Věc C-40/11

Yoshikazu Iida

v.

Stadt Ulm

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof Baden-Württemberg)

„Články 20 SFEU a 21 SFEU — Listina základních práv Evropské unie — Článek 51 — Směrnice 2003/109/ES — Státní příslušníci třetích zemí — Právo pobytu v členském státě — Směrnice 2004/38/ES — Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie — Státní příslušník třetí země, který nedoprovází ani nenásleduje občana Unie do hostitelského členského státu a zůstává v členském státě původu občana — Právo pobytu státního příslušníka třetí země v členském státě původu občana pobývajícího v jiném členském státě — Občanství Unie — Základní práva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 8. listopadu 2012

1. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Právní postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty – Směrnice 2003/19 – Udělení povolení k pobytu jako dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi – Podmínky – Povinnost podat žádost o povolení k pobytu – Státní příslušník třetí země, který vzal dobrovolně svou žádost zpět – Důsledek

   (Směrnice Rady 2003/109, článek 5 a čl. 7 odst. 1)

2. Občanství Unie – Právo volného pohybu a pobytu na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Rodinní příslušníci – Pojem – Předek, který není vyživován občanem Unie – Vyloučení

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 2 bod 2 písm. d) a čl. 3 odst. 1)

3. Občanství Unie – Právo volného pohybu a pobytu na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Rodinní příslušníci – Pojem – Manžel či manželka – Manžel žijící odděleně – Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 2 bod 2 písm. a) a čl. 3 odst. 1)

4. Občanství Unie – Právo volného pohybu a pobytu na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Rodinný příslušník, který nedoprovází ani nenásleduje občana Unie – Vyloučení

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 3 odst. 1)

5. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Působnost – Občan Unie, který využil svého práva volného pohybu – Podmínka zahrnutí – Použití opatření, která vedou ke zbavení možnosti skutečného využití podstatné části práv plynoucích z postavení občana Unie – Odmítnutí členského státu původu občana Unie přiznat právo pobytu na základě směrnice 2004/38 rodinnému příslušníkovi, který je státním příslušníkem třetího státu – Okolnost, která nepostačuje k tomu, aby došlo k uvedenému zbavení – Posouzení s ohledem na článek 51 Listiny základních práv – Situace, na kterou se nevztahuje unijní právo

   (Články 20 SFEU a 21 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 51; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38; směrnice Rady 2003/109)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 36–48)

2.  Podle čl. 2 bodu 2 písm. d) 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96 je postavení rodinného příslušníka „vyživovaného“ občanem Unie majícím právo pobytu výsledkem faktické situace, která se vyznačuje okolností, že materiální podpora rodinného příslušníka je zajištěna osobou mající právo pobytu, takže nastane-li opačná situace, tedy že osoba mající právo pobytu je vyživovanou osobou státního příslušníka třetí země, nemůže se tento státní příslušník za účelem uplatnění práva pobytu v hostitelském členském státě odvolávat na to, že je „vyživovaným“ předkem uvedené osoby oprávněné k pobytu.

   (viz bod 55)

3.  Podle čl. 2 bodu 2 písm. a) směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96 je manžel či manželka občana Unie, který využil svého práva volného pohybu, považován za „rodinného příslušníka“ uvedeného občana. Nejsou vyžadovány jiné podmínky, než aby dotyčná osoba měla postavení manžela či manželky. Manžel tedy nemusí nezbytně trvale žít s občanem Unie, aby byl držitelem odvozeného práva pobytu. Manželský svazek totiž není možné považovat za ukončený, pokud ho neukončil příslušný orgán. Tak tomu není v případě manželů, kteří jednoduše žijí odděleně, i když s úmyslem se později rozvést.

   (viz body 57, 58)

4.  Článek 3 odst. 1 směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96 přiznává odvozené právo pobytu pouze rodinným příslušníkům občana Unie, kteří tuto osobu doprovázejí nebo následují. Takový požadavek odpovídá účelu odvozených práv vstupu a pobytu, která směrnice 2004/38 stanoví pro rodinné příslušníky občanů Unie, protože jinak by skutečnost, že by občana Unie nemohla jeho rodina v hostitelském členském státě doprovázet nebo následovat, mohla narušit jeho svobodu pohybu tím, že by jej odradila od výkonu jeho práva na vstup a práva pobytu v tomto členském státě. Proto právo pobytu nelze přiznat na základě směrnice 2004/38 státnímu příslušníkovi třetího státu, který svého rodinného příslušníka, který je občanem Unie, jenž využil svého práva volného pohybu, do hostitelského členského státu nedoprovázel ani nenásledoval.

