Věc C‑47/12

Kronos International Inc.

v.

Finanzamt Leverkusen

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Köln)

„Řízení o předběžné otázce — Články 49 SFEU a 54 SFEU — Svoboda usazování — Články 63 SFEU a 65 SFEU — Volný pohyb kapitálu — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Právní úprava členského státu, která má zabránit dvojímu zdanění rozdělovaného zisku — Metoda zápočtu uplatňovaná na dividendy vyplácené společnostmi, které jsou rezidenty téhož členského státu, jako společnost-příjemce — Metoda osvobození od daně uplatňovaná na dividendy vyplácené společnostmi, které jsou rezidenty jiného členského státu než společnost-příjemce, nebo třetího státu — Rozdílné zacházení se ztrátami společnosti, která je příjemcem dividend“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 11. září 2014

1. Svoboda usazování — Volný pohyb kapitálu — Ustanovení Smlouvy — Působnost — Vnitrostátní právní předpisy v oblasti zdanění dividend vyplácených společností-nerezidentem společnosti-rezidentovi, založené podle práva třetího státu, která má určitý podíl na kapitálu společnosti vyplácející dividendy — Zahrnutí — Nepoužitelnost ustanovení upravujících svobodu usazování

   (Články 49 SFEU, 63 SFEU a článek 65 SFEU)

2. Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Ustanovení Smlouvy — Působnost — Společnost založená podle práva třetího státu a usazená ve členském státě — Vyloučení — Namítnutí nemožnosti společnosti z třetího státu dovolávat se ustanovení upravujících svobodu usazování v případě diskriminace z daňového hlediska ve členském státě, v němž je rezidentem — Neexistence vlivu

   (Článek 49 SFEU)

3. Volný pohyb kapitálu a plateb — Omezení — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Zdanění dividend — Metoda osvobození od daně uplatňovaná na dividendy vyplácené společnostmi, které jsou rezidenty jiných členských států a třetích států — Metoda zápočtu uplatňovaná na dividendy vyplácené společnostmi, které jsou rezidenty téhož členského státu, jako společnost-příjemce — Úplné nebo částečné vrácení v případě zaznamenání ztrát — Přípustnost

   (Článek 63 SFEU)

1.  Slučitelnost vnitrostátní právní úpravy, podle níž si společnost-rezident členského státu nemůže započítat korporační daň zaplacenou v jiném členském státě nebo ve třetím státě kapitálovými společnostmi vyplácejícími dividendy z důvodu osvobození těchto dividend od daně v prvně uvedeném členském státě, pokud pocházejí z podílů představujících alespoň 10 % kapitálu vyplácející společnosti a skutečný podíl kapitálové společnosti, která obdrží dividendy, je vyšší než 90 % a společnost-příjemce byla založena podle práva třetího státu, s unijním právem musí být posouzena z hlediska článků 63 SFEU a 65 SFEU.

   Pokud se totiž vnitrostátní právní předpisy týkající se daňového zacházení s dividendami nemají použít výlučně na situace, kdy mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na společnost, která vyplácí dividendy, je třeba zohlednit velikost podílu společnosti-příjemce ve společnosti vyplácející dividendy, pokud je možné dovolávat se jak článku 49 SFEU, tak článku 63 SFEU a velikost tohoto podílu umožňuje určit, zda dotčená situace spadá pod jednu či druhou ze svobod zakotvených těmito dvěma ustanoveními unijního práva.

   Tyto úvahy platí obdobně rovněž tehdy, kdy se lze dovolávat pouze volného pohybu kapitálu vzhledem k omezením osobní působnosti svobody usazování. Tak tomu je v situaci, kdy je společnost, které jsou vypláceny dividendy, založena podle práva třetího státu.

   V tomto ohledu v takové situaci, kdy se z důvodu vazby společnosti, které jsou vypláceny dividendy, na právní řád třetího státu nelze dovolávat svobody usazování, musí být vnitrostátní právní předpisy týkající se daňového zacházení s dividendami pocházejícími z jiného členského státu nebo ze třetího státu, které se nepoužijí výlučně na situace, kdy mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na společnost, která vyplácí dividendy, posouzeny z hlediska článku 63 SFEU.

   Společnost založená podle práva třetího státu, která je rezidentem v členském státě, tedy může bez ohledu na rozsah své účasti ve společnosti, která vyplácí dividendy a je usazena v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, na základě tohoto ustanovení zpochybnit legalitu takové právní úpravy. Vzhledem k tomu, že Smlouva nerozšiřuje působnost svobody usazování na třetí země, je nutno zamezit tomu, aby výklad čl. 63 odst. 1 SFEU – pokud jde o vztahy se třetími zeměmi – umožňoval hospodářským subjektům, které nespadají do rámce územní působnosti svobody usazování, těžit z této svobody prospěch.

   (viz body 40, 42, 43, 51–53, 55 a výrok 1)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 44–48)

3.  Článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání použití metody osvobození od daně na dividendy vyplácené společnostmi-rezidenty jiných členských států nebo třetích států, kdežto na dividendy vyplácené společnostmi-rezidenty stejného členského státu, jako společnost-příjemce, je uplatňována metoda započtení, a v případě, kdy tato společnost-příjemce zaznamená ztráty, vede metoda započtení k tomu, že daň zaplacená společností-rezidentem, která vyplácí dividendy, je zcela nebo zčásti vrácena.

   Zaprvé totiž volný pohyb kapitálu, zakotvený v čl. 63 odst. 1 SFEU, nemůže mít za účinek povinnost členských států jít nad rámec nevyměření tuzemské daně z příjmu, kterou má odvést akcionář z dividend zahraničního původu, jež obdržel, a vrátit částku, která má svůj původ v daňovém systému jiného členského státu, neboť v opačném případě by byla omezena daňová autonomie prvního členského státu výkonem daňové pravomoci jiného členského státu.

   Zadruhé vrácení, které požaduje společnost povinná k dani, představuje v rámci metody zápočtu logický doplněk zohlednění dividend a snížení převoditelných ztrát, ke kterému došlo dříve. Při neexistenci takového vrácení totiž může zohlednění dividend a snížení ztrát společnosti-příjemce vést k ekonomickému dvojímu zdanění těchto dividend během pozdějších daňových období, jestliže je výsledek mateřské společnosti kladný. Naproti tomu v rámci metody osvobození od daně nejsou ztráty sníženy, a nehrozí proto žádné riziko ekonomického dvojího zdanění obdržených dividend. Neexistence vrácení je vyvážena tím, že dividendy nejsou zohledněny při stanovení daňového základu.

   (viz body 83, 87–89, výrok 2)