Věc C-443/11

F. P. Jeltes a další

v.

Raad van bestuur van het Uitvoeringsinstituut werknemersverzekeringen

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam)

„Sociální zabezpečení migrujících pracovníků — Článek 45 SFEU — Nařízení (EHS) č. 1408/71 — Článek 71 — Plně nezaměstnaný atypický příhraniční pracovník, který si zachoval osobní a profesní vazby v členském státě posledního zaměstnání — Nařízení (ES) č. 883/2004 — Článek 65 — Nárok na dávky v členském státě bydliště — Odepření státu posledního zaměstnání vyplácet dávky — Přípustnost — Relevance rozsudku Soudního dvora ze dne 12. června 1986, Miethe (1/85) — Přechodná ustanovení — Článek 87 odst. 8 — Pojem ‚nezměněná situace‘“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. dubna 2013

1. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Nezaměstnanost – Plně nezaměstnaný příhraniční pracovník, který si zachoval v členském státě posledního zaměstnání zvláštní osobní a profesní vazby – Nárok na dávky členského státu bydliště – Použití článku 65 nařízení č. 883/2004 – Právo zapsat se doplňkově do evidence služeb zaměstnanosti členského státu posledního zaměstnání

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, ve znění nařízení č. 988/2009, článek 65)

2. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Nezaměstnanost – Plně nezaměstnaný příhraniční pracovník, který si zachoval v členském státě posledního zaměstnání zvláštní osobní a profesní vazby – Odmítnutí členského státu posledního zaměstnání vyplatit dávky v nezaměstnanosti – Podmínka bydliště upravená vnitrostátním právem – Přípustnost – Omezení volného pohybu pracovníků – Neexistence

   (Článek 45 SFEU)

3. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Nezaměstnanost – Plně nezaměstnaný příhraniční pracovník, který si zachoval v členském státě posledního zaměstnání zvláštní osobní a profesní vazby – Použití přechodných ustanovení nařízení č. 883/2004 – Pojem „nezměněná situace“ – Posouzení vnitrostátním soudem

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, ve znění nařízení č. 988/2009, čl. 87 odst. 8)

1.  Po nabytí účinnosti nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení č. 988/2009, nesmí být ustanovení článku 65 tohoto nařízení vykládána ve světle rozsudku Soudního dvora ze dne 12. června 1986, Miethe (1/85). Pokud jde o plně nezaměstnaného příhraničního pracovníka, který si v členském státě svého posledního zaměstnání zachoval osobní a profesní vazby takové povahy, že má v tomto státě nejlepší vyhlídky na opětovné pracovní začlenění, je třeba tento článek 65 chápat v tom smyslu, že takovému pracovníkovi umožňuje se zapsat doplňkově do evidence služeb zaměstnanosti uvedeného státu nikoli za účelem získání dávek v nezaměstnanosti v tomto státě, ale pouze za účelem získání pomoci při hledání nového zaměstnání.

   (viz bod 36, výrok 1)

2.  Pravidla týkající se volného pohybu pracovníků obsažená především v článku 45 SFEU musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát posledního zaměstnání odmítl podle svého vnitrostátního práva přiznat plně nezaměstnanému příhraničnímu pracovníkovi, který má v tomto členském státě nejlepší šance na opětovné pracovní začlenění, dávky v nezaměstnanosti z důvodu, že tento pracovník nemá na jeho území bydliště, jelikož se podle ustanovení článku 65 nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení č. 988/2009, použijí právní předpisy členského státu bydliště.

   Uvedená pravidla Smlouvy o FEU, která se týkají volného pohybu, nemohou pojištěnci zaručit, že přestěhování do jiného členského státu bude neutrální z hlediska sociálního zabezpečení. Vzhledem k rozdílům existujícím mezi systémy a právními předpisy členských států v dané oblasti může být takovéto přestěhování v konkrétních případech pro pojištěnce finančně více či méně výhodné.

