený členský nemůže stát dovolávat doplňujícího ustanovení své Ústavy, které stanoví, že pokud samosprávná společenství nevyužila svou zákonodárnou pravomoc, použije se vnitrostátní právní úprava, protože tato právní úprava výslovně omezuje svou působnost pouze na povodí uvnitř společenství. Výklad, který by rozšířil použití této právní úpravy na povodí uvnitř společenství, by měl za následek vytvoření právní situace, která by nesplňovala požadavky na jasnost a přesnost, kterými se musí vyznačovat vnitrostátní prováděcí opatření, a to tím spíše, pokud existuje nejistota v právu dotyčného členského státu ohledně dosahu doplňujícího ustanovení jakožto nástroje k zajištění provedení unijního práva.

   (viz body 30–35, výrok 1)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 36)

4.  Existence nesplnění povinnosti se musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se dotčený členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu. Sice nelze skutečnost, že členský stát poprvé uvedl tato prováděcí opatření v žalobní odpovědi, uvést do souladu s povinností loajální spolupráce, která členským státům přísluší na základě čl. 4 odst. 3 SEU, nicméně předmětem žaloby pro nesplnění povinnosti není nesplnění informační povinnosti, ale nesplnění povinnosti provést unijní právo. Pouhá skutečnost, že dotyčný členský stát neinformoval Komisi v rámci postupu před zahájením soudního řízení o tom, že k provedení již došlo, nemůže stačit k prokázání tvrzeného nesplnění povinnosti. Jsou-li totiž ustanovení vnitrostátního práva platná v době uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, musí je Soudní dvůr vzít v úvahu při posouzení existence tohoto nesplnění povinnosti.

   (viz body 40, 45, 49, 50)

5.  Článek 10 odst. 2 směrnice 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, neuvádí lhůtu pro provedení tohoto ustanovení, ale lhůtu, během níž mají být provedena omezení emisí vyjádřená v tomto ustanovení.

   (viz bod 41)

Věc C‑151/12

Evropská komise

v.

Španělské království

„Nesplnění povinnosti státem — Životní prostředí — Směrnice 2000/60/ES — Rámec Společenství pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky — Provedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i přílohy V oddílů 1.3 a 1.4 směrnice 2000/60 — Povodí uvnitř samosprávných společenství a mezi samosprávnými společenstvími — Článek 149 odst. 3 in fine španělské Ústavy — Doplňující ustanovení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 24. října 2013

1. Akty orgánů — Směrnice — Provedení členskými státy — Provedení směrnice bez legislativní činnosti — Podmínky — Existence obecného právního kontextu zajišťujícího plné uplatnění směrnice

   (Článek 288 třetí pododstavec SFEU)

2. Životní prostředí — Činnost Unie v oblasti vodní politiky — Směrnice 2000/60 — Povinnost monitorovat ekologický stav a chemický stav povrchových vod — Nepřijetí prováděcích opatření samosprávnými společenstvími členského státu — Použití státních prováděcích opatření prostřednictvím doplňujícího ustanovení Ústavy — Nepřípustnost — Nesplnění povinnosti

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2 a příloha V oddíl 1.3 a pododdíl 1.4.1 body i) až iii)]

3. Žaloba pro nesplnění povinnosti — Prokázání nesplnění povinnosti — Důkazní břemeno členského státu — Předložení poznatků dostatečných pro to, aby bylo na jejich základě možné vyvrátit nesplnění povinnosti

   (Článek 258 SFEU)

4. Žaloba pro nesplnění povinnosti — Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem — Stav, který je třeba vzít v úvahu — Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku — Prováděcí opatření, která byla v platnosti před touto lhůtou, ale která nebyla uplatněna v rámci postupu před zahájením soudního řízení — Zohlednění

   (Článek 4 odst. 3 SEU; článek 258 SFEU)

5. Životní prostředí — Činnost Unie v oblasti vodní politiky — Směrnice 2000/60 — Lhůta pro provedení omezení emisí — Právní povaha

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 10 odst. 2)

1.  Formální převzetí ustanovení směrnice do výslovného a zvláštního právního předpisu není vždy vyžadováno, neboť k provedení směrnice může postačovat, v závislosti na jejím obsahu, všeobecný právní kontext. Zejména existence obecných zásad ústavního nebo správního práva může učinit provedení zvláštními právními nebo správními opatřeními nadbytečnými, avšak za podmínky, že tyto zásady skutečně zaručují plné uplatnění směrnice vnitrostátními správními orgány a že v případě, kdy je cílem dotčeného ustanovení směrnice vznik práv jednotlivců, je právní situace vyplývající z těchto zásad dostatečně přesná a jasná a oprávněné osoby mohou zjistit úplný rozsah svých práv a případně se jich dovolat u vnitrostátních soudů.

   (viz body 26–28)

2.  Členský stát, který nepřijme všechna opatření nezbytná k provedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i přílohy V oddílu 1.3 a pododdílu 1.4.1 bodů i) až iii) směrnice 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 této směrnice, pokud jde o povodí uvnitř samosprávných společenství, která se nacházejí mimo určité samosprávné společenství, jakož i čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 a 2 téže směrnice, pokud jde o povodí uvnitř samosprávných společenství nacházející se uvnitř tohoto společenství, nesplní povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

   V tomto ohledu se dotčený členský nemůže stát dovolávat doplňujícího ustanovení své Ústavy, které stanoví, že pokud samosprávná společenství nevyužila svou zákonodárnou pravomoc, použije se vnitrostátní právní úprava, protože tato právní úprava výslovně omezuje svou působnost pouze na povodí uvnitř společenství. Výklad, který by rozšířil použití této právní úpravy na povodí uvnitř společenství, by měl za následek vytvoření právní situace, která by nesplňovala požadavky na jasnost a přesnost, kterými se musí vyznačovat vnitrostátní prováděcí opatření, a to tím spíše, pokud existuje nejistota v právu dotyčného členského státu ohledně dosahu doplňujícího ustanovení jakožto nástroje k zajištění provedení unijního práva.

   (viz body 30–35, výrok 1)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 36)

4.  Existence nesplnění povinnosti se musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se dotčený členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu. Sice nelze skutečnost, že členský stát poprvé uvedl tato prováděcí opatření v žalobní odpovědi, uvést do souladu s povinností loajální spolupráce, která členským státům přísluší na základě čl. 4 odst. 3 SEU, nicméně předmětem žaloby pro nesplnění povinnosti není nesplnění informační povinnosti, ale nesplnění povinnosti provést unijní právo. Pouhá skutečnost, že dotyčný členský stát neinformoval Komisi v rámci postupu před zahájením soudního řízení o tom, že k provedení již došlo, nemůže stačit k prokázání tvrzeného nesplnění povinnosti. Jsou-li totiž ustanovení vnitrostátního práva platná v době uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, musí je Soudní dvůr vzít v úvahu při posouzení existence tohoto nesplnění povinnosti.

   (viz body 40, 45, 49, 50)

5.  Článek 10 odst. 2 směrnice 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, neuvádí lhůtu pro provedení tohoto ustanovení, ale lhůtu, během níž mají být provedena omezení emisí vyjádřená v tomto ustanovení.

   (viz bod 41)