Věc C-300/11

ZZ

v.

Secretary of State for the Home Department

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division)]

„Volný pohyb osob — Směrnice 2004/38/ES — Rozhodnutí zakázat občanu Unie vstup na území členského státu z důvodů veřejné bezpečnosti — Článek 30 odst. 2 uvedené směrnice — Povinnost informovat dotčeného občana o důvodech tohoto rozhodnutí — Zpřístupnění v rozporu s bezpečností státu — Základní právo na účinnou soudní ochranu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 4. června 2013

1. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Meze – Otázka týkající se bezpečnosti státu – Neexistence obecné výhrady vylučující opatření přijatá za účelem veřejné bezpečnosti – Přípustnost

   (Článek 267 SFEU; čl. 4 odst. 2, SEU)

2. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Omezení práva na vstup a pobyt z důvodu veřejného pořádku či veřejné bezpečnosti – Odůvodnění rozhodnutí, jímž byl zakázán vstup na území členského státu – Přesné a úplné důvody týkající se bezpečnosti státu, o nichž nebyla dotyčná osoba informována – Přípustnost – Podmínka – Zvážení požadavků spojených s bezpečností státu a požadavků spojených s právem na účinnou soudní ochranu

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 47; (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 30 odst. 2 a články 27 a 31)

1.  Ačkoli je bezpečnost státu podle čl. 4 odst. 2 SEU věcí každého členského státu a přijetí opatření k zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti státu je tedy věcí členských států, nemůže pouhá skutečnost, že se rozhodnutí týká bezpečnosti státu, vést k tomu, že se nepoužije unijní právo.

   (viz bod 38)

2.  Článek 30 odst. 2 a článek 31 směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států musí být s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že vyžadují, aby příslušný vnitrostátní soud zajistil, že příslušný vnitrostátní orgán nesdělí dotčené osobě přesné a úplné důvody, z nichž vychází rozhodnutí přijaté na základě článku 27 této směrnice, jakož i informace o příslušných důkazech pouze v nezbytně nutném rozsahu, a že dotčený bude o podstatě uvedených důvodů v každém případě informován způsobem, který náležitě zohlední nutnost zachovat důvěrnost důkazů.

   Příslušný vnitrostátní orgán musí v souladu s vnitrostátními procesněprávními pravidly předložit důkaz o tom, že bezpečnost státu by byla skutečně ohrožena, pokud by dotčené osobě byly sděleny přesně a úplně důvody, na nichž je založeno rozhodnutí přijaté na základě článku 27 směrnice 2004/38, jakož i s ním související důkazy. Z toho plyne, že zde neplatí domněnka o existenci či podloženosti důvodů uváděných vnitrostátním orgánem. Příslušný vnitrostátní soud musí dále provést nezávislý přezkum všech právních a skutkových okolností uváděných příslušným vnitrostátním orgánem a v souladu s vnitrostátními procesněprávními pravidly posoudit, zda bezpečnost státu brání takovému sdělení informací.

   Jeví-li se, že bezpečnost státu skutečně brání tomu, aby byly dotčené osobě sděleny uvedené důvody, musí být soudní přezkum legality rozhodnutí přijatého na základě článku 27 směrnice 2004/38 zakotvený v jejím čl. 31 odst. 1 proveden v řízení, které odpovídajícím způsobem vyváží požadavky týkající se bezpečnosti státu a požadavky týkající se práva na účinnou soudní ochranu, přičemž případné zásahy do výkonu tohoto práva omezí na nezbytné minimum.

   V tomto ohledu musí uvedené řízení s ohledem na nutnost respektovat článek 47 Listiny zajistit respektování zásady kontradiktornosti v co největší míře, aby dotčená osoba mohla zpochybnit důvody, na nichž je založeno dotčené rozhodnutí, a vyjádřit se k důkazům s ním souvisejícím, a tedy mohla užitečně uplatnit prostředky obhajoby. Je zejména nutné, aby byla dotčená osoba v každém případě seznámena s podstatou důvodů, z nichž vychází rozhodnutí o odepření vstupu přijaté na základě článku 27 směrnice 2004/38, přičemž potřeba chránit bezpečnost státu nemůže mít ten důsledek, že dotčená osoba bude zbavena práva být vyslechnuta, a její právo na opravný prostředek zakotvené v 31 této směrnice tedy bude neúčinné.

   Toto vyvažování práva na účinnou soudní ochranu a zájmu na ochraně bezpečnosti dotčeného členského státu se však neuplatní stejným způsobem u důkazů, které jsou základem pro odůvodnění, předložených příslušnému vnitrostátnímu soudu. V určitých případech totiž může poskytnutí těchto důkazů přímo a konkrétně ohrozit bezpečnost státu, jelikož může mj. ohrozit život, zdraví či svobodu osob či odhalit metody vyšetřování vnitrostátních bezpečnostních orgánů, a vážně tak narušit plnění budoucích úkolů těchto orgánů, resp. jim v tom zabránit.

   Za těchto podmínek je na příslušném vnitrostátním soudu, aby zaprvé zajistil, aby dotčená osoba byla informována o podstatě důvodů, které jsou základem pro dotčené rozhodnutí, způsobem, který náležitě zohlední nutnost zachování důvěrnosti důkazů, a aby zadruhé v souladu s vnitrostátním právem vyvodil důsledky plynoucí z případného porušení této povinnosti.

   (viz body 61, 62, 64–66, 68, 69 a výrok)