   (viz body 61, 63)

5.  Nejedná-li se o situace upravené směrnicí 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96, a neexistuje-li ani jiná vazba na ustanovení unijního práva týkající se občanství, nemůže se státní příslušník třetí země domáhat práva pobytu odvozeného od občana Unie.

   Taková vazba není dána, jestliže odmítnutí povolení k pobytu státnímu příslušníkovi třetí země, který je rodinným příslušníkem občana Unie, nemůže zbavit občana Unie skutečného využití podstatné části práv plynoucích z jeho postavení občana Unie nebo narušit výkon jeho práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. V tomto ohledu čistě hypotetická vyhlídka překážky práva volného pohybu občanů Unie nepředstavuje dostatečné spojení s unijním právem, aby odůvodnila použití jeho ustanovení.

   Krom toho pro určení, zda takové odmítnutí spadá do provádění unijního práva ve smyslu článku 51 Listiny základních práv, je třeba mimo jiné ověřit, zda má dotčená vnitrostátní právní úprava za cíl provádět ustanovení unijního práva, jakou má tato právní úprava povahu a zda sleduje jiné cíle, než které zahrnuje unijní právo, i když může toto právo nepřímo ovlivnit, a zda existuje zvláštní ustanovení unijního práva v této oblasti nebo způsobilé ji ovlivnit.

   Pokud odmítnutí vydání povolení k pobytu nespadá do provádění unijního práva ve smyslu článku 51 Listiny základních práv, jelikož situace žadatele o pobyt není upravena unijním právem, nemůže být soulad tohoto odmítnutí se základními právy přezkoumán z hlediska práv zavedených touto Listinou.

   (viz body 76, 77, 79–82 a výrok)

Věc C-40/11

Yoshikazu Iida

v.

Stadt Ulm

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof Baden-Württemberg)

„Články 20 SFEU a 21 SFEU — Listina základních práv Evropské unie — Článek 51 — Směrnice 2003/109/ES — Státní příslušníci třetích zemí — Právo pobytu v členském státě — Směrnice 2004/38/ES — Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie — Státní příslušník třetí země, který nedoprovází ani nenásleduje občana Unie do hostitelského členského státu a zůstává v členském státě původu občana — Právo pobytu státního příslušníka třetí země v členském státě původu občana pobývajícího v jiném členském státě — Občanství Unie — Základní práva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 8. listopadu 2012

1. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Právní postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty — Směrnice 2003/19 — Udělení povolení k pobytu jako dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi — Podmínky — Povinnost podat žádost o povolení k pobytu — Státní příslušník třetí země, který vzal dobrovolně svou žádost zpět — Důsledek

   (Směrnice Rady 2003/109, článek 5 a čl. 7 odst. 1)

2. Občanství Unie — Právo volného pohybu a pobytu na území členských států — Směrnice 2004/38 — Oprávněné osoby — Rodinní příslušníci — Pojem — Předek, který není vyživován občanem Unie — Vyloučení

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 2 bod 2 písm. d) a čl. 3 odst. 1)

3. Občanství Unie — Právo volného pohybu a pobytu na území členských států — Směrnice 2004/38 — Oprávněné osoby — Rodinní příslušníci — Pojem — Manžel či manželka — Manžel žijící odděleně — Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 2 bod 2 písm. a) a čl. 3 odst. 1)

4. Občanství Unie — Právo volného pohybu a pobytu na území členských států — Směrnice 2004/38 — Oprávněné osoby — Rodinný příslušník, který nedoprovází ani nenásleduje občana Unie — Vyloučení

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 3 odst. 1)

5. Občanství Unie — Ustanovení Smlouvy — Působnost — Občan Unie, který využil svého práva volného pohybu — Podmínka zahrnutí — Použití opatření, která vedou ke zbavení možnosti skutečného využití podstatné části práv plynoucích z postavení občana Unie — Odmítnutí členského státu původu občana Unie přiznat právo pobytu na základě směrnice 2004/38 rodinnému příslušníkovi, který je státním příslušníkem třetího státu — Okolnost, která nepostačuje k tomu, aby došlo k uvedenému zbavení — Posouzení s ohledem na článek 51 Listiny základních práv — Situace, na kterou se nevztahuje unijní právo

