Věc C-228/11

Melzer

v.

MF Global UK Ltd

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Düsseldorf)

„Soudní spolupráce v občanských věcech — Zvláštní příslušnosti v oblasti deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti — Přeshraniční účast několika osob na totožném protiprávním jednání — Možnost určit místní příslušnost podle místa jednání, kterého se dopustil jiný původce škody, než žalovaný (‚wechselseitige Handlungsortzurechnung‘)“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. května 2013

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Pojmy používané uvedeným nařízením – Autonomní výklad

   (Nařízení Rady č. 44/2001)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Zvláštní příslušnost – Příslušnost ve věcech týkajících se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání (deliktní a kvazideliktní odpovědnost) – Místo škodné události – Škodná událost přičítaná jednomu z údajných původců škody, který není účastníkem řízení – Příslušnost soudu ve vztahu k jinému údajnému původci uvedené škody, k jehož jednání nedošlo v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě – Nepřípustnost

   (Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 5 bod 3)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 22, 34)

2.  Článek 5 bod 3 nařízení Rady č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že na základě skutečnosti, která vedla ke vzniku škody přičítané jednomu z údajných původců škody, který není účastníkem sporu, neumožňuje založit příslušnost soudu ve vztahu k jinému údajnému původci uvedené škody, který nejednal v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě.

   Pokud totiž jde o příslušnost soudů místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, jedná se o pravidlo zvláštní příslušnosti, které musí být vykládáno striktně a nedovoluje výklad přesahující případy výslovně předvídané nařízením č. 44/2001.

   Za okolností, kdy je jediný z několika údajných původců domnělé škody žalován u soudu, v jehož obvodu nejednal, přitom vazba založená na jednání žalovaného v zásadě chybí.

   Řešení, které by spočívalo v tom, že by identifikace navázání závisela na kritériích pro posouzení vycházejících z vnitrostátního hmotného práva, bylo v rozporu s cílem právní jistoty, jelikož by jednání osoby, ke kterému došlo v jiném členském státě, než je členský stát soudu rozhodujícího o žalobě, mohlo být pro účely stanovení příslušnosti podle čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 kvalifikováno jako příčinná událost, či nikoli, v závislosti na použitelném právu. Toto řešení by tedy žalovanému neumožňovalo, aby přiměřeně předvídal, u kterého soudu může být žalován. Jelikož toto řešení by mohlo vést k tomu, že by bylo možné žalovat na základě příčinné události údajného původce škody u soudu členského státu, v jehož obvodu tento údajný původce nejednal, šlo by dále totéž řešení nad rámec situací výslovně stanovených v uvedeném nařízení, a v důsledku toho by bylo v rozporu s jeho systematikou a cíli.

   (viz body 24, 30, 35, 36, 41 a výrok)

Věc C-228/11

Melzer

v.

MF Global UK Ltd

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Düsseldorf)

„Soudní spolupráce v občanských věcech — Zvláštní příslušnosti v oblasti deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti — Přeshraniční účast několika osob na totožném protiprávním jednání — Možnost určit místní příslušnost podle místa jednání, kterého se dopustil jiný původce škody, než žalovaný (‚wechselseitige Handlungsortzurechnung‘)“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. května 2013

1. Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Pojmy používané uvedeným nařízením — Autonomní výklad

   (Nařízení Rady č. 44/2001)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech — Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech — Nařízení č. 44/2001 — Zvláštní příslušnost — Příslušnost ve věcech týkajících se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání (deliktní a kvazideliktní odpovědnost) — Místo škodné události — Škodná událost přičítaná jednomu z údajných původců škody, který není účastníkem řízení — Příslušnost soudu ve vztahu k jinému údajnému původci uvedené škody, k jehož jednání nedošlo v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě — Nepřípustnost

   (Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 5 bod 3)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 22, 34)

2.  Článek 5 bod 3 nařízení Rady č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že na základě skutečnosti, která vedla ke vzniku škody přičítané jednomu z údajných původců škody, který není účastníkem sporu, neumožňuje založit příslušnost soudu ve vztahu k jinému údajnému původci uvedené škody, který nejednal v obvodu soudu rozhodujícího o žalobě.

   Pokud totiž jde o příslušnost soudů místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, jedná se o pravidlo zvláštní příslušnosti, které musí být vykládáno striktně a nedovoluje výklad přesahující případy výslovně předvídané nařízením č. 44/2001.

   Za okolností, kdy je jediný z několika údajných původců domnělé škody žalován u soudu, v jehož obvodu nejednal, přitom vazba založená na jednání žalovaného v zásadě chybí.

   Řešení, které by spočívalo v tom, že by identifikace navázání závisela na kritériích pro posouzení vycházejících z vnitrostátního hmotného práva, bylo v rozporu s cílem právní jistoty, jelikož by jednání osoby, ke kterému došlo v jiném členském státě, než je členský stát soudu rozhodujícího o žalobě, mohlo být pro účely stanovení příslušnosti podle čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 kvalifikováno jako příčinná událost, či nikoli, v závislosti na použitelném právu. Toto řešení by tedy žalovanému neumožňovalo, aby přiměřeně předvídal, u kterého soudu může být žalován. Jelikož toto řešení by mohlo vést k tomu, že by bylo možné žalovat na základě příčinné události údajného původce škody u soudu členského státu, v jehož obvodu tento údajný původce nejednal, šlo by dále totéž řešení nad rámec situací výslovně stanovených v uvedeném nařízení, a v důsledku toho by bylo v rozporu s jeho systematikou a cíli.

   (viz body 24, 30, 35, 36, 41 a výrok)