   Rozdíl mezi dávkami upravenými v právních předpisech členského státu posledního zaměstnání a dávkami upravenými v právních předpisech členského státu bydliště nelze považovat za omezení volného pohybu pracovníků, jelikož vyplývá z toho, že v dané oblasti nedošlo k harmonizaci unijního práva.

   (viz body 44–46, výrok 2)

3.  Ustanovení čl. 87 odst. 8 nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení č. 988/2009, je třeba použít na plně nezaměstnané příhraniční pracovníky, kteří vzhledem k vazbám, které si zachovali k členskému státu posledního zaměstnání, pobírají od tohoto státu dávky v nezaměstnanosti na základě právních předpisů tohoto členského státu v souladu s článkem 71 nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 592/2008.

   Článek 87 odst. 8 nařízení č. 883/2004 stanoví totiž ve prospěch osoby, na kterou se v důsledku tohoto nařízení vztahují právní předpisy jiného členského státu než toho, jehož právní předpisy by se na ni vztahovaly v souladu s hlavou II nařízení č. 1408/71, že tyto předpisy platí i nadále po nabytí účinnosti nařízení č. 883/2004 za předpokladu, že se příslušná situace nezmění.

   Okolnost, že článek 71 nařízení č. 1408/71 spadá do hlavy III nařízení č. 1408/71 nepředstavuje v tomto ohledu překážku pro použití uvedeného článku 87.

   Pojem „nezměněná situace“ ve smyslu čl. 87 odst. 8 nařízení č. 883/2004, ve znění pozdějších předpisů, musí být pojímán z hlediska vnitrostátních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení. Je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda pracovníci splňují podmínky upravené těmito právními předpisy pro uplatnění nároku na opětovné vyplácení dávek v nezaměstnanosti, které jim byly přiznány podle uvedených právních předpisů v souladu s článkem 71 nařízení č. 1408/71, ve znění pozdějších předpisů.

   (viz body 49, 56, 61, 62, výrok 3)

Věc C-443/11

F. P. Jeltes a další

v.

Raad van bestuur van het Uitvoeringsinstituut werknemersverzekeringen

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam)

„Sociální zabezpečení migrujících pracovníků — Článek 45 SFEU — Nařízení (EHS) č. 1408/71 — Článek 71 — Plně nezaměstnaný atypický příhraniční pracovník, který si zachoval osobní a profesní vazby v členském státě posledního zaměstnání — Nařízení (ES) č. 883/2004 — Článek 65 — Nárok na dávky v členském státě bydliště — Odepření státu posledního zaměstnání vyplácet dávky — Přípustnost — Relevance rozsudku Soudního dvora ze dne 12. června 1986, Miethe (1/85) — Přechodná ustanovení — Článek 87 odst. 8 — Pojem ‚nezměněná situace‘“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. dubna 2013

1. Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Nezaměstnanost — Plně nezaměstnaný příhraniční pracovník, který si zachoval v členském státě posledního zaměstnání zvláštní osobní a profesní vazby — Nárok na dávky členského státu bydliště — Použití článku 65 nařízení č. 883/2004 — Právo zapsat se doplňkově do evidence služeb zaměstnanosti členského státu posledního zaměstnání

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, ve znění nařízení č. 988/2009, článek 65)

2. Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Nezaměstnanost — Plně nezaměstnaný příhraniční pracovník, který si zachoval v členském státě posledního zaměstnání zvláštní osobní a profesní vazby — Odmítnutí členského státu posledního zaměstnání vyplatit dávky v nezaměstnanosti — Podmínka bydliště upravená vnitrostátním právem — Přípustnost — Omezení volného pohybu pracovníků — Neexistence

   (Článek 45 SFEU)

3. Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Nezaměstnanost — Plně nezaměstnaný příhraniční pracovník, který si zachoval v členském státě posledního zaměstnání zvláštní osobní a profesní vazby — Použití přechodných ustanovení nařízení č. 883/2004 — Pojem „nezměněná situace“ — Posouzení vnitrostátním soudem