   (Články 20 SFEU a 21 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 51; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38; směrnice Rady 2003/109)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 36–48)

2.  Podle čl. 2 bodu 2 písm. d) 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96 je postavení rodinného příslušníka „vyživovaného“ občanem Unie majícím právo pobytu výsledkem faktické situace, která se vyznačuje okolností, že materiální podpora rodinného příslušníka je zajištěna osobou mající právo pobytu, takže nastane-li opačná situace, tedy že osoba mající právo pobytu je vyživovanou osobou státního příslušníka třetí země, nemůže se tento státní příslušník za účelem uplatnění práva pobytu v hostitelském členském státě odvolávat na to, že je „vyživovaným“ předkem uvedené osoby oprávněné k pobytu.

   (viz bod 55)

3.  Podle čl. 2 bodu 2 písm. a) směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96 je manžel či manželka občana Unie, který využil svého práva volného pohybu, považován za „rodinného příslušníka“ uvedeného občana. Nejsou vyžadovány jiné podmínky, než aby dotyčná osoba měla postavení manžela či manželky. Manžel tedy nemusí nezbytně trvale žít s občanem Unie, aby byl držitelem odvozeného práva pobytu. Manželský svazek totiž není možné považovat za ukončený, pokud ho neukončil příslušný orgán. Tak tomu není v případě manželů, kteří jednoduše žijí odděleně, i když s úmyslem se později rozvést.

   (viz body 57, 58)

4.  Článek 3 odst. 1 směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96 přiznává odvozené právo pobytu pouze rodinným příslušníkům občana Unie, kteří tuto osobu doprovázejí nebo následují. Takový požadavek odpovídá účelu odvozených práv vstupu a pobytu, která směrnice 2004/38 stanoví pro rodinné příslušníky občanů Unie, protože jinak by skutečnost, že by občana Unie nemohla jeho rodina v hostitelském členském státě doprovázet nebo následovat, mohla narušit jeho svobodu pohybu tím, že by jej odradila od výkonu jeho práva na vstup a práva pobytu v tomto členském státě. Proto právo pobytu nelze přiznat na základě směrnice 2004/38 státnímu příslušníkovi třetího státu, který svého rodinného příslušníka, který je občanem Unie, jenž využil svého práva volného pohybu, do hostitelského členského státu nedoprovázel ani nenásledoval.

   (viz body 61, 63)

5.  Nejedná-li se o situace upravené směrnicí 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96, a neexistuje-li ani jiná vazba na ustanovení unijního práva týkající se občanství, nemůže se státní příslušník třetí země domáhat práva pobytu odvozeného od občana Unie.

   Taková vazba není dána, jestliže odmítnutí povolení k pobytu státnímu příslušníkovi třetí země, který je rodinným příslušníkem občana Unie, nemůže zbavit občana Unie skutečného využití podstatné části práv plynoucích z jeho postavení občana Unie nebo narušit výkon jeho práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. V tomto ohledu čistě hypotetická vyhlídka překážky práva volného pohybu občanů Unie nepředstavuje dostatečné spojení s unijním právem, aby odůvodnila použití jeho ustanovení.

   Krom toho pro určení, zda takové odmítnutí spadá do provádění unijního práva ve smyslu článku 51 Listiny základních práv, je třeba mimo jiné ověřit, zda má dotčená vnitrostátní právní úprava za cíl provádět ustanovení unijního práva, jakou má tato právní úprava povahu a zda sleduje jiné cíle, než které zahrnuje unijní právo, i když může toto právo nepřímo ovlivnit, a zda existuje zvláštní ustanovení unijního práva v této oblasti nebo způsobilé ji ovlivnit.

   Pokud odmítnutí vydání povolení k pobytu nespadá do provádění unijního práva ve smyslu článku 51 Listiny základních práv, jelikož situace žadatele o pobyt není upravena unijním právem, nemůže být soulad tohoto odmítnutí se základními právy přezkoumán z hlediska práv zavedených touto Listinou.

   (viz body 76, 77, 79–82 a výrok)