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, ve znění nařízení č. 988/2009, čl. 87 odst. 8)

1.  Po nabytí účinnosti nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení č. 988/2009, nesmí být ustanovení článku 65 tohoto nařízení vykládána ve světle rozsudku Soudního dvora ze dne 12. června 1986, Miethe (1/85). Pokud jde o plně nezaměstnaného příhraničního pracovníka, který si v členském státě svého posledního zaměstnání zachoval osobní a profesní vazby takové povahy, že má v tomto státě nejlepší vyhlídky na opětovné pracovní začlenění, je třeba tento článek 65 chápat v tom smyslu, že takovému pracovníkovi umožňuje se zapsat doplňkově do evidence služeb zaměstnanosti uvedeného státu nikoli za účelem získání dávek v nezaměstnanosti v tomto státě, ale pouze za účelem získání pomoci při hledání nového zaměstnání.

   (viz bod 36, výrok 1)

2.  Pravidla týkající se volného pohybu pracovníků obsažená především v článku 45 SFEU musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát posledního zaměstnání odmítl podle svého vnitrostátního práva přiznat plně nezaměstnanému příhraničnímu pracovníkovi, který má v tomto členském státě nejlepší šance na opětovné pracovní začlenění, dávky v nezaměstnanosti z důvodu, že tento pracovník nemá na jeho území bydliště, jelikož se podle ustanovení článku 65 nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení č. 988/2009, použijí právní předpisy členského státu bydliště.

   Uvedená pravidla Smlouvy o FEU, která se týkají volného pohybu, nemohou pojištěnci zaručit, že přestěhování do jiného členského státu bude neutrální z hlediska sociálního zabezpečení. Vzhledem k rozdílům existujícím mezi systémy a právními předpisy členských států v dané oblasti může být takovéto přestěhování v konkrétních případech pro pojištěnce finančně více či méně výhodné.

   Rozdíl mezi dávkami upravenými v právních předpisech členského státu posledního zaměstnání a dávkami upravenými v právních předpisech členského státu bydliště nelze považovat za omezení volného pohybu pracovníků, jelikož vyplývá z toho, že v dané oblasti nedošlo k harmonizaci unijního práva.

   (viz body 44–46, výrok 2)

3.  Ustanovení čl. 87 odst. 8 nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení č. 988/2009, je třeba použít na plně nezaměstnané příhraniční pracovníky, kteří vzhledem k vazbám, které si zachovali k členskému státu posledního zaměstnání, pobírají od tohoto státu dávky v nezaměstnanosti na základě právních předpisů tohoto členského státu v souladu s článkem 71 nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 592/2008.

   Článek 87 odst. 8 nařízení č. 883/2004 stanoví totiž ve prospěch osoby, na kterou se v důsledku tohoto nařízení vztahují právní předpisy jiného členského státu než toho, jehož právní předpisy by se na ni vztahovaly v souladu s hlavou II nařízení č. 1408/71, že tyto předpisy platí i nadále po nabytí účinnosti nařízení č. 883/2004 za předpokladu, že se příslušná situace nezmění.

   Okolnost, že článek 71 nařízení č. 1408/71 spadá do hlavy III nařízení č. 1408/71 nepředstavuje v tomto ohledu překážku pro použití uvedeného článku 87.

   Pojem „nezměněná situace“ ve smyslu čl. 87 odst. 8 nařízení č. 883/2004, ve znění pozdějších předpisů, musí být pojímán z hlediska vnitrostátních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení. Je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda pracovníci splňují podmínky upravené těmito právními předpisy pro uplatnění nároku na opětovné vyplácení dávek v nezaměstnanosti, které jim byly přiznány podle uvedených právních předpisů v souladu s článkem 71 nařízení č. 1408/71, ve znění pozdějších předpisů.

   (viz body 49, 56, 61, 62, výrok 3)